Kde jsou ty časy, kdy doba realtimovým strategiím přála více než jiným žánrům? Kdy každý měsíc na většině domácích počítačů probíhala nejprve výstavba základny, pak armádičky a nakonec velká, těžko ovladatelná mela. Inu, možná to byl právě onen enormní počet strategií, co jim nakonec zlomilo vaz. Ne snad docela – stále tu jsou evergreeny jako Starcraft či Command and Conquer, u kterých si vždycky rádi zavzpomínáme, jaké to tenkrát vlastně bylo, ale davy menších RTS už jsou nenávratně v čudu. Dá se říct, že se žánr tak nachází v procesu svého nového definování.
K němu hodlá přispět i Chris Taylor, známý to autor řady epesních děl v čele se Supreme Commanderem či Dungeon Siege. Jeho nejnovější projekt nese hrdý název Demigod a na rozdíl od posledního nezdaru Space Siege hodlá opět naplno bodovat. A netají se tím, že si premisu vypůjčil z nižších pater vývojářského prostředí, a sice od modderů. Konkrétně těch, kteří stojí za veleúspěšným modem k Warcraftu 3 – DotA. Pokud to nevíte, v něm válčili samotní hrdinové proti valícím se hordám monster.
Podobně je na tom i Demigod, ačkoliv s řadou změn a vylepšení. Jedná se převážně o multiplayerový kousek, byť i vlci samotáři by si za spolupráce údajně vyspělé umělé inteligence měli užít své. Ale tohle je zkrátka koncept, který na síť pasuje lépe než Karel Gott do důchodu. Autoři neplýtvají silami na nějaký příběh a rovnou hráče vrhají do fantasy univerza, kde proti sobě stojí polobozi v relativně omezených arénách. Omezených proto, aby bitky probíhaly náležitě rychle, dynamicky a zbytečně se nezdržovalo. Ne nadarmo hovoří Taylor o průměrné herní době jedné partie maximálně v desítkách minut. Typická by potom měla zabrat zhruba dvacetiminutovku.
Polobozi se dělí do dvou základních skupin, v nichž naleznete spousty různě koncipovaných a dále se lišících zástupců, tedy vašich hrdinů. Těmi skupinami jsou bojovníci a vojevůdci. První jmenovaní jsou v podstatě válečnickými, drsoňskými prototypy, kteří si vyřídí všechno sami. V podstatě tak kromě nich do začátku nedostanete prakticky nic. To je v přímém kontrastu vůči vojevůdcům, kteří jsou zvyklí komandovat řadové jednotky a také se na ně v boji spoléhají. Narozdíl od bojovníků však nemají tak vyspělé schopnosti. Nějaké sice ano, ale zdaleka ne s takovým dopadem.
Dodejme ještě, že si hrdiny můžete v průběhu bitvy vylepšovat buď hezky od začátku, to znamená získáváním zkušeností a odemykáním schopností, případně sběrem dobyté zbroje, nebo si hru odstartujete s již rozvinutými polobohy a od samého začátku se tak budete moct těšit z maxima možného. Je to samozřejmě o domluvě mezi všemi hráči, respektive nastavených podmínkách pro tu kterou arénu. Aby toho náhodou nebylo málo, bude možné ve hře konstruovat podpůrné budovy, jako jsou střílny. To naštěstí nezabere déle než pár sekund.
V plné krabicové nebo stažené (legálně, samozřejmě) verzi hry by mělo být osm polobohů – čtyři s temnými a čtyři se světlými silami, což je jejich další rozlišení. Půjde o různé obry, ještěry nebo reky v mohutném brnění. Další by se postupem času měli objevit na síti ke stažení, stejně jako arény. V Demigodu totiž bude docela dost záležet na okolí, jež má být částečně ničitelné. Je ale otázkou, zda tyto bonusy budou volně dostupné. Spíše bychom si tipli, že za ně budeme muset platit.
Autoři mají s Demigodem už teď velké plány, jejichž podmínkou je ovšem úspěšné přijetí hráčů. Chris Taylor o něm ale nepochybuje a už chystá nejrůznější módy i turnaje o hodnotné ceny. Motivace být na celosvětovém žebříčku co nejvýše je ostatně také docela silná. O tom, jak to bude fungovat, se přesvědčíte nejpozději v březnu příštího roku. A pokud si hru přeobjednáte, budete přednostně pozváni do betatestu.
