Praha - "Kosmonautika má dávno jinou dimenzi," říká Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře. "Už jí nejde jen o pronikání do neznáma, o to, aby se člověk hnal kupředu, nýbrž je součástí strategie přežití v dnešním světě. Pro každý stát a národ, který si chce zachovat rozumnou míru životní úrovně, má strategickou důležitost fakt, jestli umí zvládnout kosmické technologie a jestli se kosmických projektů aktivně účastní."
Jiná odpověď se od šéfa kosmické kanceláře asi nedá čekat. Jak to myslíte, když kladete rovnítko mezi životní úroveň a kosmické programy?
Už si to vůbec neuvědomujeme, protože mnohé technologie, vynalezené prostřednictvím kosmonautiky, jsou běžným standardem. Zkuste vypnout všechny družice, které létají okolo Země - a nastane chaos. Ale není třeba strašit katastrofami. Vezměte si to ekonomicky: státy, které nebudou umět využívat například družicovou navigaci, budou si muset tuto a podobné technologie kupovat. Ale za co? Osobně si myslím, že českému národu - se zdroji, které má dané přírodou a historií - nezbývá, než se naučit produkovat a využívat technologie, schopné pracovat v kosmu. Jinak postupně spadneme na nižší kvalitativní úroveň.
Aby bylo jasno: když mluvíme o kosmických technologiích, nemyslíme tím nutně to, že někdo létá do kosmu…
Kosmonautika není samoúčelná, i když to tak někdy z laického pohledu vypadá. Jistě, lety do vesmíru v minulosti sloužily politickým cílům a budování prestiže, ale i to je důležitá součást kultury. Kosmonautiku můžeme brát v ryzím slova smyslu jako aktivitu, která jde napříč celou společností; zajímá přírodní i společenské vědce, zajímá techniky všech oborů, politiky, právníky i umělce.
Do jaké míry se na mezinárodní úrovni koordinuje to, co se „nahoře" ve vesmíru dělá? Řekli jsme, že pokud vypneme družice, bude chaos. Ale koordinuje se třeba jejich umisťování na oběžnou dráhu?
Nic jako světová kosmická agentura neexistuje. Evropa je jediný příklad, kdy můžeme mluvit o koordinaci na vysoké mezinárodní úrovni. Spolupráce mezi Evropou a Spojenými státy je relativně vyšší, než s jinými partnery. V případě Evropy a Ruska nebo Evropy a Číny se o spolupráci a koordinaci mluvit nedá.
Koordinace má různě vysokou úroveň v různých odvětvích kosmonautiky, několik oblastí má již silný náboj komerčního nasazení. Nejdál jsou v tom spojové družice, používané pro přenos telekomunikačního signálu po celém světě i mezi družicemi. Tady panuje normální tržní prostředí. Kdybyste se rozhodl, že začnete poskytovat přenosovou službu, „uživíte" výrobu vlastní družice na zakázku. Takže když se ptáte na kosmickou koordinaci, v oblasti telekomunikačních signálů je dána trhem.
Dobře, a co se stane ve chvíli, kdy se na oběžnou dráhu žádná další družice už nevejde: budou jednotlivé země nebo firmy válčit o prostor na oběžné dráze?
Ano. Je to sice extrémní představa, ale ano. Pokud se pro jednotlivé národy stane nutností, aby měly na oběžné dráze své družice, a dojde ke kapacitním potížím jakéhokoli druhu, může se válčit kvůli kosmu stejně, jako se může válčit kvůli vodě.
To znamená, že Česká republika, která neumí sama vynést do kosmu družici, bude se muset vždycky s někým domluvit…
Přesně, v dohledné rozumné době to tak bude vždy. Ale co my víme, třeba to bude za 1000 let tak levné, že si to bude moci dovolit každý! Každopádně, narážíme na jeden z důvodů, proč je strategicky důležité, aby malá země jako Česká republika byla aktivní v Evropské kosmické agentuře. My se samozřejmě můžeme obracet na Rusy, na Američany nebo na Číňany, ale z geopolitických důvodů je evidentní, jak důležitá je evropská vazba.
