Herní trh je zaplaven závodními hrami, kde si sednete do nablýskaného sportovního a pokud možno notně vytuningovaného auťáku a řítíte se příšernou rychlostí k cílové lajně. Vaším soupeřem je především čas a podle toho se taky zařídíte. Co když vás ale přestanou závody vyparáděných aut, kde kapička oleje pod předním nárazníkem znamená hrozný průšvih, bavit? Co když dostanete chuť něco zničit, neurvale letět vzduchem nad každým hrbolem, soupeře připravit o motor a nestarat se při tom, netrefí-li neposlušné oddělané přední pravé kolo traťového komisaře?
Řešení přináší nový FlatOut, pokračování simulátoru automobilových demoličních derby a závodů amerických muscle vozů. První díl si fanoušky získal svou bezprostředností, naprostou ignorací slušného chování na silnicích, demolicí soupeřících aut, perfektní hratelností, parádní grafikou, skvělou fyzikou, dokonalým soundtrackem a chytlavým multiplayerem. Proslul také tzv. bonusovými soutěžemi, kde kromě klasických destrukčních derby hráč trávil dosti času na přelidněném stadionu prohazováním řidiče skrze čelní sklo pokud možno co nejvýše, nejdále a nebo co nejpřesněji. Nemusíte se bát, ve dvojce nebudete o nic z toho ochuzeni.
FlatOut 2 si vzal základy jedničky a přihodil několik nových věcí. Asi nejznatelnější novinkou je rozdělení závodů do tří kategorií: První jsou derby závody, kde se utkávají "speciály" upravené pro pekelný výkon a neskutečnou výdrž ve vřavě soubojů typu můj nárazník vs. tvoje levé přední dveře. Tyto speciály vypadají asi jako kříženec auta, kovošrotu a okapu (skutečně; nevěříte-li, mrkněte na obrázky), zkrátka staré dobré muscle káry známé z jedničky. Druhou, novinkovou kategorii tvoří prostě a jednoduše závodní auta; tato vozítka jsou parádně nalakovaná, vyparáděná a navíc v nich ještě všechno funguje.
Třetí, rovněž neokoukanou disciplínou jsou závody cestovních automobilů. A když už hra takhle kastuje plechy na čtyřech kolech, člověk by čekal, že se tyto vehikly budou nějak výrazněji lišit, rychlostí kupříkladu, možná ovladatelností. Ale ejhle. Jiné rozličnosti než vzhledu se prakticky nedočkáte. Avšak neřekl bych, že je to na škodu, protože FlatOut si alespoň drží svůj styl. Nutno dodat, že tento styl se oproti první hře malinko, malinko změnil
#hodnoceni
Chudý startovní rozpočet jasně povede k tomu, že si své první vozítko vyberete v kategorii derby. Nákup vozu je stejně jednoduchý jako v původní hře a nejinak tomu je s následným vylepšováním auta. Příjemným zjištěním je, že si auto můžete schovat do garáže a po vydělání balíku peněz pak koupit další (ať už pro tuto, nebo jinou kategorii), přičemž toho původního se není nutné zbavovat.
Zblbnutí jedničkou si jako první muscle vůz koupíte ošlehanou káru připomínající Ford Taurus smíšený se zrezivělou plechovkou od fazolí, která má ale z prvně nabízených auťáků nejlepší parametry výkonu, váhy, ovladatelnosti, rychlosti a akcelerace. Odjedete s ní pár závodů (klasicky proti sedmi soupeřům, jako v jedničce), nikdy nedopadnete špatně, ale ruku v ruce s pomalým pochopením lehce inovovaného stylu hry přijde i první myšlenka na nákup bytelnější káry, protože současný vehikl málokdy obstojí v pořádné strkanici. Až pak se cítíte jako bůh. "Ameriky" do vás bourají ze všech stran, avšak působí to jako jemné pohlazení, malinko to sice zajiskří, ale autem to ani nehne. Je to láska na první nabourání.
Určitě by se dalo namítnout, že těžká kára rozhodně nedosáhne takové maximální rychlosti, jako lehounký sedan, což je pravda. Na druhou stranu už v jedničce nerozhodoval jen tento atribut, ale i tehdy bylo celkem slušnou zbraní třeba jen něžné vražení do protivníka a jeho rozhození při předjíždění. Při vývoji dvojky tvůrci trošku připepřili, přidali chilli omáčku a dvojka je hned o něčem jiném. Hra samotná přímo vybízí k tomu doslova a do písmene sešrotovat během závodu soupeřovo auto (a to nejen v kategorii derby!).
V prvním díle byla větší bouračka koncem nadějí na slušné umístění, ale tady budete čekat na jezdce za vámi i když budete suverénně v čele závodu jen abyste mu pomačkali plechy, zdemolovali nárazníky nebo mu přivodili nedobrovolný výlet předním sklem jeho mašiny. Za všechny střety jste totiž po závodě slušně peněžně odměněni, navíc už neplatí, že velká bouračka = špatný výsledek, protože bourají všichni a vždy, když je to jenom trošku možné. Navíc je šrotování aut nesmírně zábavné, přidejte pěkné audiovizuální efekty a máte zhruba představu, v jakém duchu se závodění odehrává a proč vyberete právě těžkého pick-upa.
