Děti nejsou vždy těmi hodnými, roztomilými, nezkaženými a upřímnými andílky, jak se mnohdy mylně traduje. Za určitých okolností a od určitého věku dokáží naopak být pěkně zákeřnými, prolhanými, vypočítavými, škodolibými a nezkrotnými spratky. GTAčky ostřílení provokatéři z Rockstaru to velmi dobře vědí a nebojí se to použít a předhodit v rouše kontroverznosti hráčské obci. Které prostě zase nezbude nic jiného, než poslušně srazit paty a uznat, že Rockstaři mohou být sebevětší a sebevypočítavější provokatéři, ale hry prostě a jednoduše dělat umí. S lehkostí, grácií, jistotou a nezaměnitelným stylem, tedy s parametry, o kterých si prakticky všichni jejich plagiátoři můžou zatím nechat jen zdát.
A Canis Canem Edit, dále prostě jen Bully (Bully je americký název hry - pozn. redakce), svůj rockstáří rukopis a původ nezapře ani na vteřinu. Prakticky od začátku na vás vyrukuje s tolik typickou prezentací, která je dobře známa všem fanouškům GTAčka. No a jakmile doběhne tradičně vynikající intro, je jasné, že při inspiraci GTAčkem nezůstalo jen u prezentace.
Omne principium grave.
Nejdříve se ale s někým seznamte; Jimmy Hopkins, 15 let, vzpurný, holohlavý, drzý a vytočený. Poslat vás vaše matka proti vaší vůli na rok na jednu z nejhorších škol, jen aby si s vaším novým otčímem mohla chvíli pěkně užívat, byli byste taky. Vytočení. Přinejmenším. A moc by vás asi neuklidnilo zjištění, že ten váš roční domov vede ředitel s mesiášským syndromem, sekunduje mu zakomplexovaná, nadržená sekretářka, stravu zajišťuje něco... co vypadá jako žena, přičemž jméno Edna tuto tezi vydatně podporuje, a učit vás budou učitelé, co pro mindrák či flašku nejdou nikdy daleko. A společnost vám budou dělat šprti, ranaři, zparchantělí jedináčci a rozdávačné dívčiny. Útulnější panoptikum bizarnějších postaviček aby člověk pohledal.
#hodnoceni
Non scholae sed vitae discimus.
A jen co na tohle s Jimmym na vlastní kůži přijdete, bude vám jasné, že Bully si z GTAčka půjčilo prakticky celý koncept. Škola neškola, Bully je prostě a jednoduše v základu GTA jak vyšité. Jistě, zabíjet na sto způsobů se tu nebude a rozloha je rovněž citelně komornější, ale už od začátku jsou známé mechanismy všudypřítomné a ve školním mikrosvětě překvapivě i spolehlivě funkční.
Tady jste vy, Jimmy Hopkins, tady je areál školy, tady jsou třídy, ve kterých se učí, tady jsou hodiny, které máte navštěvovat, tady jsou příběhové mise, tady jsou vedlejší příležitosti k vyblbnutí a tady jsou základní, docela benevolentní pravidla... a dělejte si, co chcete. Příležitostí je od začátku víc než dost. Vyvíjející se interakce se spolužáky a zvláště spolužačkami (ano, dojde i na francouzáky), vykrádání šatních skříněk, sbírání skrytých předmětů, vyvolávání bitev s jídlem, plácání ženských po zadku, šikanování slabších spolužáků, nakupování oblečení, příležitostné vydělávání si, to je jen zlomek z možného trávení volného času.
Učební hodiny (u každého předmětu je jich pět na zvládnutí) pak probíhají dvakrát denně formou tu více (angličtina, tělocvik, chemie, focení), tu méně (umění, nakupování) zábavných miniher, přičemž úspěšné absolvování každé z nich nějakým způsobem rozšíří rejstřík vašich dovedností a předností. Chcete mít z Jimmyho bitkaře? Choďte na tělák. Chcete mít úspěch u bab? Pak se věnujte umění. Chcete se umět vykecat z nepříjemných situací? Angličtina. K čemu jsou ty další si už v případě zájmu objevíte sami. Co se ve škole naučíš, v ostatním jako když najdeš - a využiješ. Včetně příběhových misí, kde se bude zdravotní bonus za francouzáka nebo nějaké ty nové chvaty zcela určitě hodit.
Ne, že by mise měly být nějak zvlášť obtížné, ale těžko na cvičišti, lehko na bojišti prostě platí i na půdě Bullworth Academy. Obsahově jsou sice veškeré mise poměrně klasické (krást, prát se, doprovázet, šikanovat, bavit ženský, sbírat, zachraňovat, zajišťovat apod.), ale ono školní prostředí a školní propriety jim přeci jen propůjčují punc novosti a neokoukanosti.
