Zde nejdete náš S.T.A.L.K.E.R. speciál!
Na Stalkera se čekalo neuvěřitelných šest let a již od počátku nám autoři dávali najevo své ambice udělat nejpropracovanější hru všech dob. Chtěli vytvořit kolem černobylské elektrárny fungující svět, který nebude mít obdoby, s vypiplaným příběhem o mnoha spletitých liniích a tisíci možností konání. Nyní je Stalker tady, ale v podstatě nenabízí ani polovinu tolik slibovaného.
Proto je nanejvýš důležité si na začátek položit otázku. Jak moc jste se na něj těšili a kolik od něj očekáváte? Pokud jste celou tu dlouhou dobu vyhlíželi všechny slibované finesy, můžete být velmi zklamaní, protože výsledná hra je jen odřezkem toho, čím měla být. Jestli však jste rádi, že Stalker vůbec vyšel, jelikož již jeho prostředí je samo o sobě natolik atraktivní, a byla by velká škoda, kdyby hra skončila pohřbena, nebojte se do tajuplné Zóny vydat. I když nejde o přelomovou záležitost, jedná se o výtečnou akční jízdu a zážitek. Přeci jenom, do Černobylu se nepodíváte každý den...
#hodnoceni
Podle knihy a filmu
Probudíte se na stole u jednoho z překupníků a nepamatujete si vůbec nic. Na ruce máte jen tetování S.T.A.L.K.E.R. a v PDA vám bliká upomínka "zabij Streloka". Jste jen několik kilometrů od Černobylské elektrárny, kolem které se utvořila záhadná Zóna. Ta většinu obyvatel zabila a ti co přežili, zmutovali v ohavná monstra. Celá oblast je pak posetá zvláštními a na černém trhu velmi ceněnými artefakty, po nichž je samozřejmě velká sháňka. Proto postupně do této oblasti pronikají lovci pokladů - tzv. stalkeři, kteří hazardují se svými životy, aby si vydělali nějaké peníze. Kromě zmutovaných lidí a zvířat je však Zóna plná přírodních anomálií, které dokáží člověka během vteřiny rozcupovat na tisíce kousků a již mnoho stalkerů zaplatilo životem. Vy se však při cestě za zjištěním své identity, pátrání po Strelokovi a odhalením tajemství, které Zóna ukrývá, budete muset vydat přímo do jejího nitra, do útrob černobylské elektrárny, nejnebezpečnějšího místa na světě. Cesta to bude velmi dlouhá a rozhodně nebude nijak jednoduchá.
Hra tedy velmi volně vychází z knížky Piknik u cesty bratří Strugackých, případně filmu Stalker režiséra Tarkovského. Předloha však posloužíla jen jako odrazový můstek hernímu scénáři a použity byly jen některé prvky (anomálie, stalkeři, artefakty, házení matek apod.). Hlavní změnou je zasazení do okolí elektrárny, za což se nemůžeme na autory zlobit. Právě díky prostředí, jež vývojáři velmi pečlivě zmapovali, má tak hustou atmosféru, která by se na louce kolem fiktivního amerického městečka jen velmi špatně navozovala.
Jaký tedy je?
Ať už se Stalker může tvářit jakkoliv, třeba jako RPG s rozsáhlým světem ála Oblivion, ve výsledku bude vždy intenzivní střílečkou z pohledu první osoby. Zóna je velmi nebezpečné místo a zbraně jsou potřeba téměř na každém kroku, žádný úkol se tak bez nich neobejde a až se dostanete k závěreřným titulkům, budete moci vnoučatům říkat, že jste veteránem nějaké ze světových válek. Po vzoru RPG můžete pohovořit s každým, kdo se vám dostane do cesty, můžete od nich brát různé úkoly, které můžete, ale ani nemusíte plnit, to vše v rámci sledování hlavní příběhové linie, od níž můžete kdykoliv odběhnout a zase se vrátit. Prostě můžete... Také máte inventář, do něhož si dáváte nasbírané předměty a zbraně, ale hlavně prozkoumáváte rozsáhlé prostředí a plníte nejrůznější úkoly.
