Pro Petra Valentu z Národního pedagogického institutu jsou ředitelé českých škol supermani. Když tu větu říká, jistě myslí také na velké množství superwomanek. Ať už jsou to ale ženy či muži, které tuzemské školy vedou, jedné věci si v nich užívají stejnou měrou: přílišné byrokracie.
Štěpánka Dostálová z toho povinného úřadování dvakrát nadšená není. „Někdy mám pocit, že píšeme papíry, jen proto, aby se mělo co kontrolovat,“ konstatuje ředitelka 6. základní školy v Chebu. A pak následuje monolog, který připomíná sáhodlouhý seznam položek – jako by vypadly z excelové tabulky.
Ředitelka musí zpracovávat velké množství směrnic, vnitřních pokynů, řádů a nařízení. Po její škole to vyžadují snad všechny instituce, na které si lze jen vzpomenout: ministerstvo školství, Česká školní inspekce, hygiena, hasiči nebo městský úřad, jenž školu zřizuje. Radnice požaduje například pravidelné finanční zprávy o hospodaření, žádosti o souhlas s nákupy vybavení, s čerpáním peněz z fondů, s přijetím darů.
Škola si sama musí připravovat výběrová a poptávková řízení, zpracovávat menší projekty, žádat o dotace, zajišťovat veškeré revize, smlouvy s dodavateli, připravovat pracovní smlouvy i výpovědi a shánět zaměstnance – což je v Chebu a okolí, kam se lidé zrovna nehrnou, složitý problém.
Příhraniční Cheb patří k sociálně slabým městům, proto škola vzdělává hodně žáků z komplikovaného rodinného prostředí či děti cizinců. Ti nebyli připraveni na vzdělávání tak jako jejich vrstevníci, a proto se výuka musí složitě uzpůsobovat každému zvlášť. Štěpánka Dostálová tedy bez ustání vykazuje uplatňování takzvaných podpůrných opatření, která mají zpoždění dětí dorovnávat, a píše zprávy pro orgán sociálně-právní ochrany dětí, policii či soud.
Vzhledem k tomu, že zákony a vyhlášky se průběžně mění, musí být rovněž ustavičně ve střehu, aby jí něco neuniklo, a dokumenty předělávat. „Vlastní proces učení jde stranou,“ povzdechne si. „Hlavně že máme zpracovanou strategii školní neúspěšnosti, preventivní program, plán dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, plán rozvoje informačních a komunikačních technologií a tak dále.“
Výsledky velkého průzkumu, který na podzim 2018 mezi řediteli českých základních škol uskutečnila společnost Tutor ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, zřejmě Štěpánce Dostálové mluvily z duše. Průzkum potvrdil, že ředitele základních škol nejvíce trápí přílišná byrokracie, málo peněz a nepřipravená inkluze.
– především vybírat, vést a řídit zaměstnance i vzdělávací proces a také vyučovat;
– podepisovat, kontrolovat a aktualizovat smlouvy a zapisovat je do registru smluv;
– dvakrát ročně vyplňovat evidence školáků a dalších asi 10 výkazů;
– opravovat chybně vyplněné výkazy;
– dělat vyúčtování, psát žádosti o podpůrná opatření k výuce znevýhodněných žáků, vyplňovat různé tabulky od zřizovatelů, krajského úřadu a obce s rozšířenou působností, i když dublují již uvedené výkazy;
– vést evidenci školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o požární ochraně;
– hlídat, aby všechny dokumenty byly platné, stejně jako revize všech zařízení ve škole;
– vyhlásit a kontrolovat inventarizaci, dohlížet na správné vyřazování majetku;
– řešit sponzorské smlouvy;
– psát a obhajovat výroční zprávu školy;
– odpovídat na stížnosti, řešit připomínky rodičů, školské rady a zřizovatele;
– plánovat na různá časová období pedagogickou činnost, další vzdělávání učitelů, koncepci školy;
– připravovat rozpočet;
– řešit přijímání žáků, zápis do prvního ročníku, odklady školní docházky;
– sledovat změny legislativy a aktualizovat školní dokumenty, například směrnice, školní řád, pracovní smlouvy, aby byly stále platné;
– řešit různé „nárazové chuťovky“ jako soudy, audity, kontroly České školní inspekce;
– účastnit se konferencí.
Ředitelé hovořili o velkém množství výkazů, jež musí vyplňovat, a tak pro samé papírování nemají čas na práci s učiteli či hodnocení výuky. „Stěžovali si na neustálé kontroly ze strany kohokoliv a odkudkoliv,“ konstatovala EDUkační LABoratoř ve své zprávě k výzkumu. Přitom kontroloři prý často ani neznají legislativu a vedení škol podsouvají vlastní názor jako jediný správný. Ředitelé se tak před institucemi, které jim ztrpčují život, cítí slabí.
