Firmy by se měly víc zajímat, co neziskovkám pomůže

Viktor Vondra Viktor Vondra
27. 2. 2013 8:53
Hana Frištenská: Aby si byznys a neziskový sektor porozuměly, chce to velkou trpělivost
Hana Frištenská, Rada vlády pro nestátní neziskové organizace.
Hana Frištenská, Rada vlády pro nestátní neziskové organizace. | Foto: Filip Jandourek

„Neziskovému sektoru se v České republice se rozhodně nevede špatně," říká Hana Frištenská z Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. „Je početný - pracuje tu asi 120 000 neziskových organizací - a svobodný, skutečně nezávislý na státu, což patří k jeho silným stránkám."

Zmiňuje-li svobodu, pak ve smyslu, že u nás neexistuje žádná státní regulace neziskového sektoru; jinak je ovšem jeho podstatná část pořád silně závislá na veřejných rozpočtech, což může některým organizacím způsobovat problémy.

„Veřejné rozpočty, jak víme, na tom nejsou dobře," říká Hana Frištenská. „A podpora neziskových organizací - respektive jejich činnosti, protože ony nejsou cílem, cílem je jejich práce - má od roku 2008 mírně klesající trend. To ovšem mluvím o celkovém objemu. V některých oblastech klesají peníze radikálněji, v některých meziročně poněkud stoupají - například v oblasti tělovýchovy a sportu, kam jde každý rok z veřejných rozpočtů víc a víc peněz. Naopak rapidně klesá podpora kultury, k poklesu meziročně dochází i v oblasti sociálních služeb."

Ve státní politice vůči neziskovému sektoru existuje určitá trvanlivost - témata, kam míří největší část jeho podpory, se nemění; už léta jsou nejvíce podporovány právě tělovýchova, sport a sociální služby. Tato předvídatelnost oblastí podpory veřejných rozpočtů zároveň podle Hany Frištenské dává neziskovému sektoru i možnost plánovat, což je pro něj výhodné.

Vedlo to také k tomu, že se neziskovky naučily reagovat na klesající objemy veřejných peněz a hledat zdroje jinde?

„Určitá menší část z nich ano - především ty, jež mají ambice být profesionální v tom, co dělají, se o vícezdrojové financování snaží a nevěší už kabát na jeden hřebík. A také si uvědomují velkou příležitost, kterou jim dává možnost vytvářet vlastní zdroje; to jsou pro ně nesmírně cenné peníze, protože s těmi mohou nakládat, jak chtějí, a i když jich není moc, představují určitý polštář, který lze v případě potřeby použít. Takže tam, kde neziskové organizace mají nějakou zkušenost a znalosti, se je snaží „neziskově" zpeněžit."

Podle Hany Frištenské se v neziskovém sektoru rozevírají v posledních deseti letech nůžky - mezi těmi, kteří jsou na cestě k profesionalizaci, a mezi těmi, kteří buď nově vznikají, nebo pořád ještě stojí zcela na nadšení a dobrovolnictví. Profesionální větev neziskových organizací - lze odhadovat, že jde spíše o méně než desetinu z jejich celkového počtu, se chová jako společnosti, budují vnitřní strukturu, a proto také lépe dovedou dosáhnout na různé komplikované zdroje peněz, například na ty z evropských fondů.

„Organizace, které během těch dvou programovacích období získaly peníze z evropských fondů, se trvale změnily. Evropské peníze mají jednu velkou výhodu. Zatímco tuzemské veřejné rozpočty i většina dárců pracují v horizontu jednoho roku, evropské peníze jsou určeny na delší období. Organizace tak mohou lépe plánovat a jejich cesta k profesionalizaci je také mnohem rychlejší, mohou si už dovolit platit režijní mzdy, zaměstnávat účetní, finanční ředitele i auditora...

Jejich změna je tak nezvratná, ale bráním se říkat, že jednoznačně k lepšímu - protože v neziskovém sektoru mají své důležité místo jak profesionálové, tak i ti, kteří stojí výhradně na dobrovolnictví a nadšení svých členů a příznivců," podotýká Hana Frištenská.

Nejvíc veřejných peněz jde už léta na podporu sportu, tělovýchovy a sociálních služeb.
Nejvíc veřejných peněz jde už léta na podporu sportu, tělovýchovy a sociálních služeb. | Foto: www.pim.cz

S profesionalizací roste samozřejmě i úspěšnost neziskovek při získávání zdrojů od privátních, především korporátních dárců. A třebaže se pohled byznysu na neziskový sektor zvolna mění, k ideálnímu stavu ještě leccos chybí. Aby stát povzbuzoval zájem byznysu o neziskový sektor třeba formou finančních úlev, není prý potřeba, firmy ani zdaleka nevyužívají to, co jim zákon umožňuje už dnes: „Možná by pomohly pobídky jiné - mají třeba firmy dostatečnou odezvu na dobro, které vykonaly? Od státu, veřejnosti, od médií? Tohle jsou asi otázky, které bychom si měli klást."

