Historie terénních Lamborghini se začala psát dávno před novým Urusem. Konkrétně v roce 1977 vznikl vojenský speciál Cheetah, který však nebyl vyroben v továrně nedaleko Boloně, ale v americké Kalifornii. Tam byla dohodnutá spolupráce se společností Mobility Technology International (MTI), která vůz následně poslala do Itálie, kde jej technici dokončili. A proč Cheetah vlastně vznikl? Americká armáda v 70. letech hledala nové terénní auto do své flotily a Lamborghini se chtělo výběrové řízení zúčastnit. Musíme předeslat, že neúspěšně.
Jedním z důvodů byl motor. Vzadu umístěný osmiválec od Chrysleru, který tehdy Lamborghini vlastnil, s výkonem 134 kW byl totiž na přes dvě tuny vážící speciál výkonově poddimenzovaný a jeho umístění navíc výrazně zhoršovalo jízdní vlastnosti. Pohonná jednotka spolupracovala s třístupňovou automatickou převodovkou.
Po neúspěšných námluvách s armádou ale Lamborghini na terénní automobil zcela nezanevřelo, ba naopak. V roce 1981 předvedlo prototyp LM001, který byl výrazně upraveným modelem Cheetah. Stále sázel na hranaté tvary, vyhnul se ale poddimenzovanému motoru Chrysler, který nahradil jiný americký osmiválec od AMC s výkonem 213 kW. Problémem zůstalo umístění v zadní části vozu, jízdní vlastnosti tak stále nebyly dobré a Italy to nakonec přesvědčilo změnit koncepci vozu.
O rok později tak spatřil světlo světa koncept LMA002, který již měl pohonnou jednotku umístěnou vpředu. Nešlo navíc o americký osmiválec, ale italský dvanáctiválec z modelu Countach o výkonu 248 kW. Off-road dostal také řadu změn na podvozku, včetně možnosti odpojit pohon všech kol a přenášet sílu přes pětistupňovou převodovkou jen na zadní nápravu. Změna koncepce dovolila výrazně upravit design zadní části, která tak ve stylu pickupu dostal ložnou plochu.
Lamborghini dále zkoušelo model LM004, založený na LMA002, s větším a silnějším sedmilitrovým dvanáctiválcem pod kapotou. Tato verze dostala také více výbavy a byla výrazně těžší než původní typ. Byla tudíž pomalejší a do sériové výroby nepronikla.
Koncepce LMA002 nicméně zaujala natolik, že se vedení Lamborghini rozhodlo právě ji poslat do produkce. Sériové provedení, označované jako LM002, se představilo na bruselském autosalonu v roce 1986. Hranatým tvarům necelých 4,8 metru dlouhé karosérie, umocněným korbou a na jejím víku umístěném náhradním kole, dokonale kontrastoval interiér vozu. Ten si zákazník mohl utvořit téměř podle vlastních představ, výbava již ve druhé polovině 80. let obsahovala kožené čalounění, elektrická okna nebo klimatizaci.
Pod kapotou se objevil vidlicový dvanáctiválec o objemu 5.2 litru, původně určený pro supersportovní Countach Quattrovalvole. Motor dával maximálně 331 kW a navzdory pohotovostní hmotnosti kolem 2700 kg dokázal LM002 rozpohybovat až na 210 km/h. Poháněna byla všechna kola (dále mělo Rambo Lambo také tři uzamykatelné diferenciály), na rozdíl od původních vojenských návrhů dostal sériový off-road pětistupňovou manuální převodovku.
Aby bylo možné dosáhnout tak vysoké maximální rychlosti, vyvinula společnost Pirelli speciálně pro tento vůz run-flat pneumatiky Scorpion. Ty byly určené rovněž do písečných dun a vydržely i extrémně vysoké teploty, protože hlavní část klientely byla z řad bohatých šejků. Prvním majitelem vozu se například stal marocký král. Ruku v ruce s vysokým výkonem i hmotností jde vysoká spotřeba paliva, která v extrémních případech dosahovala až kolem 30 l/100 km. Proto Lamborghini LM002 bylo vybaveno nádrží na 290 litrů benzinu.
Prohlédněte si Lamborghini LM002 v bohaté fotogalerii:
Karosérie vozu byla vyrobena z hliníku a laminátu, produkci zajišťovala továrna ve Španělsku blízko Bilbaa. Následně došlo k transferu do Sant’Agata Bolognese, kde technici zabudovali mechanické části, vozidlo otestovali a celkově zkompletovali. Mezi roky 1986 a 1992 nakonec vzniklo 300 vozů, přičemž jiné zdroje uvádí 328 vyrobených automobilů.
Mezi nimi se objevují také speciality. Zpátky ke kořenům vrátila off-road verze LM003, vzniklá dle armádních podmínek. To znamenalo především naftový pětiválec VM Motori o výkonu 112 kW. Ten byl ale na tak těžké auto slabý a projekt rychle zanikl. Brunejský sultán Hassanal Bolkiah si nechal vytvořit kompletně uzavřenou verzi LM002, která má také zvýšenou střechu. V roce 1987 se speciálně upravená LM002 zúčastnila Rallye Faraonů, za volantem se Sandrem Muniarim, a připravovala se na Rallye Paříž-Dakar o rok později. Kvůli finančním problémům ale závodní speciál továrního týmu s výkonem 450 kW do slavné soutěže neodstartoval. Přesto se díky soukromému týmu LM002 v dálkovém závodě nakonec objevila.
V polovině devadesátých let, kdy italskou automobilku vlastnil holding z Indonésie, se uvažovalo o nástupci LM002. Ten se měl jmenovat LM003 Galileo nebo Borneo, přídomek by se lišil podle země prodeje. Nevzniklo však více než několik skic a plastových či hliněných modelů s výrazně zakulaceným designem. Reálných obrysů dosáhl nástupce off-roadu až s konceptem Urus, který se začátkem prosince představil v sériové podobě.
