Druhé díly veleúspěšných herních titulů jsou vždy očekávány s obavami, že se svým předchůdcům nedokáží vyrovnat. U hry God of War II, kterou sami její vývojáři prezentují jako skvost, který první díl série bez problémů překoná, to platí dvojnásob. Vždyť jak by mohl překonat hru, která snad ve všech recenzích obdržela absolutní hodnocení?
Není lepší způsob, než umlčet nevěřící Tomáše hratelnou ukázkou. Ptáte se, jaké jsou naše dojmy? Inu, naše dojmy jsou takové, že se zřejmě bude muset rozšířit hodnotící stupnice. Demo nazvané výstižně Souboj s Kolosem nabízí dvacetiminutový úsek ze samého počátku hry, tedy z pasáže, která by teoreticky měla být nejnudnější. Nikoliv však v God of War II! Zde totiž probíhá zaučování do tajů ovládání na pozadí souboje s třiatřicetimetrovým bronzovým Kolosem. Ale nepředbíhejme...
Jak zřejmě víte, bojovník Kratos na konci prvního dílu porazil boha války Area a sám zasedl na jeho trůn. Jenže pohodlné křeslo na Olympu není pro člověka, který se v brnění snad i sprchuje, to pravé, a tak se Kratos po chvíli začne vrtět, až nakonec zatouží po návratu do boje. Posledním impulsem je pohled na bitvu, kterou bratři ve zbrani, Sparťané, zrovna nevedou podle jeho gusta. Nechává tedy trůn trůnem, konkubíny konkubínami a vydává se vojákům na pomoc. Jenže v příručce Jak být dobrým bohem se píše, že nadsvětské bytosti nesmějí přímo zasahovat do života lidí, neboť jsou z povahy pouze diváky. Kratos ale není zrovna sečtělý a disciplinovaný, takže se vrhá střemhlav přímo na Rhodos. Trest přijde vzápětí - Pallas Athéna přilétne a odejme Kratovi jeho božství, načež je předá obrovské bronzové soše boha Hélia, Rhodskému kolosu.
Kratos kosí jednoho vojáka za druhým, Kolos však zatím nezasahuje a napjatě svýma zářícíma očima sleduje krvavou show. Situace se mění, když se hrdina probojuje až na balkón. Sotva totiž vykoukne na sluníčko, už přilétá obrovitá bronzová pěst a drtí část krásné stavby. Teď už Bůh války nebojuje pouze s tuctovými vojáky, ale také s čímsi, co připomíná rozhněvanou Sochu svobody. Gigant plácá svými pařáty, jako by byl chtěl zabít nějakou mouchu, a Kratovi tak nezbývá nic jiného, než jen zařezávat čepele právě do jeho neomalených pracek. Ty se později ukáží být jednou z cest (doslova) k obrově slabině. Než si to ale bojovník uvědomí, zkusí využít nedalekou balistu; vystřelený balvan nepřítel zachytává do dlaně jako by to byl pouhý tenisák. Nadešel tedy čas vystřelit prakem sebe sama.
Obratného člověka přebíhajícího po obrovskému bronzovém těle nemá šanci Kolos zachytit - pokud tedy hráč mačká ve správný čas ta správná tlačítka (vždy se objeví symbol, který je nutné stisknout) - a takto se Kratos vyškrábe až k obličeji a zatne čepele do zářícího oka. Obr úpí a silný proud energie tryskající z oka odhazuje Boha války přes půlku města. To ale neznáte Kratose! Toho pád na tvrdou podlahu jen tak nerozhodí, naopak jej ještě více utvrdí v tom, že taková obluda nemá na Rhodu co pohledávat, a tak se opět vydává monstru v ústrety, cestou masakrujíce obyčejné vojáky. Občas musí odolat také nečekanému výpadu obra, který se jej pokouší rozdrtit pěstmi a sem tam i rozšlápnout.
Po chvíli se ale Kratos opět dostane do pozice, kdy může jednomu ze sedmi divů světa čelit tváří v tvář a to už neváhá využít pozůstatků své božské síly a za zvolání "Já jsem Bůh války!" vypouští silnou magickou vlnu, jež nepřítele dočasně sráží na plácek opodál. Teď je potřeba těžit z té jedinečné blízkosti a pokusit se o zasažení citlivého místa. Kratos tedy neváhá pomocí čepelí zabořit bezvládnou ruku obra do poblíž stojící budovy a po tomto mostku opět běží a skáče směrem k obličeji. Zásah následuje další a to až do té doby, než se obr - nyní se značně zohyzděnou tváří - vzchopí a z posledních sil vymrští hrdinu do centra města. Dějství třetí už bude pro sochu osudné...
