O Gears of War toho bylo napsáno mnoho, ať už před samotným vydáním nebo po něm. Pokud budu mluvit za sebe, GoW jsem bral jako jeden z mnoha zajímavých titulů, který se v blízké době ukáže na konzole Xbox360, a který bych rozhodně nechtěl minout. Možná proto jsem se hrou více než spokojený. Nečekal jsem nemožné, přestože jsem hrál takřka dokonalou hru moderní doby.
Příběh? Béčkový Hollywood...
I tak se o ději hry zmiňují některá preview, a nic si nenamlouvejme, i leckteré již publikované recenze. Pravdou je, že ve filmovém průmyslu by se asi sci-fi příběh o téměř beznadějné válce lidstva proti nepřátelským a krutým Locustům patrně neuchytil, popřípadě by našel místo v programu v pozdních večerních či brzkých ranních hodinách méně sledovaných televizních stanic.
Nic na tom nezmění ani fakt, že hlavním hrdinou je Marcus Fenix, dvoumetrový, metrákový voják s pohnutou minulostí. Nám hráčům ale takový příběh v akční hře bohatě stačí, jelikož málokdy dostaneme alespoň to (čest výjimkám typu Max Payne). Poskytuje nám totiž to hlavní záminku - k pořádné řežbě. Dějové propletence jsou pak spíše něčím navíc, a pokud jsou ještě podány zajímavou, zábavnou a atmosférickou formou, jsme takřka na vrcholu blaha. Škoda jen, že právě v GoW jsou tyto dějové kličky dost předvídatelné.
#hodnoceni
Jako v divadle
Hra je rozdělená do pěti aktů, přičemž každý přináší pár hodin zábavy. Akty jsou pak rozkouskovány do misí, které na sebe plynule navazují. Každá mise zahrnuje několik checkpointů, tedy míst, kde se uloží pozice a odkud můžete v případě potřeby znovu rozehrát hru. Rozmístění checkpointů je ideální, nejsou od sebe moc daleko, takže i když někde pochybíte a zemřete, nebo vás maminka zavolá v nedělnímu obědu, nemusíte se bát, že budete muset znovu bojovat proti hordám nepřátel, které jste už pobili.
Akce, čistokrevná akce
Jestli se GoW podobá realitě méně než Ghost Recon nebo jiné hry, je nám úplně ukradené. Podobnost s realitou je opravdu jen základní. Za prvé: používají se střelné zbraně a výbušniny. Za druhé: krytí je základ! A nejde jen o krytí typu Rambo, tedy "schovám se tady za tuhle dopravní značku, maník se samopalem mě stejně netrefí, a pak vyběhnu proti hordě sto padesáti šesti zlotřilců a dám jim svojí berretou co proto!" Ani náhodou. Tady je systém krytí základním rysem a nejdůležitějším prostředkem, kterému je přizpůsoben design všech lokací.
Na každém metru se válí cokoliv, za čím je možné se krýt, a pokud toho nevyužijete, zemřete. Jednoduché, zábavné a dokonale provedené. Leč mnohým přijde, že hra musí působit stereotypním dojmem, když veškerá akce je pouze krytí-palba-krytí a to pořád dokola, není tomu tak.
Nudit se nebudete
Důvodů je hned několik. Nasnadě je zmínit rozmanité lokality. Budete se probíjet poničeným centrem města, později se dostanete do okrajových částí, frustrujícího prostředí opuštěné továrny a podobně. Dalším aspektem je slušný zbraňový arzenál, který obsahuje klasické lehké střelné zbraně, samopaly, sniperky, brokovnice a pak zajímavější kousky typu Hammer of Dawn. To je velice specifická zbraň, kterou jen označíte zamýšlené místo laserem a zničující paprsek z nebes se postará o zbytek. Každá zbraň má kromě primárního i sekundární mód. Všemi zbraněmi můžete pořádně praštit pažbou, granátem pak mlátíte spíše pěstí. Jedna zbraň, lidský samopal, který máte ve hře hned od začátku, má tento sekundární mód zajímavější - zespodu pod hlavní je nainstalována masivní motorová pila! Jakmile ji jednou použijete, nedáte tuhle zbraň z ruky.
