Praha - Může květina sežrat morče? Která orchidej je pod ochranou Organizace spojených národů? Z čeho se pálí oskerušovice? Pod jakým stromem meditoval dalajláma? Tyto a další zajímavosti najdete v malé kolekci příběhů, které jsou spjaty s rostlinami. Sesbírali je botanikové z Akademie věd, kteří své kolegy i veřejnost už podruhé pozvali, aby se zapojili do soutěže Rostlina s příběhem.

Pořadatelé vybídli k posílání hezkých fotografií z rostlinného světa. Ovšem požadovali, aby každou fotografii doprovázel krátký text, který zajímavě představí objekt na snímku.

"Lidé se rádi považují za pány tvorstva. Jenže na Zemi vládnou spíše rostliny. Jsou skoro všude, obsadí každé místo vhodné k životu. Naše civilizace by se bez nich zhroutila, zatímco ony se bez nás snadno obejdou," vypráví hlavní organizátor soutěže Jan Kolář z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd. "Rostliny jsou důležité - a zároveň krásné a zajímavé. V jejich světě, pro nás trochu tajemném, se neustále něco děje."

To také zobrazili účastníci soutěže, kterých bylo 272 a poslali celkem 618 fotografií.

Vítězné snímky jsme už v Aktuálně.cz představili.

Nyní nabízíme několik dalších soutěžních snímků, které určitě stojí za zhlédnutí, a popisků, jež stojí za přečtení.

Rostliny a lidé

Foto: Božena Rytířová	Oskeruše - starodávný kus přírody Jeřáb oskeruše je největším a nejplodnějším ovocným stromem Evropy. V naší zemi se může dožívat 400 i více let. Oskerušové dřevo je velmi tvrdé, houževnaté a vlhku odolné, proto z něj vinaři často vyráběli vinné lisy a také dveře do vinných sklepů. Plody oskeruší byly pro vysoký obsah tříslovin využívány sušené, podrcené a ponořené v plátěném sáčku do sudů jako čiřidlo bílých vín. Na Slovácku z nich dodnes vaří výborné marmelády a pálí skvělou oskerušovici.
Foto: Magdaléna Straková	Lahodná orchidej Asi těžko by se hledal někdo, kdo ještě nikdy neokusil sladkosti nebo nápoje s vanilkovou příchutí. Ale věděli jste, že toto koření se získává z jednoho druhu orchideje? Vanilovník plocholistý původně rostl pouze v Mexiku a opylit ho mohly jen včely rodu Melipona (opět žijící výhradně v Mexiku) nebo některé druhy kolibříků. Až objev postupu pro umělé opylování umožnil rozmach pěstování vanilky a její rozšíření na plantáže mnoha kolonií (například na Madagaskar, Réunion nebo Seychely), kde se nyní pěstuje 90 procent světové produkce.
Foto: Lucie Mejstříková	Babi, co je cikorka? Má babička vždy po nedělním obědě vzpomínala, jak si během války místo kávy vařila cikorku. To slovo mi vonělo vzdálenou exotikou. Ovšem ve skutečnosti se cikorka vyrábí pražením usušených kořenů některých odrůd čekanky obecné (Cichorium intybus). Rostlina obsahuje látku zvanou inulin, která při pražení karamelizuje a dodává této "kávě" hnědé zabarvení. V nápoji však není vůbec žádný kofein.

Foto: Helena Janošíková, Farmaceutická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě	Rostlina kentaurů Latinský název této léčivé byliny, Centaurium minus (zeměžluč menší), se dá najít už v dávných časech antiky. Kvetoucí nať se používá hlavně při ztrátě chuti a žaludečních potížích, například žaludečních vředech. Za své jméno vděčí rostlina bájnému kentaurovi Cheirónovi, který ji používal na léčbu zranění způsobených šípy. Význam zeměžluče však nekončí v oblasti medicíny či lidového léčitelství. V některých zemích je spolu s třezalkou tečkovanou součástí cenné lihoviny.
Foto: Monika Brzoňová, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy	Ochránkyně kláštera v Himálaji Retting je jeden z posledních klášterů v Tibetu, který přežil čínskou kulturní revoluci. Pro Tibeťany je to výjimečné místo - nejen že ho posvětila sama Jeho Svátost Dalajláma, ale hlavně zde kralují borovice himálajské, jež jsou pro svůj nádherný habitus považovány za jedny z nejkrásnějších borovic. Na fotografii je staletá ochránkyně kláštera, v jejímž stínu dalajláma meditoval, a kde proto mniši vystavěli malý svatostánek. Borovice i lidé tak zde žijí v dokonalé harmonii.
Foto: Veronika Mašková, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem	Maková lampička Rostliny mají odjakživa pro člověka veliký význam. Proto také vždy budou člověkem opečovávány, obdivovány, budou v něm vzbuzovat emoce, budou mu inspirací, múzou, symbolem. Vlčí máky vlnící se mezi hroby byly múzou vojenskému lékaři Johnu McCraeovi, sloužícímu v první světové válce, který svůj smutek mírnil psaním básní. Díky tomuto muži se staly vlčí máky neodmyslitelným symbolem Dne válečných veteránů.

Přírodní kuriozity

Foto: Petra Bischofová, Karlovarská krajská nemocnice	A nemůže nám to sežrat morče? Obavy malého synovce nejsou tak úplně od věci. Pasti neboli láčky nejrobustnějších masožravých rostlin z rodu láčkovka (Nepenthes), rostoucích zejména v deštných pralesích Bornea a Sumatry, dosahují velikosti 40 až 50 cm a objemu až 3,5 l. Jsou schopny strávit i drobné obratlovce. Největší past naší láčkovky, které se velmi daří v kuchyni, dorostla zatím do 20 cm.
Foto: Helena Kulíková	Za krádež na galeje Cynomorium coccineum bylo za středověku střeženo jako opravdový poklad. Tato středomořská parazitická rostlina (hostitelem jsou slanomilné lebedy) se v tehdejší medicíně používala při zastavování krvácení, žaludečních vředech či kolice; její falický tvar napovídal další využití jako afrodisiakum. Křižáci, kteří se po porážce v Jeruzalémě uchýlili na Maltu, si této rostliny tak cenili, že lokalitu jejího výskytu dali hlídat strážemi. Případné zloděje čekal tvrdý trest - otroctví nebo galeje.
Foto: Pavla Matějková	Vojáci na stráži Jetel kaštanový je ohrožený druh české květeny. Vyskytuje se zejména na horských mokřadních lukách. Tento byl vyfocen ve vojenském újezdu Boletice. Jde o území národně i evropsky chráněné, avšak zároveň neustále atakované politickými snahami o jeho podrobení tržním formám rekreace. Uchování vojenské činnosti je přitom paradoxně nejvhodnějším způsobem péče o místní přírodu.

Foto: Jiří Mlejnek	Pokroucený švihák Švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis) - český i latinský název výstižně charakterizují uspořádání květenství jedné z našich nejvzácnějších orchidejí. Na posledních dvou lokalitách přežívá již jen několik set jedinců. Vyhynutí (a možná i objevení dalších lokalit) se švihlík brání svou nenápadností a unikátním životním cyklem. V prvním roce hromadí živiny do hlízy nevýrazná přízemní růžice listů. Květonosná lodyha s půvabnými kvítky vyrůstá až v druhém roce, z loňské hlízy mezi odumřelými listy.
Foto: Jana Tothová	Stříbrný meč a spící vulkán Suché a skalnaté svahy sopečného kráteru Haleakala, nejvyšší sopky havajského ostrova Maui v Tichém oceánu, jsou jediným místem na světě, kde je možné najít sukulent nazývaný anglicky Haleakala silversword (stříbený meč). Sférická formace listů připomínajících stříbrné meče odráží sluneční záření na vrchol rostliny. Dokáže tak zvýšit jeho teplotu až o 20 °C, čímž ho chrání před mrazem vysokých nadmořských výšek. Rostlina kvete jedenkrát za svůj průměrně padesátiletý život. Tehdy dorůstá až do dvou metrů, následně odkvete a umírá.
Foto: Jana Hajduchová	Pod ochranou OSN Jazýček kozlí (Himantoglossum hircinum) patří k pokladům evropské květeny a mezinárodní ochranu si zasluhuje právem. Tato rostlina ji ale vzala doslova. Roste v parku uprostřed Ženevy v těsném sousedství Palais des Nations, sídla Organizace spojených národů. Společnost jí dělá mohutný zvon, který Spojeným národům daroval japonský buddhistický klášter. Přestože trávník kolem ní je pečlivě udržovaný, jazýčku se sekačky vyhnuly - rostlina se těší mimořádné pozornosti a péči místních zahradníků.