Mám rád vetřelce i predátory, ale jen když jsou od sebe vzdáleni přinejmenším několik parseků. Jakmile se totiž jedinci těchto druhů setkají na jedné planetě, nedělá to dobrotu.
Ve světě filmů to platí definitivně, v rámci videoher pak zhruba v 80% případů. Těch pár světlých výjimek představují tituly Aliens vs. Predator od britského týmu Rebellion pro PC a konzoli Jaguar.
Totéž vývojářské studio se ujalo i nejnovější hry série, titulu Aliens vs. Predator: Requiem, který zpracovává námět stejnojmenného filmu (v ČR bude uveden 27.12.2007 pod názvem "Vetřelci vs Predátor 2"). Na jedné straně tedy máme zkušené vývojáře, na druhé fenomén filmové hry. A výsledek? Jazýček vah se nepohnul - hra je po všech stránkách průměrná.
#hodnoceni
Už začátek je béčkový. Na planetě Zemi ztroskotala loď vetřelců a predátor je vyslán, aby obludy vymýtil a zlikvidoval veškeré stopy, které u nás zanechaly. Lidem se ubližovat nesmí (jste za to penalizováni), naopak je musíte chránit, ačkoliv o to zrovna nestojí. Je to divné... Měl jsem za to, že predátor lidi akceptuje pouze tehdy, visí-li stažení z kůže v předsíni jeho domu jako dekorace.
V praxi hra vypadá tak, že běháte po širém světě, odoláváte útokům monster a ničíte úlomky jejich lodi. Vybaveni jste na to dostatečně: kromě obrovských drapáků máte k dispozici také disky, šurikeny, děla a možnost stát se neviditelným. A nechybí dokonce ani speciální módy vidění! Nic z toho ale nebudete nuceni využít. Je to škoda, protože situace, kdy nepřítel ví, že jsem někde poblíž, ale nevidí mě, jsem si v původní PC hře vyloženě užíval.
Aliens vs. Predator: Requiem je zkrátka úplně normální střílečka. Vy víte, kde jsou nepřátele a oni zase vědí, kde se nacházíte vy. Vetřelci útočí po skupinkách - porazíte je lehce, a když náhodou půjde do tuhého, tak prostě utečete a doplníte si život. Doping stojí jen pár "Honor Pointů", jež získáváte za zabíjení nepřátel a plnění úkolů. Bodů však budete mít vždy přebytek, takže se můžete posilovat třeba na každém rohu. Jako motivace systém bodů zkrátka nefunguje, což je problém, protože vesměs není mnoho důvodů, pro které by stálo za to u hry setrvat déle než pár minut. Pokud budete chtít hru co nejrychleji pokořit, postačí, když splníte 7 z celkem 15 levelů. Příběh je totiž rozdělen do tří linií, jež sdílejí začátek i závěr hry.
Zpracování hry taktéž nijak nenadchne, ale ani nepohorší. Modely postav predátora a vetřelců jsou docela propracované, lidé jsou na tom o poznání hůře; škála animací je pak celkově docela chudobná. Level design nelze popsat souhrnně: někde je prostředí docela detailní a zajímavé, občas zase zavítáte do lokací, které působí, jako by je tvůrci vykradli ze starého Wolfensteina.