„Ředitel školy je samozřejmě velkou měrou manažer. Měl by mít vizi, dobře znát kvalitu výuky, své učitele, jejich potřeby a přednosti a přitom stále zůstat pedagogem,“ vypočítává Michal Orság, který vede EDUkační LABoratoř. Jenže od toho všeho podle jeho slov ředitele škol odvádí činnosti, které mají v jiných odvětvích na starosti další zaměstnanci – třeba projektoví manažeři. „Takoví nám ve školách chybí. A bohužel začínají chybět i samotní učitelé.“
Když v rámci průzkumu Tutoru a EDUkační LABoratoře měli ředitelé a ředitelky škol navrhnout, co by jim při snižování byrokracie, pomohlo, zmiňovali zjednodušení výkaznictví prostřednictvím centrálního elektronického systému. Do něj by školy vložily výkazy pouze jednou a kontrolující instituce by je tak měly kdykoliv k dispozici.
Pro ministerstvo školství vyplynul z průzkumu ještě jeden „úkol“: mělo by centrálně vytvářet některé dokumenty – třeba nařízení o ochraně osobních údajů známé pod zkratkou GDPR, platové směrnice či směrnice pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci nebo mustr pro školní řády. Nyní si je každá škola musí připravit sama.
Ministerstvo školství si to uvědomuje. Loni v říjnu vláda schválila Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ a tento dokument se snížením byrokracie ve školách počítá. „Týká se to jak oblastí, které souvisí přímo s činností školy, tedy například matrik, sběru dat, pedagogické dokumentace či správních řízení, tak i administrativy, třeba ekonomického výkaznictví, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, smluv,“ vysvětluje tisková mluvčí resortu Aneta Lednová.
Práce na elektronizaci procesů už podle jejích slov ministerstvo zahájilo. Vytváří Informační systém vzdělávání, který předpokládá sladění centrálních a školských informačních systémů. První přišlo na řadu právě tolik kritizované výkaznictví.
Volání ředitelů po centrálně vytvářených materiálech vyslyší podle Lednové ministerský web Edu.cz, který by jim měl metodicky pomoci s vedením škol. Úřad na portál vkládá aktualizované vzory dokumentů – například o změně organizace školního roku či rozhodnutí o přijetí ke studiu. A prý dojde také na vzory školních řádů, GDPR nebo platových směrnic.
„Ředitelky a ředitelé jsou opravdu ,supermani‘, jejich zodpovědnost je obrovská,“ říká projektový manažer Strategického řízení a plánování ve školách a v územích (SPR) Petr Valenta. Tento projekt Národního pedagogického institutu ČR, financovaný téměř 200 miliony korun z peněz Evropské unie, se mimo jiné snaží multifunkčním a univerzálním „supermanům“ pomoci se strategickým řízením škol.
Slouží k tomu jejich mentoři v takzvaných centrech podpory, které najdeme v každém ze 14 krajů a kde spolupracují s místními odborníky na vzdělávání, kteří jsou obeznámeni s potřebami tamějších škol. Ředitelé mohou hledat inspiraci také na webu Vedeme školu či na stejnojmenném facebookovém účtu a YouTube kanálu.
A Petr Valenta doporučuje ředitelům recept, který by jim mohl ulevit od byrokracie: delegujte některé administrativní úkony na své zástupce nebo na učitele, zodpovědnosti vás to sice nezbaví, ale uvolní se vám ruce pro pedagogickou činnost. „Třeba do řešení koncepce školy je možné zapojit celý pedagogický sbor a další spolupracovníky,“ uvádí příklad projektový manažer NPI s tím, že tento způsob má další výhodu: vtáhne kolegy do hry, učitelé se stávají aktivní součástí konceptu a o to více ho budou brát za svůj.
„Pokud by změny ředitel pouze přikázal, budou jen malé a nebudou trvalé. Je potřeba, aby ředitelé vytvářeli ve školách prostředí, v němž se nejen se změnami počítá, ale jsou brány jako příležitost k tomu, aby se škola rozvíjela,“ doporučuje Petr Valenta.
Štěstí potkalo školy, které mají osvícené zřizovatele. Ti ředitelům pomáhají s administrativními a ekonomickými záležitostmi. Přitom čím je město zřizující školu větší, tím obsáhlejší pomoc si může dovolit, protože na odboru školství zaměstnává specialisty na vzdělávání – jako třeba ve více než padesátitisícové Jihlavě. Ale nemusí to platit absolutně. Také šestnáctitisícový Rožnov pod Radhoštěm na Vsetínsku nebo sotva poloviční Úvaly východně od Prahy o své školy nadstandardně pečují.