Jak budete hrou postupovat dále, určitě přijde chvíle, kdy upustíte od těžkotonážních aut a zkusíte i nějaké to lehčí, hbitější autíčko. Ostatně ono také nejde absolutně celou hrou projít stylem "Já jsem Demolition Man!" a drtit všechno, co se hýbe. Čas od času musíte projevit i své řidičské kvality, obzvláště na náročnějších štrekách při soupeření na speciálních závodních okruzích. Zajímavétak mě napadá, že spíše než podle druhů aut by se dala hra rozčlenit podle typů tratí, protože hlavně povrch trati rozhodne o vašem stylu jízdy. Když už jsem nakousl tohle téma ve dvojce jsem marně hledal své oblíbené zasněžené lokality, kde bylo závodění lehce hardcore. Vůbec FlatOut 2 je v tomhle ohledu střídmější a vychází vstříc (asi?) méně šikovným hráčům, kteří nekladou důraz na realističnost chování aut.
Řízení je zkrátka asi díky trendu a módě mírně arkádovější, než na jaké jsme byli my "odkojení" jedničkou zvyklí. Vždyť nyní se do předtím velice častého smyku dostanete jen zřídkakdy a to se ještě musíte hodně snažit. Navíc každý z vás si určitě vzpomíná, jakou neplechu nadělala jedna povalující se pneumatika na cestě. Stačilo do ní jen zlehounka narazit a auto ze stopadesátky zpomalilo na šnečí šedesátikilometrovou rychlost. Takovýmto nepříjemnostem je konec, nově totiž všechny podobné předměty povalující se na silnici (a že jsou jich ve dvojce kvanta) odlétávají a odrážejí se od sprintujících aut jako papírové atrapy. Ok, je sice skvělé, že nemusím řešit do čeho to napálím, protože tak jako tak pojedu pořád bez problémů na prvním místě; právě takové momenty ale dělali původního Flata nevšedním a zajímavým.
Nejinak tomu je u nedobrovolného průletu řidiče čelním sklem během závodů. Uznávám, v první hře to bylo asi přehnané, protože kolikrát jezdec vyskočil i při ťuknutí do obrubníku, teď ho ale z kabiny dostane jenom kolosální šlupka. Chtělo by to něco mezi!
Kapitolou samou o sobě je soundtrack. Ten byl v původním FlatOutu dokonalý. Vesměs neznámé kapely (alespoň v Česku) řezaly do kytar, bušily do bubnů, drnčely na basovky a zpívaly (řvaly) v rytmu rocku, metalu, možná dokonce grungu. Ať už to byl jakýkoli z hudebních žánrů, k závodům polorozpadlých, přesto nerozbitelných aut se hodil naprosto ideálně. Proto jsem byl zvědavý, s čím přijdou vývojáři teď.
Když se před několika týdny na netu objevil seznam kapel, z jejichž repertoáru sem budou zařazeny skladby, skoro mi to vyrazilo dech. Na skupiny jako Audioslave nebo The Vines jsem se těšil, ale kdo proboha chce poslouchat popové Yellowcard a Nickelback, když drtí plechy protivníků a přistavený podvalník?! Útěchou budiž fakt, že to mohlo dopadnout i daleko hůř. Třeba tak, že bychom během hraní poslouchali bandu nigga chlapíků schopných hodiny rozmlouvat o respektu a životě na ulici...
Výborným počinem Bugbearů je pozměnění multiplayeru. Konečně jsme se dočkali přidání online hraní a na zvrhlosti typu Hamachi se můžeme vykašlat (pro nezasvěcené: V jedničce bylo možné hrát pouze po LANu, pomocí programu Hamachi se dá vytvořit virtuální LAN síť přes internet). Krom toho si společně s kamarády můžete užívat všech tratí, arén pro demoliční derby a nově můžete soupeřit i v bonusových soutěžích na stadiónu. Wow!
Posledním záchytným bodem tohoto článku je celkové resumé, tak pojďme na věc: FlatOut 2 je mnohem větší show než první díl. Jízda působí dynamičtějším dojmem, je atraktivnější, více se bourá, nové grafické i zvukové efekty dodávají hře šmrnc a zbořit kolem tratě toho jde zase o něco víc.
Bohužel se chování aut začalo podobat arkádovému závodění, celá hra se jakoby zjednodušila, ubyly technicky těžké zasněžené a ledové tratě, zato se projedete kromě známého venkova a soutěžních okruzích i dálnicemi či bulváry velkoměst. Pocit arkády se snaží odbourat razantní průjezd prosklenou budovou nákupního centra následovaný prohlídkou koženého nábytku v taktéž skleněné výloze, ale prostě pořád jedete ve velkém městě (nejednou jsem si dokonce vzpomněl na ryze arkádový racing Outrun 2006: Coast 2 Coast; brrrrr, to bych od FlatOutu nikdy nečekal?!).
Se vší upřímností můžu říct, že FlatOut 2 není ve všech směrech lepší než jednička, přesto jménu FlatOut ostudu nedělá a pobavíte se u něj více než dobře. Připočtěte vynikající cenu 299 korun, kompletní lokalizaci a není co řešit. Mazejte do obchodu!
