Americko-německý tým vědců zveřejnil v renomovaném časopise Science částečné závěry svého výzkumu DNA neandertálského člověka.
"Za posledních 400 000 let lidé prošli několika klíčovými fázemi evoluce," uvedl v tiskové zprávě jeden z autorů, Jonathan Pritchard z Chicagské univerzity. "Pokud dokážeme porovnat genom lidí a neandertálců, rozpoznáme, jaké změny se uskutečnily v průběhu poslední fáze lidské evoluce."
Rozdíl jen půl procenta
Infobox
Dnešní lidé versus neandertálci
Obvyklá teorie říká, že neandertálci a lidé dnešního typu byli dvěma zcela odlišnými vývojovými liniemi. Ta neandertálská zcela vymizela, kdežto ta lidská se úspěšně rozvíjí dodnes.
Podle jiné teorie se neandertálci částečně smísili s lidmi našeho typu. V září 2003 zveřejnil tým vědců, který vedl Erik Trinkaus z Washingtonovy univerzity v americkém Saint Louis, informace o čelisti moderního člověka nalezené v Rumunsku. Mužská čelist, stará 34 až 36 tisíc let, měla jistou podobnost s kostmi neandertálců, zejména díky mohutným zubům.
Už v červnu 1998 Trinkaus společně s evropskými kolegy informoval o nálezu kostry dítěte dnešního typu v Portugalsku, staré asi 25 000 let. I tato kostra nesla některé typické znaky neandertálce.
Oproti tomu rozbory DNA nacházejí příliš velké odlišnosti, než aby se dala potvrdit přímá příbuznost neandertálců a dnešních lidí. Přesto se mohli občas, zcela nevýznamně zkřížit, aniž to mělo na vývoj lidí nějaký vliv. Takže "malinký kousek" neandertálce může být stále v nás.
Genom je souhrn všech dědičných vlastností jedince nebo přírodního druhu. Jak vědci odhadují, neandertálci jej měli stejně velký jako dnešní lidé, tedy asi tři miliardy párů bází (jednotek deoxyribonukleové kyseliny DNA, která genom kóduje).
Vědci získali neandertálskou DNA z kosterních zbytků starých 38 000 let, nalezených v jeskyni Vindija v Chorvatsku. Podařilo se jim z ní analyzovat 65 250 párů bází. A ty pak porovnali s obdobnou částí DNA dnešního člověka. Dospěli k závěru, že v této části jsou lidský a neandertálský genom shodné na 99,5 procenta. U zbývajících 0,5 procenta DNA badatelé propočítávali, kolik času mohlo trvat, než se takové rozdíly stačily rozvinout.
Vyšlo jim, že se předkové lidí dnešního typu a předkové neandertálců vývojově rozešli teprve před 370 000 lety. Tedy později, než si zatím vědci mysleli. Podle dosavadních představ se tyto vývojové linie vydaly vlastními cestami už před 500 000 lety.
Celý genom už za dva roky
Z nových výsledků také vyplývá, že se od svého rozchodu neandertálci a lidé dnešního typu nijak významně nekřížili.
"Nejsme schopni úplně vyloučit, že ke vzájemnému křížení nikdy nedošlo," konstatoval v tiskové zprávě hlavní autor výzkumu Edward Rubin z Národní laboratoře Lawrence Berkeley v Kalifornii. "Naše analýzy však naznačují nízkou pravděpodobnost, že se tak stalo na jakékoli znatelné úrovni."
K podobným závěrům dospěl v roce 1997 tým z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku, který vedl Svante Pääbo. Tehdy však badatelé zkoumali pouze DNA z částí buněk ležící mimo buněčné jádro. Současný výzkum využil DNA přímo z jádra buněk, která je výrazně bohatší, takže umožňuje dospět k přesnějším výsledkům.
Svante Pääbo byl členem i současné vědecké skupiny. Jak sděluje Sandra Jacobová z ústavu v Lipsku, Pääbo se snaží sestavit úplně celý genom neandertálce. Předpokládá, že hotový by mohl být za dva roky. Pak se vědci dozvědí ještě víc. A snad i definitivně vyřeší záhadu, na niž dosud nenašli odpověď: Proč neandertálec vymřel, kdežto lidé dnešního typu přežili? Možná by toto poznání přispělo i k tomu, aby lidé mohli lépe reagovat na nová úskalí, která vývoj teprve přinese.