Avšak ne všechno je tak, jak na první pohled vypadá a pokud Stalker něco je, tak plný kontrastů, protože na každém kroku budete kounfrontování s tím, co autoři naslibovali a co nakonec nemohli splnit. Hlášky postav se opakují mnohem častěji, než je zdrávo. Něco smysluplného vám řekne jen málokdo a většina charakterů vás odbije stejnou odpovědí, že nic neví. Ostatně ani strom možných reakcí není nijak rozvětvený a vždy se jde jasně k věci, čímž je Stalker v podstatě lineární. Sice můžete plnit spousty vedlejších questů typu jdi tam a zabij to, jdi tam a přines to, ale o jednom z potenciálních konců se bude rozhodovat až ve třech čtvrtinách hry. Možných závěrů je sedm, ale v podstatě jde jen o dva hlavní a jejich variace.
Daleko na Ukrajině
Stejně tak samotná Zóna. Ve výsledku je rozdělena na několik částí, mezi nimiž musíte projít loadingem a co hůře, některé části, ačkoliv jsou přímo vedle sebe, nejsou nijak propojeny, takže je nutné je obcházet přes oblast třetí. Nemluvě o všudypřítomné radiaci, případně plotech a jiných zátarasách, které i na jednotlivých prostranstvích vymezují cestu jen na silnici a několik metrů kolem ní, takže by se dalo říci, že pocit volnosti je zdánlivý, a že ve výsledku jde o spletenec cest a cestiček. Pokud se pokusíte vydat o něco dále, dostanete takovou dávku záření, že by jste v Praze rozsvítili statisíce domácností, pobavili desetitisíce lidí a zkrášlili tisíce žen dohromady.
Hodně se také mluvilo o nepřítomnosti vozidel. Tedy různá bojová technika a zrezavělé káry postávají na každém rohu, ale ani do jedné z nich nemůžete nastoupit. Mohl bych tady začít plivat oheň, ale přijde mi, že by tam byla navíc. Díky rozloze Zóny a jejich jednotlivých částí jsou automobily v podstatě zbytečné, nemluvě o tom, že časem budete schopni celou mapu proběhnout za několik málo minut (nadopováni artefakty). Mohlo by se to zdát, jako spousta chybek, nicméně, jak jsem se již ptal na začátku, ono to ve výsledku vůbec ničemu nevadí, protože Stalker má neuvěřitelné kouzlo. Vy budete rádi putovat celým jeho světem, nechávat na sebe sálat tu zvláštní energii, a když budete mimo, stále bude cítit, jak vás Zóna volá, jak vás sarkofág volá...
Jako na fotkách
Celou hru jednoznačně táhne design. Nápad, kam zasadit celý příběh je snad geniální, jelikož černobylská katastrofa má ještě dnes docela hlasité ozvěny a je jen málo lidí, kteří by se nechtěli do toho zpustošeného kraje podívat (neříkejte mi, že vás to neláká). Nyní mají možnost všichni. Autoři z GSC GameWorld navštívili místo několikrát a nasbírali přehršel materiálů, díky čemuž na vás dýchne pocit hrůzy z každého předělaného domku, protože víte, že to stavení tam někde opravdu je, a tušíte, jak hrozný osud potkal jeho majitele.
Tím se dostáváme ke zpracování. Hra totiž není graficky nijak přelomová. Nedočkáte se sáhodlouhých dohledností nebo hustých lesíků, vlastně exteriéry samotné jsou na úrovni her pár let zpátky, když se však mezi stromy objeví rozbourané vlakové nádraží či silo, budete mít pocit, že je z jiné hry, jelikož míra detailu, se kterou jsou jednotlivé budovy udělány, je nádherná. Nemluvě o tom, že jsme za celou dobu nenarazili na dvě stejné budovy. Když k tomu přidáme podporu dynamických světel, stane se během bouřek ze Stalkera úplně jiná hra. Zatmí se, začne pršet a na horizontu létají blesky, který osvětlují každý strom, stéblo trávy a trčící trámy tam, kde kdysi bývala střecha. To je umocněno v podzemních laboratořích, světla v nich fungují jen sporadicky takže musí přijít ke slovu vaše baterka (díky bohu svítí nekonečně dlouho, holt radiace má i svoje výhody), kdy každý pohyb hlavou vyčaruje v jejím kuželu desítky tancujících stínů a stačí na konci chodby jedna blikající bezpečností žárovka, abyste měli okamžitě nahnáno.
