Jestli existuje nějaké slovní spojení, které se v současnosti extrémně nadužívá, je to nejspíše "to už by se dnes nestalo" s odkazem na "staré zlaté časy". Při pohledu na auta, která měla premiéru na přelomu 20. a 21. století, se však tohle papírem šustící klišé hodí dokonale. Ať už v dobrém, nebo ve zlém. Kdy jindy totiž velké automobilky pustily do výroby modely, které tak moc vybočovaly z řady, až se za pár let proměnily v ukázkovou díru na peníze.
Kde měl Renault atypický Avantime, Audi hliníkovou A2 a Volkswagen opulentní Phaeton, vytasil se Fiat s Multiplou. Velkoprostorovým autem širokým jako Škoda Kodiaq, ale kratším než Škoda Fabia, do jehož interiéru se ve dvou řadách poskládalo šest cestujících - každý na své samostatné sedadlo. A také autem, které dostalo patrně nejvysmívanější designový prvek všech moderních aut. "Hrb" v přední části, který nese dálková světla, a vytvořil jakousi bublinu prostoru pro cestující.
Multipla si rychle vysloužila zařazení do nejrůznějších žebříčků o nejošklivější auto všech dob - většinou o tento titul bojuje se SsangYongem Rodius a Pontiacem Aztek. Přitom třeba newyorské Muzeum moderního umění jej v roce 1999 zařadilo mezi exponáty na výstavě věnované automobilům pro další století. Cítili snad kurátoři už tehdy jistou nadčasovost Multiply?
Velice si italské MPV oblíbili také v britském Top Gearu, kde z něj v roce 2000 udělali své auto roku a několik let v řadě tam pak dostávalo ocenění pro nejlepší rodinné auto na trhu. Jak totiž byla Multipla pro mnohé nestravitelně škaredá, byla i neuvěřitelně praktická. V galerii se můžete přesvědčit, jaké kousky bylo možné se šesti samostatnými sedačkami v interiéru dělat.
Zadní trojici šlo sklápět, vyjímat, z prostředních sedadel vpředu i vzadu bylo možné udělat odkládací stolky. Že nad navrhováním kabiny někdo přemýšlel, svědčí i fakt, že prostřední sedadlo vpředu je posunuté mírně vzad tak, aby se cestující vedle sebe poskládali co možná nejpohodlněji. Pohled na design palubní desky s velkou plastovou konzolí sdružující nejen veškeré ovladače, ale i přístrojový štít sice oku příliš nelahodí (a nedohnala to ani barevnou tkaninou obložená palubní deska), praktičnost ale zvládala Multipla na jedničku.
Je přitom až s podivem, že podobný koncept vyrobit na půdorysu malého auta šestimístné MPV prakticky nikdo po Multiple nezopakoval. Honda to sice zkoušela s modelem FR-V, prodejní úspěchy s ním ale nesklidila. Ostatně ani Multipla nebyla kdovíjaký prodejní hit - v domovské Itálii se jí docela dařilo, jinde už to však bylo výrazně horší. Důvodem byl ale spíše netradiční design - když už si na něj zákazníci zvykli, přišel Fiat s modernizací, která autu v roce 2004 dala konzervativní přední část ve stylu modelu Idea. Tím tak Multiplu "zabil" úplně.
Nutno podotknout, že Fiat počátkem 21. století vsázel na extrémně neúspěšná auta. Propadákem nebyla jen Multipla nebo zmíněná Idea, ale třeba také snaha o stvoření "italského Golfu" se jménem Stilo nebo reinkarnace slavného jména Croma. Lancii se nedařilo s Lybrou, Thesisem nebo Phedrou a nejedna esej by se jistě také dala napsat o Alfě 166.
Že už je Multiple 25 let, neprozrazuje jen datum premiéry, ale i mnohé pasáže již citované dobové tiskové zprávy. Ta například vyzdvihuje prodejní boom velkých MPV a naopak žehrá na zatím nedostatečnou nabídku jejich kompaktních sourozenců. Spolu s Fiatem přitom postupně přišlo rychlé rozšíření nabídky: Opel Zafira, Ford Focus C-Max, Mitsubishi Space Star nebo Nissan Almera Tino.
Je ironií, že po čtvrt století je situace v segmentu stejně žalostná, jen ne proto, že by automobilky nestačily na poptávku reagovat, ale protože poptávka prostě neexistuje.
Fiat postavil Multiplu na stejném základě jako kompaktní dvojici Bravo a Brava, s délkou 3994 milimetrů ale bylo MPV o kousek kratší. Ovšem s delším rozvorem o hodnotě 2666 milimetrů. O šesti místech k sezení již byla řeč, za nimi pak bylo 430 až 1300 litrů prostoru pro zavazadla. Na auto kratší než čtyři metry jsou to i dnes fantastické hodnoty.
Když v listopadu 1998 přijela Multipla na italský trh - další země Evropy se dočkaly v roce následujícím -, byly pod kapotou benzinová šestnáctistovka, naftová devatenáctistovka a benzinová šestnáctistovka schopná spalovat benzin i CNG, případně jen CNG. Později se přidala ještě šestnáctistovka s pohonem na LPG.
Fiat rovněž sliboval příchod hybridní verze, reálně se ale kombinace elektromotoru a zážehového agregátu dočkal jen několika vyrobených kusů. Model z roku 2000 měl také pouze pět míst k sezení a až 80 kilometrů (nikl-hybridové baterky s kapacitou celkem 19 kWh) se byl schopný pohybovat jen na elektřinu při maximálně 80 km/h. Průměrně si pak v kombinovaném režimu řekl na 100 kilometrů o 6,8 litru benzinu.
Druhý život v Číně
Po modernizaci v roce 2004 se Multipla vyráběla nakonec ještě dalších šest let, ani rok 2010 ale neznamenal definitivní konec velkoprostorového Fiatu. V polovině první dekády 21. století se totiž Italové, jak jsme již naznačili, ocitli ve špatné finanční situaci podpořené několika neúspěšnými modely. Některých se rozhodli zbavit tak, že nejen práva na výrobu, ale i celé linky prodali do Číny.
Skončila tam platforma Alfy 166 a automobilce Zotye pak Fiat prodal práva na Lancii Lybra a právě Multiplu. To se psal rok 2007 a Číňané takto získali licenci na design, platformu či výrobní zařízení. Jediné, co dohoda neobsahovala, bylo jméno. Lancia Lybra nakonec i přes testování nikdy druhý čínský život nedostala, jmenovat se mimochodem měla Libolang, Fiat Multipla se tam ale začal vyrábět v roce 2008.
U něj byla čínská strana s novým jménem ještě "vynalézavější". MPV pojmenovala prostě Multiplan, později pak dostalo auto jiné jméno M300. Zpočátku dodával Fiat komponenty z Itálie, postupně se ale povedlo výrobu lokalizovat. Dokonce do té míry, že kromě benzinové šestnáctistovky původem od Mitsubishi se začala v Číně vyrábět i elektrická Multipla s dojezdem kolem 200 kilometrů a dokonce vyměnitelnými bateriemi na podobné bázi, jako to dnes nabízí Nio.
Čínská Multipla ale nakonec originál přežila jen asi o tři roky, samotná automobilka Zotye pak zkrachovala v roce 2021. Evropským nástupcem Multiply se stal Fiat 500L, který už měl konvenční uspořádání pěti- nebo sedmisedadlového interiéru. A takové vášně, jako kdysi Multipla, vzbudit nedokázal.
