Zatímco jistá, mohutnou reklamou protěžovaná automobilová herní série se čím dál víc vzdaluje od reality, mnohem skromnější tvůrci se naopak přimkli ke skutečnosti jako k nejsvatější víře. Kupodivu není to tak dávno, kdy jenom opravdoví znalci tušili, jaký poklad se skrývá za zkratkou GTR. Zhruba po roce tu máme pokračování sledující dobře najetou ideální stopu svého předchůdce.
Vstup do zapovězené země
Když zkoumání GTR2 odstartujeme informací, že jde o oficiální hru šampionátu Gran Turismo podle pravidel FIA, kromě vybraných fanoušků motorismu to s nikým zrovna nezamává. Takže jinak: co říkáte na závody nejrychlejších sériových vozů planety, nejluxusnější sportovní auta, která jsou i v klidu garáže technickým skvostem hodným obdivu?
#hodnoceni
Zatraceně drahé plechy samozřejmě budou skřípět a muchlat se v těsných soubojích na skutečných okruzích po celém světě včetně toho brněnského, kde se všude seriál GT odehrává. Vlastně odehrával, protože páteří hry je zopakování si závodních sezón let 2003 a 2004, se všemi velkými cenami a skutečnou sestavou týmů, jezdců a vozidel včetně do nejmenších detailů odpovídající povrchové úpravy každého závodního stroje. Takže kdo by si dobrovolně nechal ujít šanci zazávodit si někde, kam by se jinak bez pár miliónů dolarů v kapse jenom těžko dostal?
Ať žije show
Dlouhá honba za pouhým umístěním a body přesto může nudit a tak má GTR2 další překvapení v záloze. Šňůra vytrvalostních závodů na 24 hodin je pro zaryté dělníky volantu. Kromě spíš teoretické šance odřídit závody celé v reálném čase (!) se dá navolit i komprimace na tři nebo jednu hodinu, kdy přesto nepřijdete o efekty jako je střídání denních dob. Kdo se nechce pouštět do závazné série GT, může se vyřádit u jednotlivých závodních víkendů, zahrnujících podobně jako u Formule 1 komplexní program od volných tréninků až po vlastní závod. Další porci zábavnosti také přinášejí malé a lokální šampionáty nižších GT soutěží.
Svět podle volantu
Že se v GTR 2 nakonec zblízka seznámíte s více než třemi desítkami vozů věhlasných značek jako Porsche, Lamborghini nebo Ferrari není zase až tak zajímavé jako zážitky, které hráčům automobily nabídnou. Trend posledních let se snižováním laťky na realismus a jízdní vlastnosti závodních strojů kvůli přístupnosti pro nejširší masu lidí téměř zabil žánr automobilových simulátorů. Jenom v SimBin se nebáli, vyrazili proti proudu a vyplatilo se. Pořád je dost zájemců, kteří dají přednost unikátnímu zážitku i za cenu toho, že je čeká trocha námahy a opakování neúspěšných pokusů. Ostatně úspěch Gran Turismo nebo Forza Motosport na konzolích je toho jasným důkazem.
Jak to vypadá v praxi poznáte hned po prvních metrech jízdy v GTR 2, kde opravdu nejde pracovat s plynem a brzdou neomaleně jako v závodních arkádách, kde je skutečně nutné myslet na zpomalení dříve než deset metrů před vrcholem zatáčky a kde skutečně poznáte, zda jedete na čerstvých nebo krutě ohoblovaných pneumatikách. Odměnou je živá a věrná reakce stroje na pokyny závodníka, samozřejmě zřetelně rozdílná nejen mezi různými typy automobilů, ale i mezi odlišnými modifikacemi. Odpovídá tomu naštěstí také grafické zpracování hry, v němž se budete za volantem při pohledu z očí řidiče cítit zcela přirozeně a bez problémů vodit svůj vůz bez přepínání na externí kamery, což je u mnoha jiných her přesně naopak.
Cvičení dělá mistry
Jestli nemáte bohatou praxi s řízením nějakého supersportu v reálném světě, zahoďte hrdost a absolvujte závodnickou školu, která je ve hře zabudována. Brzo poznáte, že i zdánlivě jednoduché úkoly jako projet rovinku plus jednu zatáčku v časovém limitu nejsou tak triviální, jak se na první pohled jeví. Pokaždé se hráči dostane důkladné textové instruktáže, jak si s úkolem poradit a povedou ho zprvu také interaktivní pomůcky přímo na dráze. Až se dostaví výsledky, svobodně si může vybrat jeden ze tří stupňů obtížnosti. Na nejnižší využije všech výhod včetně asistence pro brždění nebo volby stopy, jízda ale ztratí hodně ze svého kouzla. Střední úroveň už dovoluje jenom některé usnadnění typu kontroly prokluzu a auto už je náležitě živé. Pokud ovšem můžeme radit, nezkoušejte GTR2 rovnou na nejvyšší obtížnost, kde se na žádnou pomoc elektroniky nebo asistentů spolehnout nemůžete. Jinak zbytečně propadnete zoufalství a budete se bát znovu jen přiblížit k počítači.
Rozhodování jak a čím program ovládat při tom všem realismu kupodivu není až tak kritické. Ideální je samozřejmě dobrý herní volant, už kvůli subjektivnímu pocitu. Klávesnici a gamepad s analogovými joysticky je třeba považovat za víceméně nouzové řešení, přesto nejsou bez šance při dobrém seřízení v předvolbách. Zcela na špici mimo konkurenci pak stojí sestava volantu, pedálů a řadicí páky G25 od Logitechu. Nejen, že GTR2 spolupracuje s přidaným spojkovým pedálem periferie, ale jako jedna z mála aktuálně dostupných her podporuje unikátní řadící páku G25, umožňující měnit rychlosti pohybem v kulise podobně jako u skutečného automobilu.
Lesk a bída detailu
Jak se přemíra dobře míněných věcí může změnit v problém, ukazuje bohužel u GTR 2 neodmyslitelné ladění nastavení závodního automobilu. Daleko překračuje šířkou možností na rádoby tuningu založené tituly nebo závodní hry. Jenže v tom ten problém právě vězí, na slušné vyladění auta pro konkrétní trať potřebujete kvůli absenci výraznější nápovědy znalosti zkušeného mechanika závodní stáje, jinak se začnete v hromadách parametrů brzo topit. Moc tomu nepřidají ani prazvláštně vyřešená menu programu, s logikou jejichž uspořádání i výtvarného pojednání se možná budete dlouho a těžce smiřovat.
