Americké motocykly Harley-Davidson mají v Česku silnou tradici. Působí tu nejstarší stále existující klub majitelů na světě, jehož historie sahá až do roku 1927. I proto v Praze minulý víkend proběhl sraz Harley Days. Když jde o nákup nového stroje, Češi nešetří a mají zájem o velké touringové modely, říká Rob Lindley, šéf Harleye-Davidson pro Evropu, Afriku a Střední východ.
Když si má řada lidí představit typického majitele motocyklu Harley-Davidson, vybaví se jim postarší muž s hustým plnovousem, tetováním a koženým oblečením. Snažíte se tuto image nějak změnit?
To je obvyklý stereotyp. Jenže kdybyste se přišel podívat na sraz, viděl byste, že jezdci jsou kompletní sorta lidí různého vzezření i věkových kategorií. Kromě toho máme i významný podíl žen – na evropském trhu tvoří zhruba 15 procent zákazníků. Samozřejmě chceme mít naši nabídku modelů co nejširší, expandovat a přitáhnout nové jezdce. Proto nabízíme kromě klasického jádra strojů i další: lehké, sportovněji zaměřené a také dostupnější stroje pro mladší jezdce a třeba tříkolky pro starší, aby mohli jezdit co nejdéle.
Před dvěma lety jste představili prototyp elektrického motocyklu LiveWire. Je i ten součástí rozšiřování nabídky?
Spolu s jeho předvedením jsme prohlásili, že v roce 2020 uvedeme na trh čistě elektrickou motorku. Projekt LiveWire je cestou k ní a k novým jezdcům. Třeba elektromobily se v posledních letech rychle vyvíjejí. Dobrým příkladem je Tesla, díky níž už nejsou elektrické vozy jen malými auty pro podivíny. Jde o to, najít dobrou kombinaci dojezdu a ceny motocyklu. Počítáme ale s tím, že by byl náš model zaměřen primárně na městské ježdění.
Jenže dojem z Harleye vytváří přece také zvuk, který elektrické motorce zákonitě chybí.
Pro naše inženýry to byla výzva, ale mohu říci, že se jim podařilo vyvinout motocykl, který vypadá jako Harley a přináší i stejný dojem z jízdy. A má nakonec i zajímavý zvuk. Shodli jsme se, že zní trochu jako startující stíhačka z letadlové lodi. Novináři, prodejci i zákazníci na něj reagovali dobře. Samozřejmě se nechceme vzdát svých klasických motorů, které mají charakteristický zvuk. Ty milujeme.
Minulý víkend se v Praze konal sraz Harley Days, kam přijelo 1500 motocyklů. Lákáte potenciální jezdce i na širokou komunitu?
Naši zákazníci jsou velmi loajální. Když k nám přijdou nováčci, obvykle už zůstávají a se značkou i rostou. Pořídí si dostupný stroj, pak za dva tři roky silnější a větší a tak dál. A podporují je v tom i takovéto srazy. Věříme, že motocykl je hlavně strojem pro naplňování snu o svobodě, hledání zážitků a společné jízdě s přáteli. Během sezony tak pořádáme podobnou událost prakticky každý týden. Teď o víkendu zažije rakouské Faaker See největší sraz svého druhu v Evropě. Na European Bike Week se chystá 80 tisíc strojů a 100 tisíc návštěvníků. Navíc pravidelně zveme na oslavy výročí založení značky. Praha je jedním z aspirantů na uspořádání akce ke 115. narozeninám v roce 2018. Vše ještě závisí na rozhodnutí centrály v USA, ale Praha je zajímavé místo – ať už z hlediska polohy, nebo svého historického charakteru.
Jak se daří značce v Česku?
V roce 2009 jsme tu otevřeli centrálu, která pokrývá velkou část střední a východní Evropy. Od té doby se jí daří a každý rok prodeje rostou. Aktuálně jsme na 1800 prodaných kusech v regionu. V Česku se za první pololetí letošního roku prodalo 350 motorek, což je zhruba dvacetiprocentní nárůst oproti danému období loňského roku. V celé Evropě pak rosteme o 11 procent.
O které modely mají lidé největší zájem?
V Evropě jsou to dostupnější modely, jako je Iron 883 nebo Forty-Eight. Daří se také Softail Slim. Česko má pak tradičně zájem o velké touringové stroje, jež letos dostaly také nový motor Milwaukee-Eight i upravené přední a zadní odpružení.
V Česku mají dlouhou tradici rovněž motocykly Jawa. Lidé z pražského zastoupení Harleye-Davidson letos postavili zakázkový stroj, který se jimi silně inspiroval. Není to už trochu moc, Harley převlečený za Jawu?
Mluvíte o soutěži Battle of the Kings, kterou už před dvěma lety Češi vyhráli s jiným strojem. Teď jsou ve finále. Úpravy motocyklů mají své limity, jde třeba o cenu do nich vloženou. Jinak je vše na soutěžících a myslím, že se s tím poprali dobře. Pány, kteří stroj postavili, bych se nebál označit za umělce. Navíc existují firmy, jež Harleye upravují ještě víc, třeba německý Thunderbike, kde stojí jeden stroj klidně 150 tisíc eur. Pokud je stále jasné, že má srdce Harleye, nemáme s tím problém. Úpravy motocyklů jsou navíc stěžejní součástí naší historie.
