Žánr realtime strategií je tak trochu v koncích. Na tradičním výstavbovém a válečném konceptu se udrží jen několik největších značek jako Command and Conquer nebo Starcraft. Ostatní musejí přicházet s novinkami. A tak jsme v poslední době svědky velmi zajímavých a experimentálních kousků typu Battleforge, Warhammer 40.000: Dawn of War 2 nebo právě Demigod. Všechny tři tyto strategie vyšly v první polovině tohoto roku a mají jednoho společného jmenovatele – multiplayer. Snad jen Dawn of War 2 dává jakýs takýs smysl i v singleplayeru, ale třeba Demigod, to je ryze multiplayerová záležitost.
#hodnoceni
Stojí za ním dobře známý herní designér Chris Taylor, jenž má na svědomí nejednu prodejní pecku typu Total Anihilation, Dungeon Siege nebo Supreme Commander. Naposledy ale přinesl celkem nepříjemné překvapení Space Siege, a tak si zkouší Demigodem napravit pověst. Kříží v něm přitom dva žánry, kterým rozumí nejlépe – akční RPG a realtime strategie. Výsledkem je velice šťavnatá hratelnost, blížící se populárnímu modu k Warcraftu 3, jenž je znám pod zkratkou DotA.
Hráči se dělí do dvou týmů, z nichž jeden vystupuje pod světlou, druhý zase pod temnou vlajkou. Rozdíl mezi nimi nehledejte. Ten se určí až volbou příslušných hrdinů. Také oni se dělí do dvou kategorií, mezi nimiž už jsou ale zásadní odlišnosti. Hrdinů je celkem osm a čtyři z nich spadají do sekce generálů a čtyři do sekce zabijáků. Zatímco první jmenovaní mohou povolat do zbraně řadové jednotky, které nemají valnějšího významu a plní jen roli bojových šiků, druzí oplývají silnými speciálními schopnostmi, jimiž si vynahrazují své solitérství.
Hrdinů proti sobě může nastoupit až pět na pět, ovšem některé mapy jsou menší a doporučuje se pro ně například režim tři na tři. Konečná volba je ale jen na vás. Pokud chcete pořádně intenzivní bitkaření, zvolíte malou mapu a na ní maximum hrdinů. Je přitom celkem jedno, jaké hrdiny angažujete do jaké frakce – tady žádné omezení není. Ostatně, charakterů je pouze osm, takže při maximálním počtu hráčů musí být některý použit přinejmenším dvakrát.
Popravdě, docela bychom uvítali větší obsahovou nabídku. Hrdinové se sice zásadně liší jak mezi kategoriemi, tak v rámci jedné kategorie. Přesto si ale jejich rozvětvené vývojové stromy osvojíte poměrně rychle a nějaké to další ozvláštnění v podobě nového hrdiny by neškodilo. Rovněž map je dost málo, navíc jsou si přes odlišný „setting“ velmi podobné. Najdete na nich přátelské i nepřátelské střílny, teleportační portály, z nichž vylézají zcela řadové jednotky, které té které partaji pomáhají v boji. Nechybí ani léčebné svatyně a samozřejmě prodejní stánky, kde můžete pořídit zejména ozdravné či magické flakónky, ale i další potřebné předměty.
Hratelnost Demigodu je – pro někoho možná překvapivě – velmi dobrá. Jednotlivé partie jsou hodně rychlé a ovládání není vůbec třeba si osvojovat v nějakém tutoriálu. Ten tu ostatně chybí, což bude ale vadit jen těm nejméně zkušeným hráčům. Ostatní principy za několik minut pochopí. Taktizování je tu dáno zejména prostředím, tedy obrannými věžemi, za které se v případě problémů dá zalézt, nakupováním předmětů a samozřejmě používáním speciálních schopností, které si postupně odemykáte v rámci rychlého levelování. Jedna partie zabere v průměru půlhodinku opravdu dynamického hraní. To z Demigodu dělá ideální výplň pracovních přestávek či chvil volna.
Po technické stránce je Demigod velmi rozporuplný. Ne, nemluvíme tu o grafice, která je naopak kvalitní a běží i na horších počítačích. Máme na mysli síťového klienta, který je vysoce nestabilní a velmi ztěžuje hraní, respektive samotné připojení se k partii. To je v současné době pro hodně trpělivé povahy. Kdo ale do doby, než se to vyřeší, což není vůbec jisté, chce působit v singleplayeru, narazí na chabou nabídku obyčejného skirmishe s umělou inteligencí.
Síťové problémy jsou do značné míry dány tím, že autoři nepočítali s takovým náporem hráčů. Ne, že by o zakoupení hry byl takový zájem. To jen vydavatel Stardock přichází za dobrotu na žebrotu. Hru totiž neopatřil žádnou protipirátskou ochranou, takže jsou její nelegálně získané kopie hratelné i po síti. A vykukové toho náležitě využívají. Zatímco si hru koupilo jen nějakých dvacet tisíc lidí, internetového hraní využívá více jak sto tisíc hráčů. Doufejme, že se to do budoucna zlepší, protože Demigod je rozhodně zábavnou hrou. V takovém stavu se ale dá jen těžko s čistým svědomím doporučit.
