La Jolla - Zvíře, které hladoví, se dožije vyššího věku. Vědci už dlouho přemýšlejí, zda by se poznatek nedal nějak využít pro člověka. Samozřejmě bez neustálého strádání a úmorného hladového pocitu.
Gen, který hraje roli v prodlužování života spojeném s nižším příjmem energie, nyní objevili výzkumníci v Kalifornii. Za čas se ukáže, zda se jeho znalost nebude hodit i pro lidi.
Hladovění? Ne, "kalorická restrikce"
Už před sedmdesáti lety zjistil profesor americké Cornellovy univerzity Clive McKay, že hladovění vede k delšímu životu laboratorních zvířat. Od té doby se ukázalo, že to je nejspolehlivější metoda, jak zvířatům život prodloužit. Ale stejně není ještě jasné, proč tomu tak je.
Když dával profesor McKay laboratorním potkanům o 40 procent méně kalorií, než je normální dávka, zvířata žila asi o třetinu déle. Do dnešních dnů se ukázalo, že nižší dávky potravy (samozřejmě ne tak nízké, aby živočich zemřel hlady) prodlužují život i dalším organismům, od kvasinek po psy.
Jenže, jak před časem zdůraznil časopis Harvard Magazine, zvířata ve stavu blízkému hladovění ztrácejí plodnost. A život o hladu by si nezvolila dobrovolně.
Vědci při těchto výzkumech nepoužívají slovo "hladovění", ale raději je skryjí za učeněji znějící termín "kalorická restrikce". Podstatou je nicméně výrazné snížení příjmu potravy.
Ovšem jde o snížení rovnoměrné, při zachování vyváženého složení potřebných živin.
Z toho také vyplývá, že hladovění neprospívá obyvatelům chudých částí světa trpících hladomory. I to jídlo, které mají k dispozici, bývá nekvalitní a výživově nevyvážené.
Kalorickou restrikci také není možné zaměňovat za lidskou chorobu: mentální anorexii, jež se projevuje zejména u mladých dívek ve vyspělém světě, které chtějí vypadat jako manekýnky. V tomto případě nemocní jedí tak málo, že se potácejí na hranici smrti hladem, a někdy doopravdy hlady umřou.
Stopu ukazují háďátka
Otázka tedy zní: Dokázali by lidé najít rozumnou dávku jídla, která by jim prodloužila život, ale nenutila je pořád trpět hladem?
Vědci takovou dávku pro člověka zatím určit nedokázali. Zkoušejí však jít jinudy.
Před časem badatelé objevili gen zvaný sir-2, který ovlivňuje spojitost mezi jídlem a dlouhověkostí, ale jen v omezených případech.
Nyní výzkumníci ze Salkova ústavu biologických studií ve městě La Jolla v Kalifornii, které vedl Andrew Dillin, našli v háďátku (parazitické hlístici Caenorhabditis elegans) gen další. Označili jej pha-4. Když jej vyřadili z činnosti, hlístice se nedožila vyššího věku, ačkoliv měla omezený příjem potravy. Když ovšem činnost genu vědci uměle zvýšili, při hladovění se její život prodloužil ještě víc.
O člověku je známo, že má tři geny, které jsou genu pha-4 velice podobné, avšak jejich přesná funkce je zatím neznámá.
Badatelé o svých poznatcích informovali ve špičkovém časopise Nature.
Budoucí lék?
Další výzkumy budou následovat. Měly by ukázat i to, zda vliv genu pha-4 nepůjde nějak napodobit. Třeba uměle vyrobit bílkovinu, jejíž vytváření tento gen v organismu řídí. Kdyby se pak podávala v lékové formě, mohla by prodloužit lidský život, aniž by bylo nutné příjem potravy drasticky omezovat.
Ale to se teprve uvidí až po příštích letech bádání.
I když je tedy hladovění osvědčené jako metoda k prodloužení života zvířat v laboratoři, u člověka s jistotou víme jen tolik: K jeho dlouhověkosti přispívá dostatečná fyzická, ale i psychická aktivita. Obojí se dá ovlivnit vůlí. A pak se ovšem také hodí pořádná dávka štěstí.
| Další texty z rubriky věda najdete ZDE. |
