Trvalo to poměrně dlouho, ale nakonec se vozy Abarth skutečně začínají prodávat v Česku. Slavnostní otevření nového showroomu společnosti Pitlane, která se stává zatím jediným dealerem u nás, se uskuteční v pondělí v Čistovické ulici v 17. pražském obvodu.
Zákazníkům tu budou nabízet všechny tři aktuální modely Abarthu, to znamená 500, 500c a Punto Evo. Prostřední verzi tohoto vozu jsme měli možnost v krátkém dvoudenním testu vyzkoušet.
Vůz jsme převzali jen lehce zajetý. Měl najeto necelých 600 kilometrů, tudíž bylo jasné, že deklarované kombinované spotřeby 6,5 litru se nám asi dosáhnout nepodaří.
Spojler je uchycen na plátěné střeše
Abarth 500c jsme samozřejmě už dříve víděli a různých autosalonech, ale teprve na denním světle a při možnosti nerušeně vůz obcházet, se ukázalo, že se designérům podařilo milou kulatou pětistovku docela slušně přiostřit. Zvláště záď s dvojicí výfuků a dokonce spojlerem na shrnovací plátěné střeše vypadá dost dramaticky. Docela dobré informace o svých schopnostech ale vůz díky červeně lakovaným brzdovým třmenům dává i při pohledu z boku.
Uvnitř jsou o poznání kvalitnější materiály než v klasickém Fiatu 500. Jednodílné sedačky s integrovanými opěrkami hlavy vypadají zajímavě, i když jsme po usednutí shledali, že jsou více komfortní než sportovní.
Vůbec posaz vysoko nad podlahou je jednou z mála nectností tohoto vozu.
Po nastartování ve volnoběžných otáčkách se ozve příjemně jemně bručivý tón laděného výfuku. Masivní volant se dobře drží, i když je nastavitelný pouze výškově.
Ovládání převodovky je zvláštní
Na ovládání automatické převodovky pomocí čtyř tlačítek na středovém panelu si člověk musí chvíli zvykat, ale není to nic, co by ho nějak rozlaďovalo.
Sportovní ambice tohoto auta nejvíce prozrazuje tuhost řízení. Zatímco současné fiaty jsou přeposilované až běda, v tomto případě si možná nějaké křehčí děvče (protože právě ony se zřejmě v řadě případů stanou majitelkami tohoto vozu ) bude trošku stěžovat. A to se ještě po zmáčknutí tlačítka sport kromě točivého momentu zvýší i tuhost řízení.
Nám to však ani trochu nevadilo, naopak jsme ocenili, jak je řízení přesné. Zvláště v kroucených úsecích silnic v Českém středohoří, kde jsme strávili největší část ze zhruba 350 testovacích kilometrů.
Díry rozhodně nevadí
Trochu jsme se obávali setkání s dírami, kterých ještě silničáři po zimě většinu nestačili zalátat, ale už první vjetí do výtluku nás přesvědčilo, že podvozek je famózní. Neozvala se žádná rána, žádné zakymácení či roztřesení. Prostě jen lehké zhoupnutí a rychle pryč. Přitom v zatáčce se auto zvolené stopy drží jako klíště. Tady je zapotřebí velká pochvala. Stejně dobře se podvozek vypořádá i tramvajovými kolejemi a dlažbou ve městě.
Převodovka v automatickém režimu řadí poněkud trhavě, je lepší jí pomoci pádly.
Nadchlo nás odhlučnění. I při dálničních rychlostech není problém vést nerušenou konverzaci se spolujezdcem. To se samozřejmě nedá říct o jízdě se staženou střechou, k jejímuž stažení stačí jen dostatečně držet příslušné tlačítko nad čelním sklem. Navíc byla zima, takže jsme po po chvíli černé plátno nechali natáhnout zpět.