A protože nároky na zajištění kosmických technologií celosvětově rostou (takže kosmos bude záležitostí jen ekonomicky silných zemí a národů), Evropa má do budoucna šanci jenom jako celek. Není náhoda, že ani Francouzi, ani Britové, Němci nebo Italové nemají svojí vlastní nosnou raketu. Arian je evropská raketa, byť vznikla s velkou účastí Francie. Kosmonautika je příklad toho, jak asi bude situace v Evropě v budoucnu vypadat i v jiných oblastech.
Česká kosmická kancelář nabízí zdejším firmám informační a organizační podporu, pokud by se chtěly připojit k nějakým kosmickým programům. Využívají české firmy těchto možností?
Využívají. Ale čeká nás spousta práce, aby ono zapojení bylo širší.
Může se stát, že by nějaká česká firma pracovala v kosmickém programu a vy jste o tom nevěděli?
Ne, to není možné.
Takže kolik českých firem se účastní takových programů - a z jakých jsou oblastí?
Teď je to přibližně dvacet společností. Všechno to jsou malé firmy, zaměřené především na software, elektrotechniku a výrobu elektronických zařízení. V menší míře jsou zastoupené společnosti, zabývající se mechanikou a jedna firma dělá optiku.
Kromě vývoje technologií a výroby přístrojů nebo součástek je zde ale obrovská škála možností, spojená s tím, co se děje na Zemi. Od okamžiku, kdy družice kdesi lítá a posílá signály, ke službě, využitelné v běžném životě, vede dlouhá cesta. Využívání dat a vyvíjení nových služeb patří do sféry Evropské kosmické agentury a i na tomto poli jsou zastoupené české firmy.
Proč se kosmických programů neúčastní také velké české firmy?
Malé firmy dokážou být flexibilní a váží si toho, že mají inovativní práci, která jim může do budoucna otevřít nové možnosti. Proto nepohrdnou zakázkou za 5 milionů, která jim třeba na dva roky poskytne slušné živobytí. Pro velkou firmu jsou takové objemy pod rozlišovací schopnost, požadavek po flexibilitě je vlastně drahý a pravidla zakázek jsou velmi přísná. Zkrátka, velké firmy mají pocit, že se jim to nevyplatí. Což je škoda, protože by mohly být nositeli technických inovací a získávat mezinárodně větší zvuk. Evropská kosmická agentura si vždycky vybírá v mezinárodní soutěži, takže pokud uspějete, je to záruka, že svou práci opravdu umíte.
Infobox
Cíle a aktivity České kosmické kanceláře CSO
Česká kosmická kancelář, o.p.s. (CSO - Czech Space Office) je nezisková společnost, která byla založena v listopadu 2003. Orgány společnosti jsou správní rada, dozorčí rada a ředitel.
Hlavními aktivitami České kosmické kanceláře jsou:
o informační a poradenské centrum v oblasti kosmických aktivit včetně mezinárodní spolupráce
o kontaktní organizace pro spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou ESA
o zastoupení České republiky v Mezinárodní astronautické federaci IAF
o vedení registru kosmických objektů vypuštěných Českou republikou
o napomáhání vzniku kontaktů mezi českými a zahraničními či mezinárodními organizacemi a průmyslovými firmami v oblasti kosmonautiky
o podpora rozvoje vědeckého výzkumu kosmického prostoru a kosmických objektů
o rozvoj zapojení českého průmyslu do kosmonautických projektů především v evropských kosmických programech a komercionalizace kosmických technologií
K tomu používá různé formy - především pořádá odborné semináře a konference, informační, vzdělávací a propagační akce s kosmickou tematikou.
Česká kosmická kancelář úzce spolupracuje s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Poskytuje potřebnou administrativní i technickou podporu pro rozhodování a při zajišťování úkolů z oblasti kosmického výzkumu. Zastupuje Českou republiku při jednáních o Evropském kosmickém programu a Evropské kosmické politice. Vede administrativu projektů v rámci zapojení ČR do programů Evropské kosmické agentury.
Česká kosmická kancelář je na základě dohody s Ministerstvem dopravy ČR českým kontaktním místem programu Galileo.
Takže se dá říct, že technologických vazeb, které nabízí Evropská kosmická agentura, zatím neumíme zcela využít.
To je pravda, jsme v začátcích. Pro získání zakázky je nutné splnit celou řadu podmínek - a to se českým firmám ne vždy líbí. Je tam celá řada věcí, se kterými se v pozemských projektech nesetkáte. Velké nároky jsou především na řízení kvality, na dodržování norem a podobně. Celá řada projektů je formulována tak, že jsou zakázky nad síly jedné české firmy, takže je potřeba vstoupit do konsorcia s jinou zahraniční firmou, jenže mezinárodní vazby tady taky chybí. Jistá absence je pak i ve spolupráci mezi firmami, universitami a akademickými ústavy.
I proto má Česká kosmická kancelář dva hlavní úkoly: být aktivním členem Evropské kosmické agentury (což je samo o sobě velkým přínosem a úspěchem) - a vysvětlovat českému prostředí výhody otevírajících se příležitostí.
Jaká je vlastně „návratnost členství" v evropské agentuře?
V základní listině Evropské kosmické agentury stojí, že ESA garantuje každé členské zemi, že za období 5 let dostane zpátky minimálně 84% všech vložených prostředků.
A to se daří plnit?
Daří. A přispívá to k jedné důležité věci: v Evropě nevzniká monopol mocných, což je důležité pro malé státy. Aby se ty peníze vrátily zpět, ovšem potřebujete domácí kapacity. Aby se z České republiky o ty zakázky vůbec někdo hlásil. A tím se vlastně kruh uzavírá.
Jaký je vlastně vztah Evropské kosmické agentury k EU?
Evropská kosmická agentura není součástí Evropské unie. Stojí nezávisle, je to mezivládní organizace, fungující na základě rozpočtu, do kterého přispívají všechny členské státy.
Pokud se týká financování, potýká se s podobnými obtížemi jako třeba americký kosmický program?
Evropská kosmická agentura byla postavena kvůli tomu, aby Evropě zabezpečovala zvládnutí nových technologií. Je v přední linii a zatím stíhá dělat rozumě kosmonautiku v širokém spektru. Otázka je, jak dlouho. Je totiž jasné, že nemá prostředky na provoz systémů, které pomůže zrodit. Aby mi bylo dobře rozuměno: když se vyvine nová technologie a postaví se třeba nová družice, Evropská kosmická agentura zatím není zařízena na to, aby se stala i provozovatelem. Proto například již zmíněné telekomunikační družice provozují soukromé firmy a postupně byly privatizovány i jiné programy. Stejné to bude se známým Galileem. Někdo ho musí provozovat, až se postaví.
Velké evropské instituce ovládají vždy velké země. Řídí evropské velmoci také kosmickou agenturu?
V hierarchii řízení Evropské kosmické agentury má každá země jeden hlas, takže nemáme proporční systém podle výše příspěvků. Aktivity se dělí na dva druhy: povinné a dobrovolné. Každá členská země je povinna přispět na základní aktivity, mezi něž patří vědecké mise do kosmu, financování kosmodromu a vlastní spotřebu agentury, v níž pracuje 2000 lidí, rozmístěných do pěti evropských středisek. Větší část rozpočtu připadá na volitelné vědecké programy. Jednou zhruba za tři roky se setkávají ministři jednotlivých členských států, zodpovědní za kosmonautiku a ti rozhodují o strategii na příští tři roky: jaké volitelné programy se uskuteční, která země se jakého programu zúčastní a s jakou finanční podporou.