Každý segment - jak byznys, tak neziskový sektor - má svou kulturu a tyto dva světy se těžko sbližují. „Chce to velkou trpělivost, aby si porozuměly," říká Hana Frištenská. Podle ní je škoda, že se v mnoha firmách až příliš často mění lidé na pozicích CSR manažerů, kteří jsou zpravidla prvním partnerem neziskové organizace. Získají znalosti, zkušenosti - a pak odejdou. Pro neziskovky to znamená začít vazby budovat znovu od začátku.

Na adresu firem Hana Frištenská také poznamenává, že by měly více naslouchat a zajímat se o to, co neziskovkám skutečně pomůže. „Expertní nebo dobrovolnická pomoc je vždycky fajn, ale je to to, co pro svou nenahraditelnou práci potřebují nejvíc? Na to by se firmy, když už se rozhodnou pomoci, měly ptát, stejně jako na smysl nefinančních darů. Nikdo je už jen ze zdvořilosti neodmítne, ale opravdu je organizace účelně využijí?"

Stejně tak by na straně byznysu uvítala větší odvahu, pokud jde o podporovaná témata: „Firmy reagují stejně jako společnost - jsou témata, která vzbuzují soucit, a jsou jiná, která nikoliv. Najít podporu pro ta první tak těžké nebývá, ale stejně důležitá je i podpora těch druhých, kde už je třeba přítomna nějaká patologie nebo negativní jev. A do toho se firmy nehrnou."

(Článek vyšel v časopisu CSR fórum 2/2013)

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 7 minutami

Salač odstartuje do Velké ceny San Marina z předposlední řady

Filipu Salačovi kvalifikace na Velkou cenu San Marina silničních motocyklů nevyšla, do nedělního závodu Moto3 odstartuje z předposlední deváté řady. Devatenáctiletý český jezdec byl klasifikován na 26. místě, což je jeho nejhorší kvalifikační výsledek od Malajsie v listopadu 2019.

Salač po vydařeném pátku, kdy v trénincích figuroval v nejlepší desítce, nedokázal v dnešním třetím tréninku na rozdíl od většiny soupeřů zrychlit a musel už do první části kvalifikace. V ní obsadil dvanácté místo a do druhé části pro nejrychlejších osmnáct nepostoupil.

Salačův tým zvolil stejnou strategii jako ve třetím tréninku, vyjel na použitých pneumatikách. "Jen abych si to objel a zjistil, jaké jsou podmínky na trati a jak funguje tlak na té teplotě, jaká zrovna je. Pak jsme dali nové pneumatiky, první kolo jsem měl docela dobře rozjeté, ale pak jsem dostal highsider, tím to kolo pro mě skončilo," popsal.

Ve druhém si prožil totéž. "Bylo ještě rychlejší, ale bohužel jsem dostal další highsider a vyjel jsem mimo track limits. To kolo jsem dojel, myslím si, že i čas by stačil na postup do Q2. Když jsem najížděl do posledního kola, měl jsem dobrý pocit, že to vyjde, ale zase tam byla žlutá vlajka," uvedl. "Kvalifikaci jsme tedy opět prokaučovali, ale myslím si, že není nic ztraceného. Jsem tady hodně silný, dovedu jet rychle sám, to je důležité. Už se těším na zítřejší závod, bude to stíhací jízda," dodal Salač.

V italském Misanu se na prvních čtyřech místech nejslabší třídy seřadili domácí jezdci, třetí pole position v sezoně vybojoval Romano Fenati.

Kvalifikace na Velkou cenu San Marina, závod mistrovství světa silničních motocyklů v Misanu:

Moto3: 1. Fenati (It./Husqvarna) 1:41,756, 2. Foggia (It./Honda) -0,257, 3. Antonelli (It./KTM) -0,264, …26. Salač (ČR/KTM) nepostoupil do druhé části kvalifikace.

Moto2: 1. R. Fernández (Šp./Kalex) 1:36,264, 2. Lowes (Brit./Kalex) -0,351, 3. A. Fernández (Šp./Kalex) -0,524.

MotoGP: 1. Bagnaia (It./Ducati) 1:31,065, 2. Miller (Austr./Ducati) -0,249, 3. Quartararo (Fr./Yamaha) -0,302.

Další zprávy