ARM (Advanced RISC Machine nebo dříve Acorn RISC Machine) je ve světě nejpoužívanější 32 bitová architektura mikroprocesorů pro vestavěné zařízení. Vzhledem ke své minimální energetické náročnosti jsou používány především v mobilním odvětví spotřební elektroniky.

ARM procesory dnes tvoří asi 75 procent veškerých procesorů ve vestavěných zařízeních. Podle některých zdrojů  však brzo výkonem dostihne i klasickou intelovskou architekturu x86 CPU ( dalším hráčem na tomto poli je firma AMD) a někdy okolo roku 2015 se těchto procesorů dočkáme například v počítačích firmy Apple.

ARM procesory zatím najdete ve většině PDáček, přehrávačů multimediálního obsahu, kalkulaček a mobilních telefonů, ale také v počítačových periferiích jako jsou pevné disky a routery. První ARM procesor byl vyroben v roce 1984. A právě jeho objevitel přišel v roce 2011 se zajímavým akademickým výzkumem.

Od praxe k výzkumu

Steve Furber, který v devadesátých letech působil jako hlavní návrhář 32bitové architektury dnes učí jako profesor počítačového inženýrství na univerzitě v Manchesteru. Kromě toho že je velkým propagátorem memristorů (které by v nejbližších letech mohly nahradit tranzistory tvořící mikroprocesor) pokouší se zkušenosti získané při tvorbě energeticky minimálně náročných procesorů aplikovat také na výzkum v oblasti lidského mozku. Jednodušeji řečeno, klade si otázku, zda by nešlo pomocí do sebe zapojených ARM procesorů vytvořit model lidského mozku, který by pak pomohl při zkoumání jeho fungování.

Projekt SpiNNaker

Ve spolupráci s Andrewem Brownem z univerzity v Southhamptonu připravuje Steve Furber projekt, jehož základem je předpoklad že jeden procesor ARM může simulovat činnost asi 1000 neuronů. V rámci projektu chtějí oba vědci sestavit "supercluster" obsahující 1 milion procesorů, které tak budou schopny simulovat činnost až 1 miliardy neuronů. Vzhledem k tomu, že lidský mozek má až kolem 90 miliard neuronových spojení, bude tento model schopen zaznamenávat o něco víc než jedno procento činnosti lidského mozku. I tak by to však znamenalo průlom v bádání o jeho fungování.

Maketa lidského mozku

Furber a Brown doufají, že jejich pokus dokáže odhalit i složitější fungování neuronové sítě, než samotné zapojení neuronů. I na procentuálním vzorku by podle nich šlo dobře sledovat a zaznamenávat například naši schopnost ukládat a znovu vyvolávat informace v našem mozku. Fundamentální otázku, kterou si projekt klade je Kde jsou v našem mozku informace zakódované? Hlavním úkolem je pak vytvořit křemíkovou analogii lidského mozku, která dokáže simulovat především situace, ve kterých myslíme na několik věcí najednou.

V případě že bude mít experiment pozitivní výsledek a přinese očekávaná data, bude znamenat ještě další důležitou věc. A to fakt, že navzdory všem pochybovačným hlasům o tom, že počítač na bázi křemíkových procesorů nikdy nedokáže simulovat lidský biomozek, je i tento vědecký předpoklad oprávněný. Výsledky experimentu by pak mohly velmi posunout vývoj umělé inteligence, stejně jako pomoci lékařům při řešení mozkových disfunkcí.