Uznání se sice předávají na slovutné Harvardově univerzitě, ale jsou míněna úsměvně. S narážkou na nejslavnější trofeje světa se jim říká Ig Nobelovy ceny. Letos je uděloval americký vědecko-humoristický časopis Annals of Improbable Research (Zprávy o svérázném výzkumu) už pošestnácté.
Protože nejsou dotovány žádnou finanční odměnou, jezdí si pro ně laureáti za vlastní peníze. Na vyhlašování výsledků chodí jako hosté nositelé skutečných Nobelových cen. A protože publikum tradičně hází na pódium papírové vlaštovky, existuje oficiální metař, který je průběžně odklízí. Už deset let tento post zastává jistý Roy Glauber. Což není jen tak ledajaký uklízeč, ale harvardský profesor, který loni získal opravdovou Nobelovu cenu za chemii.
Co kuriózního tedy zaujalo letos?
Škytavka zastavená, ehm, zezadu
Lékař, vyučující na jedné univerzitě v americkém Tennessee, a jeho izraelský kolega zjistili a v odborném tisku publikovali, že nezvladatelné škytání se dá zastavit "digitální rektální masáží". Tedy, méně odborně řečeno, strčením prstu do konečníku.
Tímto způsobem je stimulován a do normálu navrácen takzvaný bloudivý nerv, jehož popletené elektrické impulsy se škytáním souvisejí. Objevitel tohoto postupu Francis Fesmire po převzetí ceny konstatoval, že dnes už pro škytání doporučuje jinou léčebnou techniku. "Bloudivý nerv je výrazně stimulován také při orgasmu. Takže nyní všem škytajícím doporučuji pohlavní styk," řekl.
Tlučení hlavou o strom datlovi nevadí
Další Ig Nobelovo ocenění získali dva vědci z Kalifornské univerzity, kteří vyzkoumali, proč datel, konkrétně velký datel chocholatý (Dryocopus pileatus), který pořád tříská hlavou do stromů, z toho nemá zdravotní problémy.
Jeden z badatelů objevil, že pták si vyvinul tlustou lebku z houbovitých kostí, která drží svůj obsah pevně na místě, jako pěnový obalový materiál. A dokonce se u něj rozvinula i jakási verze bezpečnostních pásů - milisekundu před tím, než zobák dopadne na kmen stromu, jeho oční mžourací membrána se zpevní, aby oči nebyly setrvačností vytlačovány z důlků.
Druhý badatel, který si pro cenu přišel převlečený za datla, vyvodil, že ptáku se evolučně vyvinul menší mozek, který lépe odolává otřesům. Připustil však, že to může být naopak: protože má pták malý mozek, dělá takovou pitomost, jako že tluče hlavou o stromy.
Tabule skřípe jako šimpanz
Jiní vědci se teď radují z ocenění za své výzkumy zvuků vznikajících škrábáním nehtů o školní tabuli. Zjistili, že nejnepříjemnější pocity vyvolávají v posluchačích zvuky ve středu vyluzovaných frekvencí. A dokonce objevili, že se podobají varovným skřekům šimpanzů. Vyslovená hypotéza tedy zní, že škrábání nehtů po školní tabuli náhodně připomíná výstražné zvuky lidských prapředků, které zůstaly uloženy v našem podvědomí.
Kuvajtští entomologové zase experimentálně zjistili, že brouci skarabeové, kteří před sebou koulí kuličku z výkalů, jsou vybíravými jedlíky. Nejraději mají trus koňský, po něm následuje ovčí a pak teprve velbloudí. Exkrementy psa a lišky pak přijmou jen váhavě. Je to dáno tím, že brouci tekutou složku sami zkonzumují, a tuhou uloží svým larvám. Jejich potravní preference proto začínají u nejvlhčí stravy.
Hluk proti teenagerům
U teenagerů si to nejdřív pokazil vynálezce z Walesu, který sestrojil přístroj vyluzující nepříjemné vysoké tóny, které slyší lépe mladí lidé než opotřebovaný sluch dospělých. Zařízení slouží k odpuzování nežádoucích výrostků například z prostranství před obchody.
Aby si to vylepšil, vynálezce na stejném principu vymyslel zvonění mobilu, které slyší jeho nedospělý majitel, ale ne třeba učitel.
Australským vědcům vynesla ocenění matematická rovnice, která říká, kolik skupinových snímků je třeba udělat, aby alespoň na jednom z nich měli všichni fotografovaní otevřené oči.
Francouzský tým zase zjišťoval vlastnosti materiálů, které způsobují, že ohýbané suché špagety se většinou rozlomí na více než dva kusy.
Profesora americké univerzity v Princetonu porota ocenila za lingvistickou práci, v níž doporučoval užívání krátkých slov pro lepší srozumitelnost. Stručně a jasně ji nazval "Konsekvence erudovanosti v hovorové řeči bez respektu k nezbytnosti: Problémy se zbytečným používáním dlouhých slov".
Nadzvukový sýr
Španělský tým upoutal výzkumem, jak se mění rychlost zvuku v sýru čedar v závislosti na jeho teplotě. Rychlost zvuku stoupala s teplotou, při 35 stupních Celsia činila 1696 m/s.
A kombinovaná skupina badatelů z Nizozemska, Tanzánie, Itálie a Mezinárodní agentury pro atomovou energii nadchla zjištěním, že samičky komárů Anopheles gambiae, které přenášejí malárii, jsou zcela stejně přitahovány vůní limburského sýra jako pachem lidských chodidel.
I taková zjištění přinesl letošní rok. Vyhlášena byla v říjnu, ale stojí za to se za nimi při bilancování letošního roku ohlédnout. Samozřejmě s chápavým úsměvem.
