Na zemi, kde kilometr čtvereční v průměru obývá pouhých 16 lidí, je dvousettisícové město Oulu skutečně velké. Ostatně největší v severním Finsku. Přitom leží pouhých 150 kilometrů od polárního kruhu.

Už koncem 80. let minulého století nalákalo Oulu nové občany na průkopnický koncept – vsadilo na takzvaný vědomostní průmysl, tedy inovace, vzdělání, výzkum a moderní, především počítačové a telekomunikační technologie. Najdeme tu například velkou továrnu a vývojové centrum Nokie i prestižní oulskou univerzitu.

Díky specifickému zaměření, které se městu začalo vyplácet i ekonomicky, se vžil výraz „fenomén Oulu“. Ten se brzy stal inspirací pro další kouty Finska. A do oulského fenoménu zapadá také zdejší základní škola Metsokankaan koulu.

Ten den si budu pamatovat do konce života

Devítiletka Metsokankaan kouluvznikla v roce 2008, když se v Oulu stavěla nová rezidenční čtvrť. Od začátku školu vede Kalle Komulainen a jeho pedagogické řízení je natolik úspěšné, že o něm přednáší i ve světě. Kromě roční stáže v Abú Dhabí opakovaně pracovně navštívil také Česko – vystoupil například na přehlídce trendů ve vzdělávání Prague Education Festival 2019. Letošní setkání s Kalle Komulainenem pro Čechy zprostředkovalo alespoň on-line Velvyslanectví Finské republiky v Praze.

Metsokankaan koulu je základní škola v severofinském městě Oulu. Nachází se pouhých 150 kilometrů od polárního kruhu. Zimy tu jsou dlouhé a tuhé, přesto spousta žáků jezdí po celý rok do školy na kole. Také přestávky tu děti i v zimě tráví většinou venku.Autor: Pekka Tahkola

Když Komulainen v oulské škole Metsokankaan koulu začínal, navštěvovalo ji 650 žáků. Potom ale byly v oblasti postaveny další domy, do nichž se přistěhovaly velké rodiny. Počet žáků se více než zdvojnásobil, vyrostly tu také tři další školní budovy a kolem nich rozlehlý kampus.

Metsokankaan se stala druhou největší základní školou ve Finsku. Navštěvuje ji téměř čtrnáct set žáků a pracuje zde stovka učitelů a 26 školních asistentů. Šedesátku běžných tříd doplňuje dalších šest, určených pro děti se speciálními potřebami, kam chodí nejvýše deset žáků.

„Covid-19 beru jako jednu z největších výzev v mé kariéře a jako událost s velkým dopadem na finské školství,“ říká ředitel Komulainen. „Protože ale působíme ve čtyřech budovách a ve své funkci jsem zažil skokový nárůst dětí, jsem na výzvy zvyklý.“

Přesto Kalle Komulainen přiznává, že i ve Finsku zavládl před rokem chaos. Koronavirus přišel velmi rychle a náhle. Vláda musela loni v březnu přijmout okamžitá rozhodnutí včetně zavření škol. „To se stalo naposledy za druhé světové války a pouze na východu země, takže šlo o skutečně mimořádnou situaci. Ten moment, kdy vláda mezi nás ,hodila bombu‘ a oznámila, že se všechny školy musí zavřít, si budu pamatovat do konce života,“ líčí.

„Pandemii beru jako jednu z největších výzev mé dosavadní kariéry,“ říká Kalle Komulainen, ředitel Metsokankaan koulu.Foto: Archiv Kalleho Komulainena

A pořádný nápor to byl i pro finské rodiče, kteří podobně jako ti čeští museli ze dne na den přejít na práci z domova a zároveň se starat o děti i jejich výuku.

Vysokoškolská pedagožka Jepa Piirainenová bydlí ve městě Vantaa nedaleko Helsinek. Během zavření finských škol se v domácnosti s partnerem věnovala pěti dětem – dvěma čtvrťákům, jednomu sedmákovi a dvěma deváťákům. Největší potíže podle ní nastaly hned na začátku distančního vzdělávání. Mladší děti se potýkaly s aplikacemi pro on-line výuku a potřebovaly častou pomoc rodičů s registracemi či přístupovými kódy do programů.

„Když nejmladší dcerce učitelka poprvé zavolala na Google Meet, dítě se rozplakalo, protože nevědělo, jak na volání odpovědět. Bylo skutečně náročné při tom současně zkoušet pracovat a ještě děti nasytit. Ze začátku mi připadalo, že jen někomu s něčím pomáhám nebo vařím,“ vypráví.

Jakmile si prý děti zvykly na nový systém, šlo všechno snáze. „Ale postupně jim začali scházet spolužáci a také bojovaly s nedostatkem motivace,“ dodává. Zároveň si pochvaluje, že pro finské školství neznamenal přechod na on-line vzdělávání velký šok, neboť některé nástroje pro digitální výuku se tu používají již dlouho a školy i domácnosti jsou dobře vybaveny moderními technologiemi i kvalitním internetovým připojením.

Zavření škol na finský způsob

Ani v době nejtvrdšího lockdownu finská vláda nezavřela školy pro znevýhodněné žáky, pro ty, kteří vyžadují speciální vzdělávací přístup a pro děti rodičů pracujících v klíčových profesích. Do oulské Metsokankaan koulu každý den dorazilo kolem 35 až 45 dětí. Žáky z odlehlejších částí do školy dopravovala tak jako vždy taxislužba, hrazená z rozpočtu na vzdělávání. Školní taxíky křižují četné odlehlé oblasti celého Finska a pomáhají tak naplňovat právo dětí na vzdělávání v blízkosti bydliště.

Kampus oulské školy. V okolních lesích dvousettisícového města se nachází spousta samot. Z odlehlých končin vozí děti na vyučování školní taxíky hrazené z veřejných peněz.Foto: Metsokankaan koulu

Od loňského květnového otevření finských škol, pak mohou zůstat doma ty děti, které bydlí s vážně nemocnými členy rodiny nebo s těhotnými matkami, pro něž by byla nákaza koronavirem příliš riskantní. Zdejší učitelé tak musejí kromě většiny žáků ve třídě vyučovat i některé distančně.

Podle ředitele oulské školy Kalle Komulainena to nejde dělat najednou, neboť by všichni žáci přítomní ve třídě museli odpovídat přes laptopy či mobily, aby z hodiny něco měli i spolužáci připojení z domova. Učitelé se jim proto věnují zvlášť a spíše jim zadávají úkoly a zasílají prezentace. „Žádný finský ředitel ani učitel ještě do té doby nezažil učení on-line, bylo to tedy náročné pro všechny,“ vzpomíná Komulainen.

Jenže finské školství mělo výhodu: již třicet let se intenzivně modernizuje, a tak školy měly k dispozici většinu digitálních prostředků i aplikací, stačilo pouze začít je více a trochu jinak používat a také pozměnit způsob komunikace učitelů s žáky.

Celých třináct let, co Kalle Komulainen na oulské škole působí, se snaží prohlubovat schopnosti učitelů i žáků v používání informačních a komunikačních technologií. Na výpočetní techniku vynaložil značné prostředky. A za pandemie se to vyplatilo. Také u přijímacích pohovorů s novými učiteli je pro Komulainena důležité, zda adept umí zacházet s výpočetní technikou nebo jakým způsobem dokáže zařadit digitální technologie do výuky. „A co je ještě důležitější: jakou má touhu se v této oblasti rozvíjet,“ říká ředitel.

Ve Finsku patří učitelská profese k nejprestižnějším a nejlépe placeným, takže už jen dostat se na pedagogickou fakultu je velmi složité a ředitelé škol si potom mohou vybírat z mnoha uchazečů.

Janne Männikkö v Metsokankaan koulu vyučuje angličtinu a švédštinu – Finové se na základních školách učí švédsky, Švédové finsky – a pracuje také jako IT podpora. O počítačových schopnostech svých kolegů má tedy dokonalý přehled. Podle něj proběhl přechod na dálkovou výuku celkem snadno a pedagogům hodně pomohlo, že se škola zaměřovala na digitalizaci vzdělávání již v minulosti. Většinu potřebného softwaru pro on-line vzdělávání proto učitelé až na výjimky znali.

Za slabinu, kterou chtějí vyřešit, považuje to, že se vyučující nedohodli na používání jednotného softwaru v hodinách. Pro Janneho Männikka jako IT specialistu to znamenalo řešit mnohem více programů a jejich používání. „Každopádně největší obtíž při distanční výuce pro mě nepředstavovala technika, ale spíše nedostatek osobního kontaktu se studenty a učiteli,“ dodává.

Z lepších horší nebo z horších lepší

Když se ředitele Komulainena zeptáte na to, jak nečekanou změnu žáci zvládli, zmíní překvapivou věc: mnozí z nich byli šťastní, že mohli zůstat doma a učit se na dálku. Zná prý řadu příběhů, kdy došlo k zázračnému přerodu slabšího žáka na hvězdu třídy. Tuto skutečnost přičítá faktu, že některé děti se před ostatními stydí, ovšem v klidu svého pokoje ostych a strach ztrácejí.

Michal Pitín, pracovník Velvyslanectví Finské republiky v Česku, který v této skandinávské zemi tři roky žil, poukazuje na zdejší mentalitu. Seveřané jsou uzavřenější, naopak české děti potřebují mnohem více sociálních kontaktů.

Jsou tu ale také opačné příběhy. Kalle Komulainen zmiňuje třeba menší schopnost samostudia a nižší sebekázeň některých svých žáků. Ti před lockdownem bez problému prospívali, ale při distanční výuce se rapidně zhoršili a některé děti se ani hodin neúčastnily. „Když žáky najednou nikdo nekontroloval, přestali se věnovat škole a místo toho hráli počítačové hry nebo sledovali videa na YouTube,“ líčí. Oulští pedagogové ovšem nedopustili, aby jejich svěřenci zcela vypadli z výuky, jako se to stává v Česku, kde už je téměř rok bez kontaktu se školou deset tisíc žáků.

Finští pedagogové dbají na práci ve skupinách a na takzvané vrstevnické učení, při němž žáci řeší úkoly společně a učí se od sebe navzájem. Tomu odpovídá i uspořádání stolů. Během pandemie je však museli přestavět do klasických řad známých z českých tříd, aby děti neseděly obličeji proti sobě.Foto: Metsokankaan koulu

„Nejprve jsem jim poslal zprávu s žádostí o sdělení důvodů absence. Pokud jsem nedostal odpověď, zavolal jsem domů. To obvykle pomohlo,“ prozrazuje učitel Janne Männikkö. Pro složitější případy byli k dispozici, a to i rodičům, školní asistenti, psychologové i sociální pracovníci a ve škole s nimi v případě potřeby pořádali osobní individuální schůzky.

Jako důležitý dílek do úspěšné skládačky distanční výuky zmiňuje ředitel Komulainen zdejší rozvinutou profesní podporu. Nejčastěji jde o vzájemnou pomoc pedagogů, kteří mezi sebou sdílejí tipy na užitečné nástroje nebo zajímavá témata výuky a často se chodí jeden k druhému inspirovat přímo do hodin. Každý týden pak mají devadesátiminutové porady skupinky pedagogů rozdělené podle ročníků, které vyučují.

Napilno měla při zavření školy také její jídelna, která pro zájemce připravovala každý den balíček. Někdo z rodiny si ho vyzvedl a doma oběd ohřál. „Bylo to logisticky docela náročné, šlo každý den o odbavení asi 750 balíčků, ale rodičům se to velmi zamlouvalo a usnadnilo jim to zvládnutí výuky z domova a její kombinaci s vlastní prací,“ říká ředitel.

Jsme zodpovědní a důslední

Řádný provoz škol má ve Finsku jednoznačnou prioritu. Zatímco jich drtivá většina byla loni otevřena již v půlce května a pokračovala v prezenčním režimu i po letních prázdninách, jež tu jsou od června do poloviny srpna, až do poloviny letošního dubna zůstávaly „v zemi tisíce jezer“ uzavřené restaurace, stadiony, bazény, zábavní parky, muzea, divadla či knihovny.

Skutečnost, že se otevření škol téměř neprojevilo na počtech nakažených, přikládá ředitel Kalle Komulainen hlavně dokonalému trasování, kterému se věnují tisíce k tomu speciálně určených pracovníků. Podrobně se nakaženého vyptávají na kontakty a ty pak důsledně dohledávají. A Finové většinou skutečně sdělují, s kým se v kritickou dobu setkali.

V případě odhalení covid-pozitivního žáka nebo učitele zavolá řediteli hygienik a sdělí mu, které třídy a kteří dospělí mají jít do karantény. Ředitel pak nakažené informuje a jejich kontakty předá trasérům. Ti je pak hned obvolávají. „Tihle lidé udělají stovky tisíc telefonátů a je to, jak ukazují velice nízké počty nakažených, velmi efektivní práce,“ pochvaluje si Komulainen.

Ze všech 250 zaměstnanců oulské devítiletky se koronavirem nakazil pouze jediný, a sice loni v listopadu. Traséři potom vytipovali 45 studentů a osm zaměstnanců, kteří preventivně odešli do karantény, ani jeden z nich covid-19 nedostal.

Třídní učitelka 6. A Jaana Hekkanenová přisuzuje příznivá čísla opatřením, která škola zavedla: žáci přišli do styku jen s vrstevníky ze své třídy a neustále dodržovali bezpečnou vzdálenost. Ve svých budovách škola rozmístila desítky lahviček s dezinfekcí, děti si neustále myly ruce mýdlem a ředitelství stanovilo delší dobu na výdej obědů ve všech čtyřech školních jídelnách. Někteří žáci obědvali v učebnách.

Jídelna jedné z budov Metsokankaan koulu. Architektura finských škol se vyznačuje prostorností, vzdušností a nápaditostí.Foto: Linja Arkkitehdit

„Lavice jsme nastavili do řad tak, aby děti neseděly proti sobě tváří v tvář. Do školy nesmí přijít žádný žák nebo učitel s rýmou, kašlem či příznaky chřipky. Každý, komu bylo jen trochu špatně, byl testován na covid-19,“ pokračuje Jaana Hekkanenová. Plošně nicméně nikdy v Oulu netestovali, ostatně tak jako ve většině finských škol.

Vedení Metsokankaan koulu pak v listopadu všem dospělým zaměstnancům nařídilo nosit roušky, totéž doporučilo šestým až devátým ročníkům. Žáci to takřka bez výjimky dodržovali, což je podle ředitele Komulainena jedna z klíčových věcí – vedle nízké hustoty obyvatel –, díky níž u nich na severu tak dobře pandemii zvládli.

„Finští občané bývají ke své vládě loajální a striktně dodržují všechna pravidla a doporučení. Když nám někdo řekne, že máme být doma, poslechneme. Dokonce existuje vtip, že když se zavedlo doporučení dvoumetrového rozestupu, Finové se rozčilovali, proč by se měli takhle mačkat,“ usmívá se Kalle Komulainen. Když letos v březnu pandemie ve Finsku kulminovala, dosahovaly počty nakažených pouze 900 denně a hospitalizováno bylo jen 350 lidí. Směrem na sever čísla klesala.

Podle Michala Pitína z Velvyslanectví Finské republiky v Praze, omezila šíření koronaviru i skandinávská architektura: vzdušněji stavěné, většinou přízemní školní budovy, v nichž je kromě tříd mnoho dalších místností či širokých chodeb plných zákoutí, jež jsou vhodná třeba k individuálním konzultacím s asistenty pedagoga.

„Ve Finsku je místa dost, takže se budovy mohou stavět do šířky, zatímco v Česku jsme prostorem limitováni, budovy ženeme do výšky a stavíme stísněnější prostředí,“ vysvětluje. Díky tomu se finští žáci na rozdíl od českých snáze dostávají o přestávkách ven na vzduch.

Jak upozorňuje učitel hudební a výtvarné výchovy Pekka Ryhänen, otevřené prostory se ve Finsku staví hlavně proto, aby umožnily četná setkávání žáků či studentů napříč ročníky i školáků s učiteli. Nyní naopak pomohly tomu, aby děti mohly dodržovat rozestupy, i když o to náročnější prý bylo přísné oddělování jednotlivých třídních kolektivů, tolik zvyklých na setkávání se ve společných prostorách.

Po otevření jsme začali řešit slabiny

Když se většina finských škol loni v polovině května znovu otevírala, zbývaly do letních prázdnin pouhé dva týdny. Počty nakažených ale podle oulského ředitele po návratu žáků do lavic nevzrostly.

Kalle Komulainen říká, že uzavření školy, přechod do on-line prostředí i znovuotevření zvládli překvapivě dobře. „Ale zároveň jsme si uvědomili, že nás v dalších pěti až deseti letech čeká spousta tvrdé práce. Budeme přemýšlet o tom, co se s dětmi během lockdownu dělo, nakolik jsou schopny učit se na dálku a věnovat se samostudiu. A také musíme zaplnit další skuliny, které období pandemie odhalilo,“ říká.

„Dnes už třeba víme, že by distanční výuka fungovala efektivněji, kdybychom se rozhodli, že učitelé budou používat stejné aplikace, a ne každý, jakou chce,“ poukazuje na jednu ze slabin oulská angličtinářka Päivi Luukkonenová, podle níž pandemie učitelům ukázala, jak je důležité si neustále doplňovat znalosti z informatiky i technologií. A také že je nezbytné zdokonalovat se v pedagogice.

On-line výuka v aplikaci MS Teams ji prý naučila nové metody jak udržet studenty „vzhůru“ a motivovat je při výuce. „Přimět žáky, aby odevzdali svá cvičení, si vyžádalo spoustu telefonátů, komentářů přes program Qridi a zvýšený dohled. Znamenalo to pro nás delší pracovní dobu a také větší stres,“ vypráví Luukkonenová. Za nejobtížnější část distančního vzdělávání považuje podporu studentů s poruchami učení i dětí, které jsou málo motivované ke vzdělávání.

Její kolega Pekka Ryhänen upozorňuje, že distanční výuka od dětí vyžaduje spoustu dovedností v „sebeřízení“. „Žáci, kteří tyto schopnosti nemají, nebo je teprve rozvíjejí, potřebují za pandemické situace velkou podporu. Školy by měly být schopny podporovat každého žáka podle jeho potřeb, a to bez ohledu na podmínky,“ uvědomuje si s tím, že na sebeřízení svých svěřenců budou muset ještě zapracovat.

Hned v prvních dnech po návratu dětí do školy začali oulští pedagogové intenzivně pracovat na tom, aby dorovnávali rozdíly ve vzdělávání žáků s poruchami učení, kteří nechodí do speciálních tříd, a tudíž v době lockdownu zůstali doma.

Michal Pitín z finské ambasády doplňuje, že Finové slabším žákům maximálně pomáhají. „Jakmile si učitel všimne, že na jeho hodině dítě výuku nezvládá, pozve si ho po vyučování k sobě a věnuje se mu individuálně,“ líčí.

Ředitel Komulainen ale zaznamenal jednu slabinu ve finském vzdělávacím systému, kterou pandemie odhalila: trvalo příliš dlouho, než se do škol dostaly instrukce od vlády, příslušného ministerstva nebo Národního výboru pro vzdělávání. Města a školy pak musely instrukce upravit tak, aby byly vhodné pro daný region, protože pandemická situace se oblast od oblasti lišila.

„Takže jsme ve školách měli třeba jen jediný den na to, abychom stačili na uzávěru zareagovat. Vše se vytvářelo za pochodu, což bylo složité a trochu frustrující,“ říká. Ale také orgány řídící vzdělávání doznaly podle něho díky pandemii značného pokroku.

Změna lusknutím prstu. Rodiče jsou nároční

Finsko je známé nejen vysokými standardy svého školství, ale také náročnými rodiči školáků. V průzkumech mezinárodních srovnávacích testů PISA, které sledují úroveň vzdělání v jednotlivých zemích, bývají méně spokojení než třeba Češi, ačkoliv český vzdělávací systém za finským značně zaostává. O kvalitu vzdělávání se Finové pečlivě zajímají a na školu kladou vysoké požadavky. A protože rodiče jsou zároveň voliči, dávají také politici velký důraz na vzdělávání.

