RECENZE: Codename Panzers: Cold War

Radek Pergl
16. 4. 2009 0:00
Druhá světová válka už je nuda. Teď se do sebe pustí sovětští komunisté a západní mocnosti.
Foto: Hratelně.cz

Patříte-li mezi příznivce válečných strategií, určitě znáte sérii Codename: Panzers. Pokud jste si ji oblíbili, potěší vás třetí díl, který pokračuje v dobře vyjetých kolejích.

Podtitul hry dává tušit, že se tentokráte nepustíte do vylodění na Omaha Beach nebo protiofenzívy v Ardenách. Druhá světová válka už je dávno pryč a Evropou zmítá nový konflikt. Fiktivní, samozřejmě. Autoři tak nějak dopracovali a rozvedli Studenou válku. Jak by to vypadalo, kdyby se do sebe Sověti a západní mocnosti pustili nejen politicky, ale i vojensky?

Foto: Hratelně.cz

#hodnoceni

Nevesele, řekli bychom. Mohutná sovětská ofenzíva vytlačuje západní spojence z Německa a zasahuje i další části Evropy. Vy se naštěstí v roli mladého amerického kapitána Kirklanda ujmete velení nad klíčovými akcemi a pěkně to ruďáskům nandáte. K ruce vám budou samozřejmě i další hrdinové, a vyzkoušíte si i hraní za Sověty – v rámci kampaně ovšem jen za ty moudré, bojující proti zavilým komoušům ve vlastních řadách, kteří vyvíjejí atomovou bombu a neváhají ji použít...

Herní principy jsou v zásadě klasické. Nejde o strategii ve stylu těžba/stavění základny/produkce jednotek, ale čistě o bojovou záležitost. Do každé mise máte přiděleny jednotky (respektive si je vyberete v přípravné části), pár dalších se k vám může přidat. Pokud máte dost bodů prestiže a nepřekračujete populační limit, můžete si také nějaké další „objednat“ přímo v boji, pokud obsadíte požadovanou budovu – třeba kasárna nebo přístav. Navíc je možné obsazovat opuštěné stroje a využít jej k vlastními prospěchu.

Foto: Hratelně.cz

I tak jde ale spíš o menší bitvy, nečekejte orgie se stovkami tanků. Ale není to na škodu, jelikož si užijete více mikromanagementu. Většina jednotek má totiž různé speciální funkce, a i když jádrem armády v klasickém boji budou hlavně tanky, bez pěchoty a podpory se neobejdete. Medici ošetří zraněné nebo přímo vybudují polní lazaret, ženisté zas odstraní miny z mostu, který potřebujete překročit. Samostatnou kapitolou jsou průzkumníci a odstřelovači – nevidění se mohou přiblížit k nepříteli a odhalit jeho pozice třeba pro vaše minometčíky nebo dělostřelectvo.

Příběhová kampaň zasazená do různých koutů Evropy má 18 misí, přičemž mezi většinou z nich přechází část vaší armády. Tyhle „core units“ je samozřejmě dobré opečovávat, hlídat a vylepšovat; můžete naverbovat nové jednotky nebo třeba stávajícím přidat lepší kanón či maskování. Postupně získáte přístup k silnějším jednotkám; jde o autentické stroje, jako třeba americký tank Patton nebo sovětské rakety „Katjuša“. Kromě vojáků a pozemních strojů můžete mít ve své armádě i letectvo – používáte jej však nepřímo, prostě udáte cíl a váš letoun jej polaská explozivním dárkem.

Foto: Hratelně.cz

V kampani i samostatných misích na vás čekají úkoly sice různé (obrana průsmyků, hlídání zásobovací kolony, průzkumnické úkoly), ale většina misí se stejně v určité fázi změní v dobývání nepřátelských pozic a jiných důležitých bodů. Tzv. POI – Points of Interests – jsou nejen důležité pro dohrání scénáře či splnění sekundárních úkolů, ale také vám pomohou v boji samotném. Třeba radar ukáže pozice nepřátel, polní depo opraví poničené tanky.

Scénáře jsou různě dlouhé, od relativně rychlých akcí až po složitější operace. Můžete si vybrat z několika obtížností (navíc lze tuhle volbu měnit i v průběhu kampaně, před každou misí), přičemž vyšší stupně nenabízejí o mnoho chytřejšího soupeře, ale spíš větší přesilu. AI není nijak převratná, a i když se protivník nedopouští vyložených chyb, je občas dost pasivní – když třeba nepřátelské vojáky ostřelujete vzdálenou artilerií, leckdy často tupě čekají na smrt, místo aby se běželi schovat.

Foto: Hratelně.cz

Grafika není vůbec špatná, prostředí i jednotky jsou dostatečně detailní, včetně třeba různého značení na bocích strojů. Je také fajn, že do budov můžete nahnat pěšáky. A ještě více fajn je, že většinu objektů můžete zničit – ty menší (bedny, stromy, ploty) prostě přejedete tankem, pevnější budovy je možné rozstřílet a rozbombardovat na kaši. Ozvučení je vcelku klasické a dostačující, větší problémy nedělá ani kamera a ovládání vůbec.

Pokud máte rádi válečné strategie, bude se vám Cold War líbit. Nepřináší sice nic převratného, ale hraje se docela dobře v single- i multiplayeru. Škoda jen, že si s kamarádem nemůžete kooperativně projít celou kampaň.

 

Právě se děje

Další zprávy