Teoreticky by časem mohli sestavit genetický test, který partnerské dvojici ještě před sňatkem prozradí, jaká je pravděpodobnost, že žena bude věrná.
Na čem závisí přitažlivost
O osudové vzájemné přitažlivosti mezi milenci se říká: je v tom chemie. Přesnější by však zřejmě bylo odvolávat se na biochemii.
Christine Garverová-Apgarová z Univerzity v Novém Mexiku ve městě Albuquerque spolu se svými kolegy zkoumala geny, které řídí činnost části lidského imunitního systému zodpovědné za rozpoznání cizorodých látek v organismu.
Už dříve se ukázalo, že tyto geny jsou zapojeny také při vnímání a posuzování pohlavní přitažlivosti jiných lidí. Christine Garverová-Apgarová byla zvědavá, jestli se nějak projevují i při dlouhodobém vztahu.
Badatelé požádali o spolupráci 48 párů, které spolu žily alespoň dva roky. U každého z partnerů prozkoumali varianty genů z této části imunitního systému. A pak se partnerů (odděleně) vyptávali, jak věrní a sexuálně vstřícní jeden k druhému byli.
Pravidlo pro nevěru?
Výsledek? U žen se ukázalo, že čím podobnější byly jejich zkoumané genové varianty ke genovým variantám partnera, tím méně mu sexuálně vycházely vstříc. Naopak byly více přitahovány k jiným mužům či rovnou měly častěji vedlejší vztahy.
U mužů se žádná souvislost mezi věrností či nevěrou a geny jejich imunitního systému neprokázala.
Vědci o tom informovali v odborném časopise Psychological Science.
Pro zdraví dítěte
Navrhované vysvětlení působí vcelku logicky. Nejde ani tak o to, že by se "protiklady přitahovaly". Podle vědců je pravděpodobné, že za vším je podvědomá snaha budoucích matek o lepší imunitní systém svých potomků.
Děti, které od každého z rodičů zdědí hodně odlišné genové variace imunitního systému, budou připraveny čelit širší škále onemocnění. Proto mohou být matky nevědomě přitahovány k mužům s odlišnými genovými variantami, a také jim být věrnější.
Zato žena, jejíž druh má imunitní geny velmi podobné, takže neposkytuje budoucímu dítěti rozšířenou ochranu, se podvědomě poohlíží po jiném partnerovi.
Ovšem věrnost či přelétavost mužů zřejmě závisí na zcela jiných vlivech a tento imunitní princip ji nijak neovlivňuje.
Člověk není biochemickou hříčkou
Proč žena touží po některém muži, kdežto jiný ji nechávají zcela chladnou, to je fascinující otázka, která zajímá nejen vědce.
Nyní se zdá, že část odpovědi se dá najít v genech imunitního systému. Zatím ovšem vůbec není jasné, jak organismus ženy rozpozná, že právě ten a ten muž má lákavě odlišné geny.
Bylo by ale brzy možné zkusit určovat věrnost partnerek pomocí genetických testů. Kdysi už bylo módní seznamování se podle dotazníků, které vyhodnocoval počítač. Závratné úspěchy nezaznamenalo. O moc lepší by to nemuselo být ani se seznamováním podle genů.
Člověk, přestože jej ovlivňují různé vrozené pudy a instinkty, je přece jen mnohem složitější a méně přímočarý než běžní živočichové. Své jednání ovlivňuje i rozumem. A ten se do genetických testů (zatím) nevejde.