V Jihlavě magistrát navyšuje školám rozpočet nad pokrytí běžného provozu, městští odborníci učí jejich management tomu, jaké povinnosti lze přesměrovat na jiného pracovníka, úřad také zajišťuje administrativu některých školních projektů nebo hromadný nákup vybavení.
Jihlavský radní pro školství Daniel Škarka dodává, že nyní magistrát sbírá od ředitelů data a zkoumá, s čím dalším by potřebovali pomoci, aby se mohli věnovat především rozvoji své školy a zlepšování výsledků výuky. Následně město spolu s centrem pro vzdělávání EDUin a Nadačním fondem Eduzměna vypracuje strategický plán, podle něhož ředitelům uleví od byrokracie.
Daniel Škarka, člen Rady města Jihlavy pro oblast školství, kultury a tělovýchovy a pro oblast sociálních věcí Foto: Facebook Daniela Škarky
Také v Rožnově pod Radhoštěm vedení města považuje vzdělávání za jednu z klíčových oblastí. Městský úřad tedy systematicky pomáhá školám s administrativou – nejen rožnovským, ale coby radnice s rozšířenou působností i těm v regionu – a intenzivně je podporuje.
Například každoročně jim přispívá na wi-fi, výpočetní techniku pro pedagogy či tablety pro žáky. Investice do digitálního vzdělávání se ukázala jako prozíravá při koronavirové pandemii. „I díky tomu jsme zvládli přechod na distanční vzdělávání,“ konstatuje vedoucí odboru školství a sportu Dušan Vrážel.
Kromě toho radnice finančně podporuje projekty zaměřené na občanské vzdělávání, ekologii nebo na předávání inovativních nápadů na vzdělávání mezi školami. Z městského rozpočtu hradí dva úvazky sdíleným školním psychologům. Přispívá na nákup bezpečnostních kamer a jejich připojení k pultu městské policie. Pomáhá také s dalším vzděláváním ředitelů a s jejich nepedagogickou činností – třeba tím, že finančně přispívá na zvýšení pracovních úvazků účetních a dalších nepedagogických zaměstnanců nad úroveň hrazenou ze státního rozpočtu.
Rožnovský odbor školství také zaměstnává projektového manažera, který má na starosti především takzvané šablony, což jsou projekty se zjednodušeným vykazováním a minimální administrativou, jejichž prostřednictvím školy mohou žádat o financování své činnosti. „Projektový manažer zpracovává tyto projekty od A do Z, tedy od podání žádosti až po závěrečnou monitorovací zprávu a vyúčtování,“ dodává Vrážel. Odbor projektů zase pro školy zřizované městem zajišťuje veškeré stavební akce „na klíč“. Ředitelé se podílí pouze na podání žádosti, v níž formulují své požadavky.
Rožnov pod Radhoštěm. Ve městě pod Beskydami považují vzdělávání jako jednu z klíčových oblastí. Školám, které zřizuje, se snaží město komplexně pomáhat.Foto: Město Rožnov pod Radhoštem
Dvakrát ročně se městská rada setkává s řediteli všech škol, aby zjistila co právě potřebují, ale rovněž vyjádřila, co od nich očekává a jak jejich práci hodnotí. Také Rožnov podobně jako Jihlava zpracovává strategický plán rozvoje místního školství a vzdělávání do roku 2030. A snaží se ho „šít“ každé škole na míru.
Případ Úval je specifický: zřizují jedinou základní školu, ovšem pořádně velikou. Chodí do ní 872 žáků a 116 zaměstnanců. Sedmitisícové město ležící asi 20 kilometrů od centra Prahy se neustále rozrůstá a řídit tamní školu, jedinou široko daleko, není snadné. Odborné učebny tak musí ustupovat běžným třídám a už tu otevřeli i „pavilon F“, tedy šestou budovu v pořadí, aby se přibývající žáci měli kam vejít. Ředitel také musí řešit nedostatečnou kapacitu školní jídelny. K ruce však má osvíceného zřizovatele – úvalskou radnici.
„Ta považuje školství za zásadní a musím s radostí konstatovat, že nám dlouhodobě pomáhá,“ pochvaluje si ředitel zdejší základky Lukáš Kunc. Nadstandardní finanční prostředky pro rozvoj a modernizaci investuje radnice do školy i přesto, že tím sníží peníze městu samotnému.
Při řešení legislativních záležitostí spolupracuje škola s městským právníkem, radniční projektový manažer jí zase pomáhá s žádostmi o dotace. Lukáš Kunc také zmiňuje sdílení dobré praxe od okolních škol, na niž ho zřizovatel vždy upozorní. „Je příjemné mít za sebou partnera, který podporuje modernizaci školy, sleduje trendy výuky, požadavky doby. Máme pak víc času na pedagogické a interní záležitosti,“ shrnuje ředitel.
