Nešlo však o nehodu, ale o řízený dopad.
Vědci jej využijí k získání nových poznatků o složení našeho vesmírného souseda. Sonda, zvaná SMART-1, dopadla na vulkanickou pláň Měsíce dnes po půl osmé ráno našeho času rychlostí dvou kilometrů za vteřinu, takže vytvořila mohutný kráter a rozvířila prach do výšky několika kilometrů. Dopad sledovaly observatoře na Zemi a vědci chtějí z částeček, které se uvolnily po dopadu, zjistit geologické složení místa.
"A je to, jsme v Jezeru znamenitosti," řekl za potlesku pracovníků kontroly letu v německém Darmstadtu šéf operací Octavio Camino. Po několika minutách byl zveřejněn snímek, který pořídila observatoř na Havaji a na němž je vidět jasný záblesk, který vznikl při kontaktu sondy s měsíčním povrchem.
Analýza potrvá léta
"Poznatky získané misí SMART-1, včetně dopadu sondy na lunární povrch, budeme analyzovat ještě v příštích měsících a letech. Jsou cenným přínosem v době, kdy opět roste světový zájem o výzkum Měsíce," řekl hlavní vědecký pracovník oprojektu SMART-1 Bernard Foing.
Narážel tak na plány Spojených států i Evropské kosmické agentury. USA chtějí na Měsíci postavit za patnáct až dvacet let základnu se stálou lidskou posádkou. Evropané plánují, že v roce 2014 postaví na našem vesmírném souputníku základnu obsluhovanou roboty. První lidskou posádku by tam chtěli vyslat kolem roku 2024.
Noční zásah
Vědci počítali s tím, že by sonda mohla "přistát" ještě dříve - v sobotu krátce po půl desáté večer středoevropského času.
Infobox
SONDA SMART-1
Nakonec však už v noci z pátku na sobotu museli do dráhy sondy zasáhnout. Hrozilo totiž, že se s měsíčním povrchem sonda střetne ještě dříve a zmaří jejich pozorování.
Řídící středisko v německém Darmstadtu zjistilo, že sondě hrozí kolize s 1,5 kilometru vysokým okrajem kráteru, kde má sonda nakonec přistát. Zapnulo proto poziční přídavné motory sondy a zvedlo ji o 600 metrů výše.
Předčasná srážka by vědcům znemožnila pozorovat její dopad a zkoumat složení měsíčních hornin v místě, kde se roztříští o měsíční pevninu, uvedli zástupci ESA.
Sonda se přiblížila k lunárnímu povrchu pod dopadovým úhlem, který připomíná přistání letadla. Jen rychlost byla výrazně vyšší - kolem 7000 kilometrů v hodině, což je trojnásobek maximální rychlosti nadzvukového letounu Concorde.
Horniny začaly po dopadu žhnout
Místem dopadu bylo Lacus Excellentiae (Jezero znamenitosti), zhruba sto padesát kilometrů široký kráter na měsíční jižní polokouli.
Protože Měsíc nemá kyslíkovou atmosféru, která by umožnila hoření, nešlo o plamennou explozi jako na Zemi. Místo toho začaly horniny pod tlakem po dopadu sondy žhnout.
Podle předpokladů úlomky hornin a prach vystoupily do výše přes dvacet kilometrů a tam na ně dopadlo sluneční světlo odražené od Země, což vytvořilo další spektakulární efekt.
Odkud se vzal Měsíc
Pro vědce pak vše zaznamenají silné pozemské teleskopy zejména v Chile, v Arizoně a na Havaji.
Spektroskopický rozbor snímků by měl více napovědět o složení lunárních hornin.
Vědci by si totiž takto rádi ověřili teorii, podle níž se Měsíc kdysi zformoval z trosek vyhozených do vesmíru při srážce Země s kosmickým tělesem o velikosti Marsu.
