Přesně dnes je tomu 75 let od okamžiku, kdy z výrobní linky sjel vůbec první lehký terénní vojenský automobil, který později proslul pod jménem Jeep a stal se jednou z ikon celé druhé světové války.
Prototyp auta, které později proslulo pod názvem Willys MB, přitom nebyl produktem ve své době známé továrny Willys-Overland ani některé jiné velké automobilky. V uspěchané soutěži na lehký průzkumný vůz, vyhlášené v létě 1940 americkou armádou, totiž k překvapení všech zvítězila malá firma American Bantam Car Company. Ta se přitom ve 30. letech nepříliš úspěšně pokoušela v Americe prorazit s malými vozy evropského střihu, vycházejícími z britského Austinu 7.
Byl to ale Bantam, kdo jako jediný dokázal splnit šibeniční termín a dokázal za dva a půl měsíce dodat automobil podle armádních požadavků. Tedy téměř. Vojáci chtěli čtyřmístný vůz o hmotnosti maximálně 590 kilogramů, který by uvezl 290 kilogramů nákladu a dokázal jet alespoň 80 kilometrů v hodině. Dále musel být schopen přebrodit vodní překážku o hloubce alespoň 46 centimetrů, nejníže umístěná součástka nesměla být nad terénem níže než 203 milimetrů a auto muselo být schopné překonávat nájezdový úhel 45°.
Prototyp, zvaný Blitz Buggy, byl sice o trochu těžší a motor nedával požadovaný výkon, základní charakteristiky ale splňoval. A konkurence navíc svůj vůz dodat včas nestihla.
Nakonec se ale American Bantam Car Company ze svého vítězství příliš radovat nemohla. Malá firma se totiž dlouhodobě potácela v hospodářských potížích a vojáci v době, kdy už v Evropě zuřila válka, zkrátka chtěli spolehlivého dodavatele. Willys s Fordem tak nejenže dostaly další čas na dokončení svých prototypů, ale navíc jim armáda poskytla plány automobilu, který pro Bantam vyvinul konstruktér Karl Probst. Vojáci to zdůvodnili jednoduše - auto si objednali, tak jim zkrátka patří i nákresy.
Lepší zázemí automobilek Willys-Overland a Ford vedlo k vylepšení původní konstrukce a prototypy, které nakonec dodaly obě firmy, měly oproti původnímu Bantamu například silnější motor a také lepší poměr výkonu a hmotnosti. Vítězem soutěže na automobil pro americkou armádu se nakonec stal Willys se svým modelem MB. Drobnou "cenu útěchy" dostal i Bantam, který během roku 1941 dodal 2600 kusů vozů do Británie a Sovětského svazu (později vyráběl přívěsy za džípy).
Stranou ovšem nezůstala ani třetí zúčastněná automobilka. Ukázalo se totiž, že ani vítězný Willys nestíhá na prahu války dodávat armádě automobily požadovaným tempem, a tak se kontraktu dočkal i Ford. Během války vzniklo zhruba 637 000 Willysů MB a jejich dvojčat Fordů GPW a výroba byla mezi oběma továrnami rozdělena zhruba v poměru 56:44. Zpočátku se oba vozy mírně lišily (třeba proslavenou lisovanou masku chladiče zavedl Ford), nakonec ale prakticky nešlo poznat, odkud který džíp vyjel.
Postupně se kromě známého průzkumného Jeepu objevily i další varianty: Například šlo obojživelné vozy, nákladní verze, odlehčené typy pro potřeby parašutistů, polopásové vozidlo, sněžný traktor. Existovala i verze drezína.
Jak přitom auto přišlo ke svému jménu, není zcela jasné. Podle jedné teorie vznikl z označení GP ("General Purpose" - univerzální využití - v angličtině čteno "dží pí"), které nesly Fordovy vozy. Další badatelé odkazují na seriál o Pepku námořníkovi, v němž vystupovala postavička Eugene the Jeep. Zvířátko neurčité rasy vynikalo obratností a schopností dostat se z každé šlamastiky, stejně jako legendární teréňák. Třetí hypotéza za zdroj považuje výraz "jeep", kterým vojáci označovali podivně vyhlížející a nevyzkoušené věci. Další verzí je fonetický přepis zkratky, kde první písmeno původně znamenalo Government use (vládní využití) a druhé "P" zase označovalo průzkumné vozidlo.
