"Co bys udělal pro milión korun?", hecovali jsme se ještě jako malí caparti. Naše fantazírování však nikdy ani zdaleka nedospělo do takových rozměrů, jako nápady party Johnyho Knoxvilla. Tito blbci, jak sami sebe nazývají, se dokonce jali výplody svých chorých myslí realizovat. Úspěch se dostavil prakticky okamžitě, a tak po několika sériích krátkých skečů následovaly dva celovečerní snímky a videohra.
Jackass: The Game je záležitostí čistě konzolovou: v tuto chvíli jsou na trhu verze pro PlayStation 2 a PlayStation Portable. Původní tisková zpráva zmiňuje ještě platformu Nintendo DS, ale jelikož se o verzi pro tento handheld nemluvilo již déle než rok, je pravděpodobné, že se jí nedočkáme. Na otestování jsme si vybrali PSP edici a to zejména kvůli podpoře multiplayeru a řadě zajímavých online funkcí.
#hodnoceni
Stejně jako jsou celovečerní filmy Jackass víceméně pouhými kompilacemi skečů, titul Jackass: The Game je souborem jednoduchých miniher. Hříček je rovnou pětatřicet a jsou rozděleny do sedmi oddílů, přičemž každý představuje jednu epizodu seriálu. Epizody musíte postupně odemykat a to tak, že plníte různé úkoly právě v rámci miniher.
Jednotlivé hříčky nejsou vždy přesnými kopiemi reálných performancí - některé z nich pouze vycházejí, avšak mnohdy jde i o "triky" zbrusu nové. Vesměs jsou to kousky ve skutečnosti nerealizovatelné, tak doufejme, že si z nich plagiátoři Jackass nevezmou inspiraci. Jak bylo naznačeno výše, vývojáři hry vsadili spíše na kvantitu, nežli na kvalitu, a tak z obrovské nabídky miniher dokáže zabavit jen několik málo kousků. Některé se dokonce objevují v kompilaci v drobných obměnách dvakrát
Tak třeba "Bumber Kings" vás přenese na střechu věžáku, kde musíte odolávat za volantem pouťového autíčka nárazům "přátel" z týmu a riziku, že slétnete dolů. Prakticky to samé si pak vyzkoušíte ještě v zorbové variaci (tzn. uprostřed velkého balónu). Velká část disciplín je postavena na bázi systému včasného stiskání určitých kláves a jejich kombinací, a další skupinu pak tvoří závody všeho druhu. Ať už se budete spouštět ze svahu v nákupním košíku, v zorbu nebo "naostro", jistě nám dáte za pravdu, že tento druh blbnutí je v rámci chabé nabídky nejzábavnější. Na to, abychom rozebrali všechny minihry, nemáme dost prostoru (a, upřímně řečeno, ani chuti), tak snad postačí alespoň částečný výčet: polykání a zvracení vajec, závody golfových autíček, katapultování sebe sama na cíl, skákání šipek do sloních výkalů, odpalování granátů na cíl, tetování Weemanových zad, demolice sportovního vozu... a zbytek už objevte sami!
Pokoření minihry je podmíněno splněním dílčích úkolů. Bohužel, některá zadání jsou natolik jednoduchá, že je zvládnete i napoprvé. A jelikož jsou prakticky všechny disciplíny nudné, tak se nenabízí důvod k tomu, abyste je opakovali neustále dokola a pokoušeli se překonat své stávající rekordy. Ani mód Challenge, který přináší nové úkoly, není dostatečnou motivací. Napadá mě jen jedna potenciální pohnutka, která by eventuelně mohla donutit hráče k pilování výkonu, a to režisérský mód, jenž nabízí nejen sofistikované nástroje na editaci replayů, ale také možnost sestříhat si ze záznamů vlastní Jackass show a nahrát ji na internet. Komunita fanoušků seriálu demonstrovala svoji sílu - krátce po vydání hry je "na netu" už několik desítek pořadů.
Multiplayer kupodivu taktéž nechybí. Sice si můžete zahrát pouze vybrané vylomeniny, ale i tak to málo potěší. Hra podporuje "ad hoc" i "infrastructure" možnosti multiplayeru, jinými slovy - zahrajete si jak lokálně proti kamarádovi, tak i online.
Zpracování Jackass: The Game není co vytknout. Modely postav jsou detailní a prostředí v rámci možností také. Docela zajímavou funkcí je zobrazení tváře aktéra, která reaguje - po vzoru Dooma - na danou situaci. Soundtrack částečně kopíruje filmový hudební doprovod a mezi 26 skladbami najdete mimo jiné kousky od Skinny Puppy, Marginal Man, Nashville Pussy nebo od samotného Chrise Pontia.
