Herní branže dnes představuje mnohamiliardový průmysl a rozhodně není jen doménou ťulpasů a lidí se sníženým sociálním cítěním. Hrát si dnes může úplně každý - od tříletého dítěte, po osmdesátiletou babičku – a nikomu to nepřijde zvláštní. Co však předcházelo této „zlaté éře“ gamingu? Vydejme se zpět do minulosti a pojďme po stopách pradědečků a prababiček dnešních next-gen konzolí...
Vezměme to popořádku. Kdy vůbec vznikla první videohra? Zde se názory různí, my však vycházejme z toho, že jí byla ta vyvinutá v roce 1947 Thomasem Goldsmithem a Estlem Mannem. Pracovala velmi jednoduše, k simulaci střely odpálené na cíl využívala celkem osmi katodových trubic (autoři se nejspíš inspirovali radarovými displeji používanými za 2. Světové války). Několik tlačítek umožňovalo měnit dráhu a rychlost střely reprezentované malým bodem. Protože tehdejší technologie nedovolila grafické ztvárnění, byli autoři nuceni manuálně je nakreslit na průhlednou fólii položenou na CRT.
A.S.Douglas pak v roce 1952 jako demonstraci svého tvrzení o interakci člověka a počítače v rámci své dizertační práce na Cambridžské univerzitě vyvinul OXO, grafickou verzi známé hry piškvorky. Hra používala dnes již archaický počítač EDSAC, využívající ke zobrazování technologii CRT. Přes svou technologickou zastaralost je hra na internetu stále k nalezení a lze si jí ozkoušet pomocí emulátoru.
Mnoho lidí přesto přiznává vynález videoher až W. Higinbothamovi (ten se podílel také na vývoji první atomové pumy), který v roce 1958, aby zabavil návštěvníky v Národní laboratoři Brookhaven v New Yorku, vytvořil hru nazvanou Tenis for two (Tenis pro dva). Narozdíl od Pongu a jemu podobných raných her představil Tennis For Two zjednodušený tenisový kurt z pohledu zboku. Míček podléhá gravitaci a musí být odehrán přes síť. Hra se hraje se dvěma objemnými ovladači, na kterých jsou tlačítka pro ovládání trajektorie a odpálení míče přes síť. Hra byla v Brookhaven vystavována až do roku 1959, než byla rozebrána.
Spacewar! dobývá svět
V roce 1962 skupina studentů z MIT v čele se Stevenem Russellem naprogramovala hru nazvanou Spacewar! (Vesmírná válka) na tehdy novém počítači DEC PDP-1. Hra proti sobě postavila dva lidské hráče, z nichž každý ovládal vesmírnou loď schopnou vypálit rakety. Uprostřed herního pole byla černá díra, která vytvářela silné gravitační pole a byla dalším zdrojem nebezpečí. Hra se začala distribuovat přímo s počítači DEC a stala se prvním masivněji rozšířeným (v rámci univerzit a výzkumných ústavů v USA), dostupným a významným počinem.
Byl by Unix bez her?
Věřili byste tomu, že hry stojí také za vznikem populárního operačního systému Unix? Je to tak. Jeden z vývojářů operačního systému Mulitics, Ken Thompson, totiž pokračoval v jeho vývoji i poté, co ho firma AT&T přestala financovat. Důvod byl prostý – chtěl si na něm zahrát hru Space Travel (Vesmírná cesta), kterou sám naprogramoval. Přestože Space Travel nebyla nikdy uvolněna pro masový trh, vedla takto nepřímo k vývoji operačního systému Unix.
Rodí se domácí videoherní systémy
V roce 1966 vyvinul Ralph H. Baer jednoduchou videohru nazvanou Chase (Honička), která mohla být zobrazena i na běžném televizoru. Baer tím však neskončil a v roce 1968 zkompletoval prototyp, na kterém se dalo hrát několik různých her včetně stolního tenisu a střelby na cíl. Později prodal svůj patent společnosti Magnavox, která jej využila ke tvorbě svého zábavního systému Odyssey. Odyssey přišel do distribuce v roce 1972 a obsahoval celkem 12 her včetně megahitu Ping-Pong. Kvůli tomuto svému vynálezu je někdy otcem videoher nazýván právě Ralph H. Baer.
Arkády jsou na světě
V roce 1971 vytvářejí Nolan Bushnell a Ted Dabney vůbec první herní automat obsahující upravenou arkádovou verzi hry Spacewar. Hru nazývají Computer Space (Počítačový vesmír). Společnost Nutting Associates odkupuje práva na distribuci, najímá Bushnella a vyrábí 1500 herních automatů Computer Space. Dílo se ale s velkým úspěchem nesetkává, a to především kvůli své nehorázné obtížnosti. I nyní si ovšem můžete vyzkoušet svoje schopnosti a Computer Space si stáhnout zde.
Atari a Pong – vítězné duo
Pro milovníky videoher je však mnohem důležitější rok následující, tedy 1972. Bushnell, nespokojený s dosavadním finančním ohodnocením vlastní duševní tvorby totiž zakládá vlastní společnost, kterou není žádná jiná než legendární Atari. Ihned poté se Bushnellovi daří geniální krok, když najímá vývojáře Ala Ancorna, jež pro Atari tvoří úžasně jednoduchou a chytlavou hru Pong. Její princip je založen na stolním tenisu: každý ze dvou hráčů ovládá svislou plošinku, která se může na své straně obrazovky pohybovat nahoru a dolů. Hráč musí plošinkou odrážet míček na stranu soupeře. Hra pokračuje, dokud jeden z hráčů nepropásne odpal. Atari se setkala s obrovským úspěchem a prodala celkem 19 000 (!) herních automatů Pong. Proto není divu, že se nedlouho poté svět dočkal mnoha imitací Pongu. Tento rok však v USA fakticky začíná automatová mánie.
V příštím, druhém díle seriálu věnovanému historii konzolí se podíváme na první kontroverzní herní titul, povíme si, jaké další nesmrtelné herní pecky opanovaly masový trh a v kratičké exkurzi pro úplnost zabrouzdáme také na herní kolbiště platformy PC.
