St. Louis - Má zobák a nohy jako kachna. Mláďata krmí mlékem a má srst. Ptakopysk. V jeho geonomu se zrcadlí základní zvraty evoluce. A tento genom nyní dokázali vědci přečíst. Informovali o tom v odborném časopise Nature.
Objevené poznatky podle nich poskytly cenné informace o vývoji a funkci všech savčích genů, včetně těch lidských.
Na výzkumu pracovala mezinárodní skupina více než sta vědců, které vedl Wesley C. Warren, genetik z Washingtonovy univerzity v St. Louis. Objektem zkoumání byla samička ptakopyska jménem Glennie, respektive její DNA.
Ptakopysk? Podvrh!
Ptakopysk dorůstá až sedmdesáti centimetrů a jeho domovem je Austrálie a Tasmánie. Žije v okolí vodních toků a jezer a živí se červy a malými živočichy. Hloubí si až dvacetimetrové nory, v nichž samice kladou vajíčka. Dožívá se až šestnácti let.
Když se ptakopysk v 19. století poprvé dostal do Evropy, tehdejší vědci si s ním nevěděli rady a mnozí jeho výskyt považovali za žert. Nakonec byl zařazen mezi savce, do řádu ptakořitných, v němž se spolu s ním nachází již jenom ježura australská.
Oba jsou odnoží hlavní vývojové linie savců, která se začala vyvíjet před 166 miliony let.
"Na ptakopyscích je jedinečné, že si uchovali velký přesah mezi dvěma zcela odlišnými třídami, o který pozdější savci přišli," řekl Warren pro list New York Times.
Podobný člověku i vačici
Vědci objevili, že genom ptakopyska obsahuje 18 500 genů, podobně jako u obratlovců, a dosahuje zhruba dvou třetin velikosti geonomu lidského. U ptakopyska se podle serveru shoduje 82 procent genomu s genomem člověka, myši, psa, vačice a kuřete. Některé sekvence jeho DNA dávají tušit, jak probíhal jeho vývoj.
Vědcům se podařilo zjistit, které geny řadí ptakopyska k plazům - tedy ty, které jsou zodpovědné za kladení vajec nebo produkci jedu, a které jej řadí k savcům. Díky nim sice krmí svá mláďata mlékem, nemá však bradavky, a tak své potomky živí přímo přes kůži na břiše.
Překvapením pro vědce byl objev genů zodpovědných za velmi citlivý čich. Doposud se mělo za to, že ptakopysk se primárně orientuje pomocí citlivých elektrosenzorů na zobáku. Díky nim dokáže rozlišit slabé elektrické pole, které vydávají ostatní živočichové. Čich by tak ptakopyskům mohl sloužit při námluvách nebo navigaci při lovu.
Čtěte také:
