Praha - Zatímco svět sportovní cyklistiky má nyní další aféru se zneužíváním zakázaných preparátů, vědci připomínají, že éra dopingu vstupuje do nové fáze.
Nejde v ní o to, že by snad profesionální sportovci s dopingem skončili. Podle předpokladů přejdou na jinou formu, zvanou genový doping.
- Skandál vrcholí: Doping přiznal i vítěz Tour de France - čtěte ZDE
- Dopoval i amaterský mistr světa Raab - čtěte ZDE
- Cyklista Erik Zabel přiznal doping - čtěte ZDE
- Výsledek Landisova případu bude znám až za měsíc - čtěte ZDE
EPO původní...
Co to genový doping je?
Ukažme si to na příkladu vývoje látky, která je mezi sportovci už léta oblíbená: nese jméno erytropoetin, ale známější je pod zkratkou EPO. Je to hormon, který se tvoří v ledvinách a podporuje dozrávání červených krvinek. Když je krvinek víc, roznášejí po těle více kyslíku, zásobují jím svaly a posilují výkon, sílu či rychlost člověka.
Hormonem se léčí pacienti s nemocnými ledvinami, kteří by jinak trpěli chudokrevností. Proto jej farmaceutický průmysl uměle vyrábí. Takže jej mohou zneužívat sportovci.
Hormon EPO je v lidském těle běžně přítomný. Každý člověk ho má trochu jiné množství. Nedá se tedy rozlišit, kolik je ho v organismu sportovce přirozeně a kolik mu jeho lékař uměle dodal jako dopink.
A tak spolu sportovci a dopingoví komisaři hrají hru na četníky a zloděje. Různé sportovní svazy stanovují odlišné maximálně povolené limity EPO v krvi sportovců. Ti se zase snaží dokázat, že se jim vyšší množství EPO tvoří zcela přirozeně.
...a EPO budoucí
Vědci zatím vyvíjejí testy, které rozpoznají erytropoetin vytvořený přímo v těle od téže látky dodané zvenčí. Než ovšem dosáhnou testy dostatečné spolehlivosti, budou už mít sportovci protizbraň: gen pro výrobu EPO.
Lék (či doping) tohoto typu už existuje, ovšem teprve v předklinických zkouškách. Jmenuje se Repoxygen a vyvinula jej britská společnost Oxford BioMedica. Tímto lékem jsou fakticky neškodné viry, na něž vědci uměle napojili lidský gen, který řídí produkci EPO v těle. Viry vnesou gen do svalů, a ty pak začnou další EPO samy produkovat.
Lék byl vyvinut pro lidi s poruchou ledvin. Ale, jak soudí například vědecký časopis Nature, je pouze otázkou času, kdy se začne Repoxygen či podobné preparáty používat jako genový doping.
A určitě nezůstane pouze u toho.
Maratonské myši
Před třemi lety zkoumal Ronald Evans ze Salkova institutu v kalifornském městě La Jolla bílkovinu, která pomáhá ve svalech spalovat tuk. Vnesl do laboratorních myší další kopie genu, který řídí vytváření této bílkoviny. Podle očekávání pak laboratorní hlodavci méně tloustli.
Ale překvapivě se jim navíc zvýšilo množství svalových vláken vhodných pro dlouhodobý výkon. Zvířata dokázala uběhnout dvojnásobnou vzdálenost, než je obvyklé. Vysloužila si proto přezdívku "maratonské myši".
V současné době zkoumá farmaceutická společnost GlaxoSmithKline, jak tohoto poznatku využít pro výrobu léku proti obezitě.
"Ani by mě nepřekvapilo, kdyby projevili zájem také atleti," připustila Farnaz Khademová ze Světové antidopinkové agentury.
"Sportovní" geny
A věda už zná také další geny, které ovlivňují spalování kyslíku ve svalech, růst svalů či rychlé svalové reakce vhodné třeba pro sprintery. To vše předurčuje člověka pro sportovní výkony. A nabízí se jako doping budoucnosti.
Přenos genů lékaři zkoumají, aby takto mohli zachránit nevyléčitelně nemocné lidi. Nejčastějším postupem je zmíněné využití virů. Vědci na ně v laboratoři navážou požadovaný gen a vnesou je do některého místa v organismu. Viry vnikají do buněk a předávají do nich svůj genetický materiál, včetně onoho přidaného genu.
Postup může mít neznámé vedlejší účinky. Ale těmi, jak známo, si sportovci při dopingu hlavu nelámou. Vidina medaile a s ní spojených peněz je silnější než strach.
Dopink pro olympiádu v roce 2012
Světová antidopingová pravidla výslovně zakazují využívat přenosu genů k dosažení lepšího sportovního výkonu. Kontrola je však obtížná, zvláště u zcela nových genetických postupů.
Na zasedání Americké asociace pro povznesení vědy (AAAS) předpověděl před časem bývalý kanadský olympijský plavec Richard Pound, nyní profesor montrealské McGillovy univerzity působící ve Světové antidopingové agentuře: "Řekl bych, že při olympijských hrách v roce 2008 bychom se už mohli s genovým dopingem setkat. A při olympiádě v roce 2012 to už je docela realistický předpoklad."