Ředitel ZŠ Úvaly Lukáš Kunc (vepředu vpravo) při otevírání další z budov školy – pavilonu F. Nedostatek kapacity ve stále rostoucím přípražském městě je jedním z jeho hlavních problémů.Foto: ZŠ Úvaly
Město sice za něho nedokáže vyřídit „školní byrokracii“ nebo zajistit finanční řízení, ale obojí škola zvládne díky městským penězům, za něž si může administrativní a provozní pracovníky zajistit. Na tak velké škole by jinak byl ředitel papíry zcela zavalen.
Úvalský model spolupráce je podle Lukáše Kunce přenositelný i na další města a jejich školy, jen mezi nimi musí fungovat partnerství a vzájemný respekt. „V tomto ohledu sehrává zásadní roli u obou stran lidský faktor a společný zájem, aby se tu vzdělávání zlepšovalo. Naše škola má v tomto ohledu štěstí,“ podotýká.
Vztahy založené na důvěře a otevřená komunikace jsou základ. Lukáš Kunc ale doporučuje, že k tomu si zřizovatel se školou musí společně definovat cíle a směr, kterým se k nim vydají. Když bude zřizovatel znát jasnou koncepci školy, dokáže lépe pochopit její potřeby a podpoří ji.
„Řada zřizovatelů ale o podpoře školství pouze mluví. V takových obcích mají ředitelé těžký úkol. Musí přesvědčit radnici, že školství je jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů společnosti. Jenže dlouhodobé budování kvalitní školy se bohužel nedá politicky tak dobře prodat jako třeba nové chodníky,“ dodává ředitel úvalské základky.
Když především školy v menších obcích nemají na své zřizovatele takové štěstí jako v Úvalech, mohou se obracet na MAP – Místní akční plány vzdělávání, což je projekt ministerstva školství. Na úrovni obcí s rozšířenou působností nabízejí odborníky, kteří pomohou se zlepšováním kvality vzdělávání a při zavádění inovací do výuky.
MAP podporují zejména školy se slabšími výsledky. Zaměřují se na rozvoj znevýhodněných žáků a také na stále nedořešenou inkluzi, kdy do stejné třídy chodí děti s poruchami učení spolu s průměrnými i vysoce nadprůměrnými. Kromě toho MAP pomáhají ředitelům – učí je, jak dát jejich škole jasnou vizi a cíl a jak k němu dlouhodobě směřovat.
Projektová manažerka MAP Cheb Jana Krejsová však připomíná, že aktivity jejich místního akčního plánu se netýkají pouze zlepšování výuky a prostředí ve školách. Tamní MAP pomáhá vytvářet také pozitivní vztah dětí k Chebsku, vylidňujícímu se pohraničnímu regionu, odkud zejména mladí lidé odcházejí do vnitrozemí „za lepším“. Proto se MAP snaží z života v pozapomenutých okrajových Sudetech vytvořit přednost a podporuje třeba výuku cizích jazyků či zapojení do projektů přeshraniční spolupráce.
Žáci 6. ZŠ Cheb. K obvyklé byrokracii tady v Chebu mají ještě řadu administrativních úkonů navíc: třeba složité vábení učitelů do pohraničí nebo vyjednávání podpůrných opatření pro žáky cizinců nebo děti ze sociálně slabých rodin.
Když se zeptáte ředitelky 6. základní školy v Chebu Štěpánky Dostálové, v čem spatřuje hlavní výhodu takové spolupráce, říká, že bez pomoci MAP by nemohli uskutečnit tak velké projekty jako třeba modernizaci učeben a inovaci školního vybavení.
MAP také chebské škole zajišťuje vzdělávací akce pro učitele i žáky. Díky tomu ředitelům odpadá práce s vyhledáváním, objednáváním a placením nejrůznějších kurzů. „Do regionu se také díky této centrální pomoci dostanou významní lektoři a zkušené kapacity,“ dodává Štěpánka Dostálová.
Aktuálně pak chebský MAP pomáhá s distanční výukou. Například místo ředitelů oslovuje neziskové organizace, které poskytují pomoc rodinám v hmotné nouzi. „Díky tomu můžeme zapojit do distanční výuky opravdu všechny děti,“ pochvaluje si ředitelka chebské základky.
Jak ale dodává, i přes pomoc MAP zůstává administrativní zátěž škol značná. Proto také ona doufá, že část povinností brzy za ředitele převezme stát. Ani jí nedává smysl, proč by stejné dokumenty měly souběžně vytvářet školy po celé republice, místo toho, aby převzaly či drobně upravily centrálně sepsaná „lejstra“.
Pokud máte podnětnou připomínku k tématu nebo jste zaznamenali chybu či překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
napište námChytré Česko je společný projekt Aktuálně.cz, Nadace České spořitelny a společnosti Google zaměřený na vzdělávání.