„Rodiče tu máme opravdu náročné. Když pandemie zavřela školy a my jsme museli vyučování přesunout do on-line prostředí, chtěli, aby se tak stalo nejlépe lusknutím prstu a aby to nebylo na kvalitě výuky znát,“ vypráví ředitel oulské základky s tím, že trvalo týden, než mohl říct, že distanční vzdělávání je už v pořádku.

Když období učení na dálku skončilo, nechalo si město Oulu udělat mezi rodiči školáků průzkum. Dopadl nad očekávání dobře: kolem 85 procent z nich bylo spokojeno. Nicméně Regionální asociace rodičů v Oulu pečlivě vedla v patrnosti jejich dílčí připomínky. Asociace úzce spolupracuje s městem i zdejšími vzdělávacími organizacemi a je známá svým vlivem na věci související se vzděláváním, výchovou a takzvaným bezpečným prostředím pro růst dětí.

Učebny v oulské škole. Děti sedí, jak jim je to pohodlné, někdo na gauči, někdo u stolu. Z jedné velké místnosti jde během chvíle udělat několik malých.Foto: Metsokankaan koulu

Zákonní zástupci žáků napříč oulskými školami například požadovali, aby děti znaly úkoly na týden dopředu a dospělí si tak snáze našli čas jim s nimi pomoci. Někteří navrhovali, aby vypracovávání a kontrolování úkolů zůstalo v kompetenci školy a rodiče se jimi nezatěžovali, vzhledem k tomu, že mají spoustu starostí s prací z domova. Požadovali také po učitelích natolik jasné zadávání úkolů, aby je pochopily samy děti.

Některým rodičům se nelíbilo, když dítě dostalo za úkol venkovní či řemeslnou aktivitu, u níž byla nutná účast dospělého. Diskriminovalo to školáky, jejichž matka či otec neměli čas. Kritické hlasy také požadovaly, aby se pedagogové dětem věnovali více individuálně a zjišťovali, zda žáci látku pochopili. Oulským rodičům rovněž vadilo používání mnoha aplikací a platforem pro on-line výuku.

Škola Metsokankaan koulu uspořádala vlastní průzkum mezi žáky. Většina uvedla, že byla s on-line výukou spokojena. Vyjádřili také pozitivní vztah ke škole a radost z návratu do jejích budov. Posledně jmenovaný výsledek dotazníku však ředitel nepřeceňuje. „Buďme realisti, mnohem více se těšili na své kamarády, s nimiž se během lockdownu nesměli stýkat, než na školu samotnou. Ta se spíše stala místem, kde se konečně mohli setkat,“ usmívá se.

V polovině letošního dubna se už v Oulu neobjevil žádný nový případ nákazy koronavirem. Ředitelé tamních škol proto přestali řešit pandemii a lockdown a začali se věnovat negativům, která koronavirus odhalil. Nezapomínají ani na pozitiva a na jejich začlenění do běžného života. Třeba setkávání oulských či regionálních ředitelů pokračuje i nadále on-line, podobně probíhají také semináře a kongresy. A zkušenosti z dálkové výuky během pandemie nyní začínají využívat pro efektivnější vzdělávání dětí, které musí kvůli nějaké nemoci či zranění zůstat delší dobu doma. „Teď se ale hlavně radujeme z návratu k normálnímu životu, doufáme, že naše nula nakažených v Oulu vydrží,“ přeje si Kalle Komulainen.

Expert na vzdělávání z českého centra EDUin Karel Gargulák zdůrazňuje, že šíření nákazy koronavirem i ohrožení populace nemocí covid-19 bylo ve Finsku diametrálně odlišné než v Česku. Proto české školy musely zůstat zavřené mnohem déle. „Zároveň finští učitelé čelili podobným problémům se zajištěním výuky na dálku jako ti čeští,“ doplňuje.

Největší odlišnost ale vidí ve velkém důrazu, který Finové na rozdíl od Čechů kladli na podporu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami či těch, jež měli špatné zázemí pro učení. „Tímto směrem musí mířit další opatření a podpora vzdělávací politiky také v Česku,“ upozorňuje.