Hony, zbraně i šoulání lesem. Myslivců v Česku ubývá, čas na mladou krev je ideální

Barbora Pěničková

7. 3. 2021 14:55

Lovecká sezona je aktuálně v plném proudu, letos je však i myslivectví ovlivněno pandemií. Podle Českomoravské myslivecké jednoty však k přemnožování zvěře nedochází. Nejžádanější lovnou zvěří je jelen. Za jeho střelbu lze zaplatit deset tisíc, ale i několik set tisíc korun. Přestože primárním úkolem myslivců je starost o zvěř, podílejí se i na péči o přírodu obecně, uvádí text týdeníku Ekonom.

Ilustrační foto. | Foto: Shutterstock

Lov divoké zvěře kdysi býval výsadou panovníků a šlechty, obyčejným lidem byl odepřen. Z lovu jako kratochvíle se však pozvolna stávalo povolání a řemeslo − probíhaly první myslivecké zkoušky a k postu myslivce bylo potřeba absolvovat řádné vyučení.

Zatímco od raného novověku až do přelomu tisíciletí popularita myslivosti stoupala a řady myslivců se rozrůstaly, v posledních letech myslivecká základna poněkud strádá. To je viditelné nejen v lesích, ale i v číslech, kterými disponuje Českomoravská myslivecká jednota - organizace, jež sdružuje české myslivce bezmála sto let. V roce 1995 měla přes 110 tisíc členů, o deset let později jich bylo 80 tisíc.

"V Česku je v současné době přibližně 90 tisíc držitelů loveckého oprávnění, ne všichni však myslivost aktivně vykonávají. Profesionálních myslivců zaměstnaných v oboru je minimum," potvrzuje Andrea Güttnerová z Českomoravské myslivecké jednoty s tím, že současný počet aktivních myslivců klesl na 55 tisíc a jejich úbytek pokračuje v řádu jednotek procent za rok.

Právě nyní je proto ideální příležitost pro "mladou krev" a všechny nadšence pro přírodu, lov divoké zvěře a všechno, co k němu patří − hony, zbraně či tradiční myslivecká mluva, aby rozšířili myslivecké řady a mohli se takzvaně šoulat lesem. V překladu procházet se známými cestičkami a stezkami po stopách zvěře.

Koníček za statisíce

Zálibu v lovu už ostatně získalo mnoho vlivných českých podnikatelů a byznysmenů. Například bývalý majitel firmy Hamé Leoš Novotný starší, který si dlouhá léta pronajímal od státu daňčí oboru Radějov v Bílých Karpatech. Před jedenácti lety vyměnil své soukromé pozemky se státem a obora je od té doby v jeho vlastnictví. Vedle českých lesů vyjíždí do zahraničí za exotickými trofejemi. Daňky chová rovněž většinový majitel skupiny PPF Petr Kellner, který si díky tomuto koníčku mohl legálně oplotit kus lesa kolem svého sídla.

Naopak spojení s přírodou díky myslivosti utužuje například podnikatel a obchodník s drahými kovy Pavel Ryba ze společnosti Golden Gate CZ. Nedaleko obce Žihle na Plzeňsku si pořídil rybník a hájenku, kde se rekreačně věnuje rybaření, včelaření a právě myslivosti.

Není se proč divit, že v myslivosti nacházejí zálibu movití lidé − když to sečteme komplet se vším všudy, investice do loveckého oprávnění, zbrojního průkazu, vlastních zbraní, vycvičeného psa a samotných odstřelů zvěře šplhá ke statisícům korun. Celkem v 23 oborách, které vlastní státní podnik Lesy České republiky, lze lovit trofejovou zvěř za poplatek. Mezi lovecky nejžádanější zvířata patří jeleni. Orientační cenu udávají oficiální ceníky jednotlivých loveckých revírů, výsledek se však odvíjí od trofejní hodnoty, zpravidla paroží − za jelena tak lze zaplatit deset i čtyři sta tisíc korun.

