reklama
 
 

Vyzyvatel Škody: Test nového Hyundai i30 kombi

31. 8. 2012 15:30
Kvalita zpracování a použitých materiálů se dostala na úroveň francouzských vozů

Hyundai i30 kombi je v pořadí druhou karosářskou variantou nejprodávanějšího modelu korejské automobilky Hyundai v Evropě.

Výrobní závod v severomoravských Nošovicích letos nejdříve spustil výrobu karosérie hatchback, nyní začala sjíždět z linky ve verzi kombi a na podzim bude následovat třídveřový vůz.

Technická data

  • Rozměry d,š,v (v mm): 4485, 1780,1500
  • Zavazadlový prostor: 528 litrů
  • Výkon motoru: 120 koní
  • Max. točivý moment: 156 Nm
  • Max. rychlost: 190 km/hod
  • Zrychlení 0-100: 12,3 s
  • Spotřeba kombinovaná: 6,9 /100 km

Kombíky jsou v Česku stále velmi žádané - přes stále se rozšiřující nabídku velkoprostorových, sportovně užitkových i různě "křížených" aut.

Společnost Hyundai v případě druhé generace svého auta z Evropy a pro Evropany vsadila na dvě hlavní karty - design a praktičnost. V případě hatchbacku mírně převažuje ta první vlastnost, u kombi spíše to druhé.

Je to proto, že záď značně přesahující osu zadních kol z některých úhlů pohledu (zezadu a z boku) vypadá přece jen trochu moc masivně. Většina designových linií ovšem logicky vychází z hatchbacku a neztratily nic ze své přitažlivosti.

Výbava potěší

Na týdenní redakční test jsme (na rozdíl od zimního testu hatchbacku, který byl v plné výbavě) získali víceméně základní výbavovou variantu. Verze trikolor byla doplněna pouze o paket komfort za pět tisíc korun, který zahrnuje tempomat, nastavitelnou tuhost posilovače řízení, kožený volant a hlavici řadicí páky a pak ještě o paket parking. Ten stojí 15 tisíc korun a jeho objednavatel získá parkovací čidla vpředu i vzadu, parkovací kameru přenášející obraz do vnitřního zpětného zrcátka, dále ještě vyhřívaná přední sedadla, blikače ve zpětných zrcátkách, kapsy na opěradlech předních sedadel a další drobnosti. Celková cena vozu s druhým nejlevnějším benzinovým motorem 1,6i CVVT tak byla 316 658 korun bez DPH.

Vůz tak byl podle našeho mínění vybaven tak, aby v něm nechybělo nic podstatného. V sériové výbavě je totiž i manuální klimatizace.

Na praktičnost se myslelo opravdu důkladně. Rozměrné boční kapsy, kam se vejdou i láhve s nápoji, jsou i v zadních dveřích. Drobnosti se dají ukládat do středové konzole pod palubní deskou, do loketní opěrky mezi předními sedadly, samozřejmě i do dosti objemné přihrádky před spolujezdcem a v zavazadlovém prostoru pak do vyjímatelného plastového boxu, který je pod podlahou zavazadlového prostoru.

Ještě níže je v kufru umístěna rezerva. Není to sice plnohodnotné náhradní kolo, ale i toto řešení pro většinu situací, které vzniknou po defektu jedné z pneumatik, obvykle postačí.

Prostor rodině vyhoví

Kvůli tomu, aby se zvětšil zavazadlový prostor, zmenšili konstruktéři o pět centimetrů rozvor a tedy o něco i místo pro kolena zadních cestujících. V první generaci tam byl prostor na tuto velikostní kategorii vozů až královský, nyní je stále velmi dostačující i pro dospělého muže.

Při cestách do dějiště zápasů české reprezentace při mistrovství Evropy v kopané v Polsku jsme měli možnost prověřit kvalitu sedaček v sesterském voze Kia Cee´d (i když ve variantě hatchback) a v i30 se nám zdály lepší. Jednak vypadají lépe na pohled, a také o něco lépe podpírají tělo.

Vůbec kvalita použitých materiálů i zpracování jednotlivých prvků se oproti první generaci opět výrazně posunuly. V současné době se i30 může velmi dobře srovnávat s kvalitou interiéru například ve francouzských Renaultech a Citroënech.

Dojem kazil jen nakřivo (a navíc přiznaný) přišroubovaný šroub na sluneční cloně u řidiče. Právě tímto místem budou ale nadšeny ženy řidičky. V obou slunečních clonách (u řidiče i u spolujezdce) jsou totiž zabudována zatahovatelná kosmetická zrcátka a ve stropě nad nimi navíc vypínatelná světla.

Chválit lze rozměrná a na správném místě umístěná tlačítka pro ovládání klimatizace a rádia. Tlačítko pro přepínání funkcí palubního počítače je ovšem umístěno až pod ovladačem režimů posilovače řízení. Jeho smysl nám, stejně jako v případě hatchbacku, poněkud unikl...

Pro poklidné výlety

Naladění podvozku je takové, že řidiče po pár kilometrech přejde chuť na jakékoli sportovnější počínání za volantem. Víceprvková zadní náprava sice umožňuje elegantní a bezproblémové vykroužení středně "utažené" zatáčky na kvalitním povrchu v rychlostech do nějakých 80 kilometrů v hodině, ale tím radost z jízdy víceméně končí.

Na druhou stranu můžete spolucestujícím zaručit, že ani při jízdě na "seberozbitější a sebekanálovitější" silnici neuslyší od podvozku žádnou ránu. V tomto ohledu je Hyundai i30 kombi prakticky dokonalý vůz.

Testovaný motor 1,6 CVT (88 kW) má již svá nejlepší léta za sebou. Byť se zdá být výkon na takovýto vůz dostatečný, zrychlovat se mu příliš nechce. Při předjíždění je třeba řadit často až o tři stupně dolů. Navíc neoplývá ani tichým chodem. Při jízdě na 6. převodový stupeň po dálnici ukazoval otáčkoměr při povolené tachometrové stotřicítce hodnotu kolem 3600. To je zhruba hranice, kdy lze v autě bez problémů mluvit se spolujezdci nezvýšeným hlasem. Jakmile ručička otáčkoměru překročí 4000 otáček, je už zvuk v motoru v interiéru velmi citelně přítomný.

Spotřeba při testu, během něhož jsme najezdili téměř 800 kilometrů po tuzemských silnicích všech kategorií i kvalit, se nakonec ustálila na hodnotě 7,5 litru. Při současné vysoké ceně pohonných hmot to sice není číslo příliš povzbuzující, ale ani příliš děsící.

V autě potěšilo řazení. Konkurence z Mladé Boleslavi umí stále udělat chod páky manuální převodovky o něco lépe, ale rozdíl je již jen malinký. To potěší zvláště proto, že převodovky dělají české ruce v Nošovicích. Přeřazení sice stále ještě doprovází cvaknutí, ale v porovnání s minulou generací je to již jen zvuk slaboučký a spíše nepostřehnutelný.

autor: Radek Pecák | 31. 8. 2012 15:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama