Ačkoliv již Lego nejspíš není tak populární, jako za mého dětství na přelomu osmdesátých a devadesátých let, rámcové pozadí ságy Bionicle budou znát nejspíše všichni, od mladších až po ty starší. Zřejmě právě proto, že popularita legendárních kostiček klesá, rozhodli se dánští manažeři trochu obohatit svoje portfolio o účast v dnes asi nejpopulárnějším odvětví zábavy.
Bionicle: Heroes nejsou první elektronickou hrou, tou byl v roce 2003 titul Bionicle: The Game. Nicméně nebyl příliš povedený a jeho hodnocení nebyla moc příznivá. Myslíte si, že to tentokrát bude lepší? Předpoklady by tu byly. Titul dostal na starost velký vydavatel, vývojáři z Traveller's Tales také předvedli co dokáží s předchozími hrami Lego Star Wars (kromě toho mají na svědomí ještě Finding Nemo, Chronicles of Narnia a další).
#hodnoceni
Podle knihy
Příběh Heroes vcelku kopíruje dějovou linii Bionicle Legends, třetí série knih, které vyjdou v letech 2006 - 2008. Na trhu jich je již pět a osm dalších má následovat (v angličtině). Příběh nicméně hraje druhé housle a ti co ho znají, nebudou mít proti ostatním žádnou výhodu, snad kromě jednodušší orientace ve jménech a podobně. Každopádně celkem strohé intro alespoň nastíní o co půjde. Začátek hry vás pošle na ostrov Voya Nui (zní to trochu jako Vietnam, ale není, to nám věřte) a odtamtud se vydáte za svým cílem. Tím je nalezení artefaktu, který se nazývá Mask of Light (Maska Světla). Abyste toho mohli dosáhnout, je třeba projít šest různých prostředí a pokořit jejich bossy. Každé z nich je nějak tématicky zaměřené a podle toho se mění - přijdete třeba na malou Antarktidu, či do takového lokálního peklíčka. Vícero je ve hře i masek, které dají hráči různé speciální schopnosti, nicméně nepřišly nám pro hru příliš důležité.
Pouze pro děti?
Hlavním problémem Bionicle: Heroes je jejich trivialita. Robůtek, za nějž budete hrát, totiž sám zaměřuje a střílí se stisknutím knoflíku a jeho podržením. To, kam míří, poznáte podle jasně barevného laseru. Boje tedy nejsou vlastně žádnou výzvou, na dovednosti závisí minimálně. Dalším problematickým momentem je Hero mód. Do něj se dostanete sebráním daného počtu Lego kostiček z rozbitých protivníků a prostředí obecně. Pak jste takřka nesmrtelní, což je sice fajn, ale po určité době je to celkem nuda. Pokud totiž budete alespoň trochu při hraní přemýšlet, strávíte v tomto režimu možná polovinu herní doby. Všechny souboje, kromě bossů ve vybraných úrovních, budou zjednodušené na nejvyšší míru. Je to celkem škoda, faktická nesmrtelnost hru docela degraduje. Navíc i souboje s bossy nejsou bůhvíjak inovativní a pokud jednou odhalíte jak na to, přestanou být i ty jakoukoliv výzvou.
Podobnost čistě náhodná
Bionicle: Heroes mají ještě jeden neduh, jsou neuvěřitelně podobní sérii Lego Star Wars. Ano, kamera je sice jiná (také 3rd person, nicméně je umístěná za hlavu robota), ale vše ostatní je místy až příliš podobné. Skoro jako by chtěli autoři zúročit jednu práci dvakrát. Má to ovšem i svá pozitiva, Bionicle: Heroes jsou totiž podobně vtipní jako Lego Star Wars, což se počítá. Na druhou stranu, Hvězdné války jsou nepochybně zábavnější a to nejen pro nejmenší, ale i pro starší hráče.
Může se stát, že na běžném domácím počítači budete mít menší problémy s ovládáním, jelikož hra vychází zároveň (možná především) pro konzole, takže není navrhovaná pro klávesnici. Pokud se pro ni rozhodnete, vážně zvažte nákup gamepadu (ačkoliv se najdou jistě lepší důvody pro takovou investici, než je Bionicle), který vám to hodně ulehčí. Pokud se celou hrou prokoušete, což pár hodin zabere (tak kolem osmi), budete podle vaší výkonnosti odměněni. Vaše počínání je totiž bodováno, a když dosáhnete plného tisíce bodů, obdržíte různé bonusy. Nám se povedlo na první zahrání nasbírat něco kolem osmi set, takže při troše soustředění se vám ta tisícovka jistě podaří. Body jsou asi tak tím jediným, co by vás mohlo motivovat k opakovanému hraní, jinak toho příliš nebude. Bonusy jsou různé, včetně dalších úrovní, takže budete za svoji námahu patřičně odměněni.
Něco pro menší pařany
Zbývá nám zamyslet se nad tím, komu jsou vlastně Bionicle: Heroes určení. Ano, na první pohled jistě pro mladší hráče. Sice je to pořád střílečka, ale v zásadě celkem mírumilovná. Nicméně si myslíme, že i těm by mohla připadat jednoduchá. Zaručeně se u ní budou bavit ti, kteří nemají s hraním příliš zkušeností, případně děti raně školního věku (mají-li benevolentnější rodiče). Těm přinese hodně jednoduché a instantní zábavy, nic hlubšího se ale očekávat nedá. Zde je však jeden háček a to, že hra má lokalizovaný pouze manuál.
Zpracování je profesionální. Vzhledem k tomu, že hra jede na stejném enginu jako Lego Star Wars, je vcelku dobře odladěná a funkční. Půjde tak i na slabších počítačích, stejně jako Hvězdné války, nebo je ji možné zakoupit na jednu z konzolí, pro které je dostupná.
