V prvním díle našeho seriálu jsme si přiblížili hru Lord of the Rings Online: Shadows of Angmar (dále jen LotRO) obecně, v druhém jsme se potom zaměřili na počátek samotného hraní, konkrétně na výběr postavy a jejího povolání, startovní zóny, informace o celém světě a na kolik nás to všechno přijde. Úvod tedy máme zdárně za sebou a můžeme se v klidu vrhnout na rozbor samotného hraní.
Vlastnosti, schopnosti, úrovně
Stejně jako u většiny podobných projektů, i v LotRO se vaše postavička postupně vyvíjí a osvojuje si různé činnosti. Každý začíná na první úrovni, maximální možnou dosažitelnou je padesátá. Není to sice oficiálně ověřeno, ale s největší pravděpodobností bylo v betě urychleno získávání zkušeností, protože jsem při hraní leveloval poměrně dost rychle a i u pokročilých úrovní nebyl problém získat 2-3 za jediný den hraní. A to je opravdu dost.
Každá postava ve hře disponuje několika základními charakteristikami (obratnost, vitalita, moc a další), které určují, kolik bude mít morálky (zde nahrazující klasické zdraví) a kolik síly (něco jako mana). Kromě těchto ukazatelů se vaše postavička může zlepšovat třeba ve schopnosti kritických zásahů, uhýbání, blokování a v dalších činnostech. Jelikož se jedná o svět Pána prstenů, lze u každé vytvořit rozsáhlý rodokmen až do celkem neuvěřitelného počtu 20 generací. Tuto možnost ale využijí pravděpodobně jen ti nejzarytější fandové a RP hráči na RP serverech.
Kromě vlastností, kterých mají všichni ve hře shodný počet, disponují postavy i schopnostmi, které už jsou ale u každého povolání různé. Některé získáte záhy, jiné až na vyšších úrovních. Jakožto Lore-master mám například možnost povolat si jako pomocníka statného medvěda nebo na nepřátele seslat oslepující blesk či použít lokální zemětřesení, které zasáhne více protivníků najednou. Těchto schopností je opravdu pěkná řádka a dělí se na aktivní a pasivní. Ty aktivní je třeba vyvolávat a mají určitý cooldown (nelze je použít hned záhy, ale je třeba určitý daný čas počkat), ty pasivní se používají automaticky.
I přesto, že je schopností opravdu dost, na poslední úrovni by si byli jednotliví hráči až moc podobní svým uměním, a tak do hry vstupují ještě traits neboli hezky česky rysy. Těch je taktéž obrovské množství, už je ale nezískáváte automaticky s postupem na vyšší úrovně jako v případě schopností, ale musíte se o ně zasloužit. Třeba najít v lokaci všechny strážné věže, nebo zlikvidovat větší počet nepřátel jednoho druhu či třeba splnit určitý počet úkolů na daném území. Tyto rysy se dělí na ty, které může získat každý, dále na ty, jež má ve vínku jen určitá rasa nebo povolání, a konečně je možné ještě získat i legendární. Rysů je možno mít prakticky neomezeně, počítají se ale jen ty, co máte v aktivních slotech.
Kromě traitů existují ještě takzvané perky, které získáte hrou za monstra (viz níže Monster play). Tyto vám pak umožní třeba rychleji levelovat nebo dodají jiné zajímavé bonusy. A aby byl výčet kompletní, je třeba ještě zmínit, že ve hře získáváte taktéž různé tituly a je možné mít od určité úrovně i druhé jméno. Celý tento systém potom zaručuje, že jsou postavy opravdu velmi rozdílné, a to i na stejných úrovních a povoláních.
Sám nebo ve skupině?
Hodně MMO her má problém vybalancovat hraní tak, aby bylo vyvážené a nenutilo hráče hrát osamoceně místo ve skupině. S řešením, které uchvátilo masy, přišel World of Warcraft, naopak takový Everquest 2 v tomto celkem vyhořel. Velmi mě tedy zajímalo, jak si optimalizací děje poradili tvůrci LotRO. A nutno hned říci, že nad očekávání dobře, k čemuž jim trochu nahrává i fakt, že má hra jako taková hlavní dějovou osu, což u MMORPG nebývá vůbec zvykem. Výjimkou jsou v tomto Guild Wars, ale ty zase v zásadě nelze považovat za MMORPG v pravém slova smyslu, spíše za propracovanější Diablo, čímž ale nechci říci, že by šlo o nějaký druhořadý počin. Naopak, ale to je na jiný článek.
