Australská univerzita Royal Australian and New Zealand College of Psychiatrists na svém kongresu před několika dny publikovala výsledky další studie, zabývající se nebezpečím videoher*.
Podle studie je na hraní nebezpečně závislý jeden hráč z dvanácti, což představuje přibližně 8 %.
Studie však zároveň dodává, že závislost není hrozba sama o sobě a u závislých hráčů je to pouze „výrazem hlubokých vnitřních problémů“.
„Celý jejich život se točí kolem jediné aktivity, hraní videoher, což je problém. Z našeho pohledu to ale vypadá, že tito lidé mají jiné psychické problémy, které se závislostí na hrách pouze projevují“ řekl k výsledkům studie jeden z jejích tvůrců, Vladan Starcevic.
8 % je poměrně velké číslo a naznačovalo by skutečně podstatný celospolečenský problém. Jak ale trefně poznamenal Owen Good z amerického Kotaku,
„kdyby bylo 8 % amerických dětí na něčem závislých, okamžitě by po celé Americe vyrostly stovky klinik na jejich léčbu a někdo by se na tom snažil pořádně vydělat”.
Vhledem k tomu, že se tak neděje má pravděpodobně business intelligence podnikatelů ve zdravotnictví jiné informace, než Royal Australian and New Zealand College of Psychiatrists.
* Je zajímavé, že některé odborné studie se zabývají lidskou psychikou a jejího možného spojení s hrami jdou až do nepodstatných detailů.
Ani jedna ze studií, které jsem měl tu možnost číst, však nerozlišovala mezi počítačovými hrami a videohrami, přičemž souhrnný název „videogames“ zastupuje oba velké a v mnoha ohledech naprosto odlišné segmenty herního trhu.
