Kdybychom byli důslední, došli bychom k tomu, že ryze české dějiny neexistují. Nikdy nebyly pouze české. Karel IV. byl Čechem jen zčásti a česky se musel učit až po návratu do země z Francie. František Palacký mluvil se svou ženou a dětmi německy a Tomáš G. Masaryk byl z polovic Slovák. O vlivu židovské kultury zase svědčí spousta výrazů z jidiš, které stále tvoří součást našeho jazyka: abrakadabra, balzám, belzebub, gauner, chabrus, chucpe, karban, koumes, melouch, mešuge, nimrod, pajzl, paškál, šlamastyka, šoufl a spousta dalších.

Jsme součástí střední Evropy, kde se vždy střetával element germánský a slovanský, protestantismus s katolictvím a židovstvím. Vždy tu s námi žili a stále žijí lidé jiných národností a etnik. Obohacují naši kulturu o jinou zkušenost, exotické a dramatické příběhy a často nám svým čerstvým pohledem pomáhají znovu si uvědomovat, v čem vlastně hodnoty naší kultury, jazyka a identity spočívají. Několik takových příběhů vám chceme představit i v seriálu „Nejsme tu sami“. Nikdy jsme nebyli.