Lovit lze i beze zbraní

"Tradiční myslivost je však víc než jen zájem, je to životní styl. Většinou se předává z generace na generaci," říká Andrea Güttlerová s tím, že přestože je myslivost v českých podmínkách pro většinu myslivců koníčkem, není pouhou zábavou. "Proto je také svázána řadou legislativních předpisů, a dokonce povinností," vysvětluje.

Myslivecké řemeslo má také ekologickou rovinu. "Na rozdíl od mnohých kavárenských ochranářů se desítky tisíc myslivců každý den pohybují v přírodě a pomáhají jí. Myslivost je symbiózou zdravého chápání krajiny a managementu volně žijící zvěře, která v krajině žije," potvrzuje Andrea Güttlerová. Přestože primárním úkolem myslivců je starost o zvěř, je dnes běžné, že se myslivecké spolky podílejí i na péči o přírodu obecně − vysazují zeleň, ochraňují či zřizují vodní zdroje, obnovují remízy či likvidují černé skládky.

V myslivosti tak nenachází uplatnění pouze člověk s vášní pro lov a účast na honitbách. Je to komplexní obor, který zahrnuje různé druhy trávení volného času jako například kynologii či sokolnictví. "Skutečně jsou myslivci, kteří často ani žádnou zbraň nemají a věnují se svým psům či loveckým dravcům," pokračuje Güttlerová a dodává, že Českomoravská myslivecká jednota zastřešuje také příznivce lovecké lukostřelby, lovu beze zbraní neboli wildlife fotografie či loveckého troubení a podobně.

Myslivost už není jen pro muže

Svůj myslivecký klub mají rovněž ženy, kterých se této zálibě věnuje stále více. Dnes mají Dámy české myslivosti přes 200 členek všech věkových kategorií a profesí. Velká část myslivkyň pracuje s mládeží, některé dokonce vedou myslivecké kroužky a věnují se například právě loveckému troubení nebo založily vlastní chovatelské stanice psích loveckých plemen − jezevčíků, teriérů, ohařů či retrívrů.

"Postupně se oplošťuje neochota nejstarší generace myslivců ženy do myslivosti pouštět. A samozřejmě myslivkyně jsou bezkonkurenčně nejúspěšnějšími sběratelkami lajků ve skupinách na sociálních sítích," říká Güttlerová s odkazem na současnou tvář českého myslivectví, influencerku Elišku Štefanicovou. Mladá myslivkyně má na Instagramu 25 tisíc sledujících a motivuje především mladší generace, aby v sobě zájem o myslivost našly.

Nejsou plesy, nejsou peníze

Lovecká sezona je aktuálně v plném proudu, letos je však i myslivectví ovlivněno pandemií. Kvůli zavřeným restauracím klesl odbyt zvěřiny, rovněž se nepořádá tolik společných lovů, nejsou žádné plesy, bály ani vesnické zábavy, ze kterých lokální myslivecké spolky získávají finance na péči o zvěř.

Podle Českomoravské myslivecké jednoty však k přemnožování zvěře nedochází. "Stavy zvěře jsou lokálně zvýšené, s tím se ale myslivci celkem úspěšně vypořádávají. I s ohledem na dlouhodobý vývoj počtu ulovených kusů zvěře se dá říct, že úbytek myslivců na stavy zvěře a tím na lesní hospodaření negativní vliv nemá," říká předseda organizace Jiří Janota.

Protože však stále více lidí míří do přírody, tedy i na území honiteb, zvěř nyní nemá klid a její přirozené cykly jsou narušovány. "To vede k tomu, že se aktivita zvěře přesouvá do stále pozdějších hodin. Myslivcům proto nezbývá nic jiného, než aby lovili v noci. Je třeba si však uvědomit, že většina myslivců nejsou profesionální lovci, ale lidé s jiným povoláním. To znamená, že přes den jsou v práci a večer si jdou ještě na mnoho hodin sednout na posed a lovit," dodává Janota.

Aby člověk mohl tradiční myslivost vykonávat, musí mít zkrátka nejen rozsáhlé znalosti, patřičné vybavení, velké množství volného času a zápalu pro věc, ale také velmi tolerantního partnera či partnerku.

Článek je převzat z rubriky Lifestyle týdeníku Ekonom.