Po ohlášení data vydaní Hellgate: London většina lidí propadla panice a začala nacvičovat příznaky nejrůznějších chorob - na tuhle pecku bude potřeba dlouhé volno
Oba díly Diabla jsou pro spousty hráčů hry takříkajíc osudové. Zvěsti o třetím dílu jsou spíše na úrovni zbožného přání, ale naštěstí není potřeba házet flintu do žita; téměř všichni lidé, kteří pracovali na druhém Diablu, odešli od Blizzardu a založili vlastní firmu s názvem Flagship Studios. Začali tím, co umí nejlépe - Akční RPG. Hellgate: London svůj původ nezapře, opět se jedná o velmi akční RPG s náhodně generovanými lokacemi, jen čistá fantasy byla nahrazena post-apokalyptickým světem. Dalším, dá se říci tím nejzásadnějším rozdílem, je plně 3D zpracovaní s pohledem z vlastních očí.
Příběh není kdovíjak sofistikovaný; peklo v první polovině jednadvacátého století otevřelo své brány a poslalo do Londýnských ulic, podzemí a tunelů metra obrovská kvanta démonů, aby si tu chlapci trochu zablbli. Příběh bude vyprávěn povinnými questy, ovšem nezůstane jen u nich. Samozřejmostí je spousta nepovinných úkolů, případně se můžete dostat do situace, kdy budete svědkem nějaké události, která se bude vztahovat ke konkrétnímu místu a času. Jen na vás bude, jak se zachováte. Například půjdete okolo party kouzelníků, kteří se snaží vyvolat démona kvůli jeho zabití a následnému studiu. Buď je necháte být, nebo jim pomůžete, za což se vám patřičně odmění. Tyto náhodné questy vás budou provázet celou hru.
Víte, jak to chodí: "Ty na mě démonama? Tak to já na tebe pošlu obrovského chlapa s mečem, který patrně vyrobily prostým nabroušením traverzy." Obrovské mlátičky nejsou jediným hratelným charakterem, ve hře jsou jedním ze tří - Templar, Cabalist a Hunter. Všichni náleží k lidské rase, ostatně takový Elf se špičatýma ušima, nažehlenou tunikou a vybranou mluvou se moc do londýnských tunelů a stok nehodí. Ve výběru postavy nečekejte nic zásadně inovativního, postavy odpovídají archetypům stanoveným již za úsvitu fantasy žánru - Bojovník (Templar), Kouzelník (Cabalist) a zloděj (Hunter). Každá postava se ještě dále dělí do tříd, každá s unikátními vlastnostmi, tudíž variabilita je obrovská. Vývoj postavy můžete zcela řídit sami nebo po vzoru KOTORa ho nechat na počítači.
Vzhledem k post-apokalyptickému ladění hry budou meče okrajovou záležitostí (budou však ukovány z futuristických materiálů). Hra bude plná střelných zbraní, počínaje pistolemi, brokovnicemi, puškami, přes raketomety, rotační kulomety až po supermoderní plazmové. Jednoduše řečeno démony budete rozprskávat tak ohromným arzenálem, že vývojáři museli čelit obvinění z pokusu o rozpoutání třetí světové války. Hráčská RPG obec taky moc ráda vrhá cokoliv ohnivého, ledového nebo bleskového, taky se jí líbí vyvolávat pomocníky a spousty jiných magických záležitostí a s prostého faktu možnosti zvolit si kouzelníka je jasné, že o tohle vše ochuzeni nebudete.
Sic je Hellgate: London first-person hrou, (s možností přepínaní do 3rd. pohledu) neznamená to nutnost naolejované podložky, hmyzího reflexu a pixelové přesnosti; účinnost a přesnost zbraní bude samozřejmě odvozena od vašich zkušeností a dosaženému levelu. Člověk je jak známo tvor dvouruký, patřičně toho využijete, pokud nebudete používat obouruční zbraně, můžete do každé tlapky vzít jednoruční; nejlépe takové, které se budou navzájem dobře doplňovat.
Co by to bylo za RPG, pokud byste při vycházkách za dobrodružstvím nenašli spousty předmětů a pořádně neobrali každého fujtajblíka, kterého zabijete. Jakmile je váš batoh plný nejrůznějšího harampádí, třebas nádherných zbrojí, které z vás udělají ozdobu jakékoliv společenské akce, mocné kouzelné svitky či zbraně silnější než Klingonská nenávist. Svižným krokem vyrazíte do nejbližší oázy klidu, ke kupci, a vše nepotřebné prodáte, za utržený peníz nakoupit čeho máte nedostatek. Staří Diablo harcovníci budou okamžitě jako doma a nováčkům to přejde do krve rychlostí Pendolína.
Další věc, která jasně poukazuje na to, co před Hellgate: London dělali Flagship Studios, je velký důraz na multiplayer. V jedné hře se bude moci pohybovat až 32 hráčů - opět se žádná revoluce nekoná, ničemu to nevadí, raději pořádně to, co máme rádi, nežli něco nového, co stejně nefunguje. K nejlepším vlastnostem síťové hry patří flexibilní obtížnost; čím více lidí bude v instanci, tím bude hra obtížnější. Jedinou vadou na kráse jinak velmi nadějně vypadajícího multiplayeru jsou pravidelné měsíční platby. Sice nebudou povinné, ale bez nich budete mít k dispozici nepatrný zlomek toho, co za peníze. Smíříte-li se s vcelku nepříjemným faktem a budete platit pravidelné měsíční poplatky, obdržíte vše, co patří ke správné MMO - gildy, unikátní lokace, sociální systém a spousty dalšího.
Řekněme si to na rovinu, Hellgate: London nebude žádnou revoluční hrou. Vše už tu v různých obměnách bylo. Ale ruku na srdce, vadí to někomu? Vůbec ne! Poctivá RPG rubanice s náhodně generovanými instancemi od tvůrců Diabla, to je prostě budoucí rozvraceč manželství.