Život v Zóně
Autoři museli polevit a fungující svět, který by žil vlastním životem a vy byli jeho součástí, musel být ve výsledku také ořezán, takže veškerou práci zastoupily skripty (alespoň mám takový pocit). Při vašem putování narazíte na spoustu stalkerů, vojáků, banditů a mutantů, kteří se jen tak toulají, případně mezi sebou bojují, ale vypadá to spíše jako by chodili po náhodně generovaných trasách a v podstatě jejich sledování není nic zajímavého. Do toho se objevují speciální akce, kdy se vám najednou vysílačkou ozve někdo, že potřebuje pomoci a vy tak automaticky dostáváte quest například s jeho záchranou. Někdy dostanete jen peníze, jindy zase dobrou radu a výpomoc s právě probíhajícím úkolem, záleží jen na vás, jestli danou prosbu vyslyšíte. Nejde však o nic dynamického, co by se dělo i bez vaší přítomnosti. Tenhle pocit mi prostě chybí.
Obdobně trpí také obchodování a komunikace. Překupnící vám nenabídnou mnoho zajímavého (tedy až na jednu výjimku), protože veškeré zbraně a vybavení nasbíráte cestou od mrtvol. Překvapivě však postavy nemůžete připravit o jejich oblečení. Takže i když vidíte, jak má na někdo na sobě fešný a drahý oblek s plynovou maskou, musíte mu ho nechat. Stejnětak šmelina se stalkery není žádná, protože nemají vůbec zájem o vaše, kolikrát i lepší zbraně a výbavu, a jediné co jsou ochotní vyměnit nebo prodat, je flaška vodky, jídlo a lékárničky. Také máte k dispozici vysílačku, ale kromě odposlechu cizích rozhovorů, přijímání úkolů, jenž akceptujete automaticky, a přehledu, kdo je vlastně v dané lokaci, nemá žádného využití.
Umělá inteligence, chyby a závěr
První dojem z umělé inteligence je velmi pozitivní. Protivníci jsou totiž docela chytří, dokážou využívat přesily a klidně vás oběhnou, aby zaútočili zezadu. Časem se však vyrojí několik chybek a jednu z nich právě umělá inteligence s radostí využívá. Často se stane, že nepřátelé prostrčí ruku se zbraní stěnou, takže na vás v klidu pálí, přičemž jsou tělem v bezpečí za neprůstřelnou překážkou. To zkazí i jinak slunečný den v Zóně. Kromě toho je pak největším problémem, že se stane něco, s čím autoři nepočítali, takže dveře, které měli být otevřené pro cestu zpět, jsou zavřené, nebo zmizela důležitá postava, protože její tělo propadlo nějakou texturou. Z tohoto důvodu se Stalkera vyplatí celkem často saveovat, protože doba hraní je doopravdy přes 30 hodin pro hlavní příběh a opakování je velmi frustrující.
Recenze vypadá, že neustále porovnávám a říkám, jak něco mělo být, ale není. Tomu jsem se však asi vyhnout nemohl, na Stalkera se čekalo zřejmě až příliš dlouho. Nutné je však opět podotknout, že i přes to všechno jde o výbornou akci, která vám je stále schopna dát neuvěřitelný herní zážitek. Určitě se tedy vyplatí, zapomenout na sliby a roky odkladů, chopit se zbraně, navléknou protiradiační mundůr a vydat se na lov do Zóny. A jedna rada na závěr, nespěchejte a celé to putování si pořádně vychutnejte, choďte střílet zombie, sbírat artefakty, zapojte se do bitev jednotlivých stalkerských frakcí a do toho všeho postupně plňte příběhové úkoly. Protože až přijde konec, bude vám i 50 hodin hrací doby málo...