Žádní neohrabaní hlupáci
Neandertálci žili souběžně s lidmi dnešního typu až do doby před asi 30 000 lety, kdy vyhynuli. Starší učebnice obvykle uvádějí, že zaostalí neandertálci neobstáli v konkurenčním boji s inteligentnějšími lidmi.
Až v posledních letech vědci zjišťují, že neandertálci vůbec nebyli neschopní, neohrabaní a hloupí. "Vyráběli ostré nože z pazourku a lovili velká zvířata jako bizony a jeleny," shrnuje poslední poznatky Richard Klein ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii. "A také ovládali oheň: dokázali jej rozdělat, kdy potřebovali a kde potřebovali." Své mrtvé pohřbívali.
V září 2003 publikovali Američan Donald Grayson a Francouzka Francoise Delpechová v časopise Journal of Archeological Science studii o rozboru celkem 7200 kostí zvířat ze sídlišť neandertálců a lidí moderního typu. Nenašli rozdíly. Obě skupiny dokázaly lovit stejnou kořist, například soby, jeleny a koně, a maso z nich, soudě podle stop na kostech, odřezávaly obdobnými kamennými nástroji. "Moderní lidé nebyli podle našich poznatků nijak nadřazeni ve schopnosti získat jídlo z přírody," komentovali to výzkumníci.
Stavba lebky neandertálce ukazuje, že pravděpodobně mohl vydávat artikulované zvuky a dorozumívat se jimi.
Takže se vědci začali udiveně ptát: Proč vlastně neandertálci v evolučním vývoji prohráli?
Vyhráli obchodníci a tvůrci oštěpů
Jedno vysvětlení v lednu 2004 nabídl tým, který vedl Tjeerd van Andel z britské univerzity v Cambridgi. Jeho členové na základě studia fosilních rostlin i vrstev ledovců v Grónsku konstatovali, že v poslední době ledové, zejména v období před 70 000 až 20 000 lety, se klima v Evropě pořádně ochladilo.
Jak neandertálci, tak lidé dnešního typu měli potíže se sháněním potravy. Archeologické nálezy ukazují, že lidé, na rozdíl od neandertálců, vymysleli oštěpy (jak naznačují nalezené hroty) a také sítě na lov ryb. Proto se jim lépe dařilo ulovit potravu, a nepříznivé období přežili.
S jiným vysvětlením přišli loni na jaře vědci, které vedl Jason Delson z americké Univerzity ve Wyomingu. Popsali je v časopise Journal of Economic Behavior and Organization.
Badatelé porovnali nálezy na sídlištích neandertálců a dávných lidí dnešního typu. U lidí se našly opracované kamenné nástroje z hornin pocházející i z odlehlých oblastí, či ozdoby z mořských mušlí, které měly svůj původ u vzdáleného mořského pobřeží. U neandertálců se však vyskytovaly pouze nástroje vzniklé z materiálů v blízkém okolí.
Výzkumníci z toho vyvodili, že skupiny dávných lidí si mezi sebou dokázaly vyměňovat své produkty neboli obchodovat. Neandertálci však ne.
Obchodování také svědčí o dělbě práce. A na ni ukazuje i fakt, že dávní lidé měli své příbytky rozčleněné do různých "sekcí", což by prozrazovalo, že sloužily odlišným účelům. Příbytky neandertálců oproti tomu působí neorganizovaně.
Z toto Delson a jeho kolegové vyvodili, že pradávní lidé díky dělbě práce mohli vybrat k lovu ty členy skupiny, kteří měli nejlepší lovecké schopnosti. Lidé s manuální zručností zase vyráběli nástroje, další se věnovali "obchodním jednáním" s okolními tlupami. Tím se zvýšila efektivita jejich činnosti. A to se projevilo i v soupeření o zdroje lovné zvěře a rostlin s neandertálci.
Nepochopitelné však stejně zůstává, proč "dalekonosné" oštěpy a účinné rybářské sítě nevymysleli i neandertálci. Anebo proč nenapodobili své lidské konkurenty. Stejně tak je nejasné, proč se dávní lidé dnešního typu naučili obchodovat, kdežto neandertálci to nezvládli.
A tak záhada jejich vymizení zůstává nevyjasněná. Možná na ni odpoví budoucí, důkladnější rozbory neandertálských genů, které nám o schopnostech těchto pozoruhodných tvorů řeknou víc.