Jak již bylo řečeno, každá rasa má svou startovní zónu, každé povolání svou zápletku. Ty se po absolvování několika úkolů nenásilně protnou ve městě Bree, kde můžete buď následovat hlavní děj (brzy ale stejně zjistíte, že nemáte potřebnou úroveň, protože si s vámi hrají nepřátelé jako kočka s myší) nebo si vybrat nějaký z nepřeberného množství úkolů, které nabízejí NPC. A právě tyto úkoly jsou hlavním kořením celého hraní a můžete jich mít najednou aktivních až 40.
Některé zvládnete sami, na jiné budete potřebovat pomoc jednoho nebo dvou parťáků, další vyžadují už kompletní družinu (zde nazývanou společenství) a na některé je dokonce potřeba spojit několik družin dohromady v takzvaný raid. Toto všechno je sice známo i z jiných MMORPG, LotRO ale boduje dokonalým systémem, kdy se s jednou postavou setkáváte i několik desítek úrovní a pořád vám má co nabídnout. Tato postava ale není jedna, nýbrž jsou jich desítky a každá z nich vás (za podmínky, že umíte anglicky) dokonale vtáhne do svého příběhu. Dostanete se například mezi dva hobity bojující spolu od pradávna o to, kdo má lepší a zdravější úrodu, budete pomáhat duchům dávných dob opustit konečně tento svět a nalézt věčný klid nebo budete shánět po všech čertech části meče pro jednoho z obyvatel města. Případně nebudete dělat nic z toho, to už ale závisí jen na vás.
Některé úkoly jsou sice jednorázovky typu přines, odnes, zabij, daleko častěji se však setkáte s úkoly na pokračování, které většinou končí nějakou epickou výpravou. Tyto probíhají v takzvaných instancích, což znamená, že se tam dostanete pouze vy a vaše skupina a bývají opravdu těžké. Kladou při tom důraz na kooperaci a musím říci, že je opravdu poznat, jestli hrajete s hráči, kteří umí svoje povolání hrát nebo s nějakým nýmandem, který si vzal ministrela pro to, že se mu na obrázku líbil jeho klobouček a loutna.
Co mě velmi potěšilo, je délka instancí, která bývá většinou poměrně krátká, takže není třeba si dělat volno na celé odpoledne, když chcete podniknout výpravu. Delší instatnce se ale samozřejmě najdou také. LotRO je zkrátka jednou z nejlepších her v tomto ohledu a svoji cestu si bez problémů zvolí každý. Nenutí totiž hráče ani k tomu, aby hrál sám, ani k tomu aby za každou cenu sháněl skupinu, úkoly mají hlavu a patu a velmi příjemná je i hlavní dějová linie.
Monster Play
Jak jsem nakousl v minulém díle a zmínil i v tomto, LotRO obsahuje možnost hrát za monstra, což zvyšuje počet hratelných postav. Není to ale jako třeba ve World of Warcraft, kde si můžete zahrát za Alianci nebo za Hordu a za každou stranu levelovat vybranou postavičku. Monster Play je trochu o něčem jiném. Pomocí kouzelného portálu se můžete převtělit do jednoho z několika vybraných monster (vlk jako zloděj, ork jako bojovník atd.) v endgame zóně nazvané Ettenmoors. Zvolíte si tedy své monstrum, objevíte se v hradu, naberete si několik úkolů a vydáte se je plnit. Zabijete prvního nepřítele a ejhle, zjistíte, že nedostáváte žádné zkušenosti. Za splnění úkolu ale dostanete takzvané destiny points, které můžete buď vyměnit u své primární postavičky za nějaké perky nebo za další schopnosti u svého monstra, které začíná jen se základními. A to je velmi chytrý tah od vývojářů. Od určité úrovně se totiž za monstrum může přepnout každý, se svou hlavní postavou se ale do této zóny dostanete teprve až budete opravdu vysoko. Vytváří to tak permanentní přesilu monster proti hráčům, kterých je méně, mají ale daleko lepší schopnosti.
V Ettenmoors se sice plní úkoly za obě strany, hlavní náplní je však boj dobra se zlem, kdy je třeba obsazovat hlavní body (hrady, tvrze, strážní věže). Jakmile se podaří zlikvidovat šéfa daného místa, nahradí ho šéf druhé strany a nikdy nekončící boj pokračuje dál jen s tím rozdílem, že nyní od něj mohou získávat úkoly hráči strany, která dané místo dobyla a nyní jej ovládá. A to by bylo pro tentokráte vše, pokračování příště.