Nabíjení není jen rutina
Snad ve všech akčních hrách je přebíjení jen taková prkotina, o které víme dvě věci: přebíjet se musí a trvá to nějakou chvilku. V GoW vás bude přebíjení bavit, mnozí si v něm budou dokonce libovat a přebíjet, i když to ještě nebude úplně nutné. Jde o to, že ve hře můžete nabíjet dvěma způsoby. Klasicky, kdy počkáte na automatické přebití a nebo stisknete RB tlačítko na vašem gamepadu a počkáte, až nová várka olova zapadne na své místo. A nebo se vynasnažíte využít aktivního přebití. Při přebíjení stisknete znovu tlačítko v momentě, kdy se ukazatel, který se objeví pod ikonou zbraně, dostane do správné pozice a nabijete svou zbraň mnohem rychleji.
Není Locust jako Locust
Locusté, nepřátelská rasa, která terorizuje planetu, se rozdělují na několik poddruhů. Od klasického pěšáka, přes - jak říká sám Marcus Fenix - upgradovaného pěšáka až po malé, podivně shrbené a patrně zmutované Locustíky, kteří vesele bouchají hned, jakmile jim vpálíte kulku mezi oči. Potom jsou tady ještě větší kousky, za zmínku stojí obří raketomeťák, berseker, či obří pavouk.
Jeden za všechny
S likvidací kteréhokoliv z nich vám pak dopomůže jeden ze členů týmu, která se vaší jednotkou stane až v průběhu hry. Od jisté chvíle máte pod velením další tři vojáky, kterým můžete rozdávat jednoduché rozkazy typu Za mnou, Krycí palba a Útok. Inteligence spolubojovníků naštěstí dosahuje velice slušné úrovně, prakticky nemusíte korigovat jejich postup a rozdávání rozkazů za celou hru použijete maximálně párkrát. Jiné kafe je ale hra přes Xbox Live v kooperativním módu, kdy se role jednoho z vašich spolubojovníků ujme váš kamarád. Společně si můžete projít kompletní kampaň a pokud máte předplacený Gold účet, tuto část hry si rozhodně zkuste, je to neskutečná zábava. Navíc hra v Co-opu má tu výhodu, že pokud nejste totálně zrakvení, může vás kamarád ještě oživit, kdežto v offline kampani rovnou umíráte a nahráváte poslední uloženou pozici.
Ani další multiplayerové módy nejsou k zahození, nabízené jsou celkem tři: Warzone, jinak řečeno přeživší tým vítězí; Execution, v podstatě klasický team deathmatch, kde je ovšem důležité protivníkovi zasadit konečný úder zblízka, a Assassination, tam je cílem zabít velitele druhého týmu. V hrách přes Xbox Live si volíte mezi oběma rovnocennými stranami lidí a Locustů. Hrát najednou může nanejvýš osm hráčů, k dispozici je v základní verzi hry deset rozličných map. Na Xbox Live Marketplace je, respektive ještě bude, další stahovatelný obsah, můžeme se tak těšit např. právě na nové mapy.
Styl? Herní systém? Charisma?
Gears of War je zajímavým způsobem podaná akce, plná nádher architektonicky překrásného a monumentálními stavbami vyšperkovaného (a hojně zruinovaného) města. To vše s perfektním ozvučením, které dodává hře šmrnc a pořádnou atmosféru. Unreal 3.0 engine je zkrátka prvotřídní a tvůrci GoW využili jeho potenciálu ve vysoké míře.
Bude to stovka, nebude to stovka...
Od stoprocentního hodnocení dělí GoW jen malinkatý stupínek. A vůbec nejde o nepatrné chybky v jinak překrásné grafice, které v průběhu hry mnohdy ani nepostřehnete, ani o řekněme jednoduchý příběh se svalnatým hrdinou trousícím drsňácké hlášky na každém kroku v hlavní roli. I systémové bugy, kdy se jeden Locust zasekne v zavřených dveřích a vy si ho všimnete až podle stínu na zemi, nejsou tím důvodem, proč GoW nedostane magickou stovku. Dokonce ani naprostá linearita hry není tím důvodem.
Stovku si totiž zaslouží jen povedený, originální a nevšední titul, který budete mít neustále ve skříni na vrchu a na který nikdy nezapomenete. Gears of War je vynikající střílečka, výborná hra s parádní grafikou a chytlavým multiplayerem. Nic víc.