Hic sunt leones!
Což platí i o pravidlech, která herní obsah rámují. Jste ve škole, takže potulování mimo třídy se v době výuky netoleruje a po večerce venku taky nemáte co dělat. Sic vás školní zřízenci lapnou za ucho a dovedou do hodiny, na kolej nebo k řediteli, kterému za trest budete sekat trávník (či později zametat sníh). Naštěstí pravidla jsou ve hrách od Rockstaru většinou jen od toho, aby se dala úspěšně porušovat, takže zřízencům není problém dupnout na nohu a vzít roha, případně se někam schovat. Pravda, to neustálé utíkání/schovávání je poněkud otravné, zvlášť když třeba plníte nějakou misi a zvlášť když vidíte, že zde anoncovaná pravidla částečně a trochu nedomyšleně neplatí tak úplně i pro ty ostatní.
A brát v potaz musíte i skutečnost, že Jimmy Hopkins je sice grázlík, ale ne grázlík formátu Tony Vercettiho či CJe, takže např. potřebuje spát, jinak se vám krátce po půlnoci sesype. Mise nemise. Což vás společně s ostatními pravidly sice občas otráví, ale pomáhá to Bully udržet si i přes notné kopírování GTAčka vlastní identitu.
Alespoň do konce první kapitoly hry. Po ní možná s překvapením zjistíte, že mikrosvět školy je jen dílčí součástí ne zrovna malého světa kolem ní, do kterého já vám postupně povolen vstup. Lehce stereotypní kolorit misí, učení a flákání se na hranici školních pravidel ustupuje do pozadí a Bully naprosto nenásilně otevře náruč dalšímu obrovskému kvantu možností toho, co můžete dělat a co prozkoumávat mimo školu.
Venkovské městečko, rozkládají se kolem Bullworth Academy, je plné přesvědčivého života, malebných zákoutí i příležitostí pro nebojácného, podnikavého grázlíka Jimmyho formátu. Pohyb po svých či na skateboardu nahradí jízda na kolech a školní pravidla pro změnu zčásti pravidla dospěláckého světa, ve kterém si díky přítomnosti policajtů taky nebudete moci dovolit nějak vyskakovat, nechcete-li býti jimi otravováni. Nicméně přesto, že po otevření školních bran zjistíte, že si Bully svými možnostmi příliš s GTAčkem nezadá a herní náplň se v kýžený okamžik příjemně oživí, přeci jenom tímhle krokem Bully tak trochu ztrácí i kus vlastní výjimečnosti, kterou jí uzavřené školní prostředí propůjčovalo.
Nihil novi sub sole.
A stane se v podstatě nepokrytě regulérně skoro dalším GTAčkem. Zmizelo explicitní násilí, auta, motorky, letadla, štětky, vulgarity a všechna taková ta pikantní omáčka, co ke GTA patří. Přibyl komplexnější soubojový systém z The Warriors, disponující spoustou pohybů a příjemných vychytávek v podobě kupříkladu zesmněšňujících fatalit. Řady noviců rozšiřují i střídající se roční období a velmi povedený "depth of field" efekt, který propůjčuje solidně detailní grafice Bully punc filmovosti a dělá z ní nejlépe vypadající hru od Rockstaru na PS2.
Zůstala ne zrovna spolehlivá kamera (zvláště pak v interiérech se občas odráží od stěn jak pingpongový míček), kolísající snímkování, dokonalý soundtrack, výborné namluvení, smysl pro humor a cynický satirický podtón. I když u posledně jmenovaných mohli autoři víc přitlačit na pilu, protože na nich samotný příběh hry stojí a mimo ně nemá zas tolik co nabídnout.
Finis coronat opus.
Nic z toho, co přibylo, nic z toho co zmizelo, ani nic z toho, co zůstalo, nemění ani společnými silami nic na tom, že Bully prostě nabízí hráčům ve výsledku v podstatě to samé, co jejich oblíbené/nenáviděné GTAčko. Forma se trochu změnila, herní podstata zůstala stejná. Svoboda, možnosti, nespoutávaná prostá zábava v přesvědčivé iluzi virtuálního života. Stejně bohatá, ale především stejně kvalitní a skoro i dlouhá. A byť autoři možná trochu příliš vykrádají sami sebe, nám nezbývá než opět poslušně srazit paty a uznat, že Rockstaři můžou být sebevětší a sebevypočítavější provokatéři, ale hry prostě a jednoduše dělat umí. S lehkostí, grácií, nezaměnitelným stylem a jistotou, tedy s parametry, o kterých si prakticky všichni jejich plagiátoři mohou zatím nechat jen zdát.
Recenze vznikla ve spolupráci se serverem GamePro.
