Válka o Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), která začala na přelomu roku 2012 a 2013, nekončí. Je to střet o pojetí minulosti a o přístup k informacím o minulosti. Na ÚSTR je nejzajímavější, jak se malý ostrůvek nesehnutých lidí nedal zkrotit, chová se naprosto nečesky, vzdoruje, využívá všech svých občanských možností, jak ubránit původní smysl ústavu, tedy studium totality a zveřejňování veškerých materiálů o temných obdobích útlaku.
Změnila se situace. Minulý ředitel ústavu Daniel Herman byl odvolán 10. dubna 2013. Akci Lubomír Zaorálek a Jiří Dienstbier (oba ČSSD) chystali od konce roku 2012. Česká politika v tu dobu vypadala jinak než dnes. Sociální demokraté tehdy ještě čekali suverénní, nikoli těsné vítězství ve volbách. Počítali s tím, že budou asi potřebovat podporu komunistů. A komunisté nenávidí ústav studující totality, tedy i jejich minulý režim, a zpřístupňující fakta o konkrétních aktérech minulé zvůle. Volby nakonec dopadly jinak - KSČM není ke složení vlády potřeba. Místo dvojice ČSSD - KSČM skládá vládu trojka ČSSD - ANO - KDU-ČSL. A lidovci v tom triu hrají přesně opačnou roli než bolševici.
Oranžový puč v ústavu
Odvolání Hermana mělo tři jasné cíle: ovládnout ústav, utlumit digitalizaci svazků StB a začít jinak interpretovat totalitní minulost. Od chvíle, kdy Petruška Šustrová (předsedkyní rady ÚSTR a radní už není, mandát jí nedávno vypršel) protlačila s pomocí ČSSD do čela ústavu svou dlouholetou kamarádku Pavlu Foglovou, většina Rady i nová ředitelka usilují o převedení digitalizace pod Archiv bezpečnostních složek (ABS). Počítají zjevně s tím, že vyházejí nepohodlné zaměstnance ústavu a sníží rychlost převádění svazků StB do digitální podoby. Pomalý režim bude vyhovovat mnoha politikům, ale i archivářům.
Loni v dubnu se v ÚSTRu odehrál oranžový puč. Roli v tom hrála nejen politika, ale i komplikované osobní animozity. Puč ČSSD byl zpočátku úspěšnější než puč Miloše Zemana proti Bohuslavu Sobotkovi. Rada odvolala Hermana, vedení se změnilo. Pak to začalo drhnout. Digitalizace měla být převedena pod Archiv bezpečnostních složek do konce letošního února. Nebude. Ředitelka Foglová požádala Radu o prodloužení termínu do července. Je jí jedno, že by takový akt odporoval zákonu. Převedení digitalizace je možné jedině na základě změny zákona o ÚSTR.
Potíž pučistů tkví jednak v tom, že jsou neuvěřitelní patlalové, za druhé v tom, že narazili na „nezkrotné živly", a za třetí v tom, že se změnila politická situace. ČSSD má dnes jiné spojence. Do vlády jako ministr kultury za lidovce usedne Daniel Herman, loni vyhozený ředitel ÚSTR. Náhle už to není pro Zaorálka a Dienstbiera nepřítel, ale budoucí vládní kolega. Musejí si to teď u něj žehlit.
Zároveň je u Obvodního soudu pro Prahu 3 (předsedkyně senátu JUDr. Markéta Písaříková) projednávána žaloba Daniela Hermana, který své odvolání z pozice ředitele považuje za nezákonné. Asi právem, inspektorát práce, tedy státní úřad, už opakovaně potvrdil, že Herman byl vyhozen protizákonně.
Nenechají si kálet na hlavu
Herman, vtělená mírnost a slušnost, se na přelomu let 2012 a 2013 dlouho nechtěl veřejně bránit útokům a chystanému puči. Jako kněz chtěl vše řešit smírnou cestou. Smír nefungoval. Herman se tedy začal bránit. V ústavu najdeme řadu velmi osobitých, svobodomyslných zaměstnanců, kteří si nenechají kálet na hlavu. S tím pučisté evidentně nepočítali. Mezi kritiky najdeme Mirka Vodrážku, vyhozeného redaktora tamního časopisu Paměť a dějiny, bývalého disidenta Františka Stárka Čuňase, který v ÚSTR pracuje na dokumentačních projektech, a další osobnosti.
Revolta se nejdřív formovala okolo ústavních nezávislých odborů. Postupně se ale některým záměrům, jako je třeba převod digitalizace pod ABS, začala bránit většina zaměstnanců. V Česku neobvyklé. Kupříkladu petici, která se brání chystané organizační změně v ústavu, podepsalo 63 zaměstnanců včetně historiků, badatelů a dalších osobností. V ÚSTR pracuje celkem 116 zaměstnanců. Nespokojenost tedy veřejně vyjádřila většina.
Soud, který řeší Hermanovo odvolání, také stojí za pozornost. Při projednávání se ukazuje, že radní-pučisté měli odvolání Hermana dávno domluveno, že měli onoho 10. dubna 2013 předem, bez projednání v Radě, připraveno tiskové prohlášení, které ovšem vydali jako prohlášení Rady. Soudkyni tyto "detaily" jistě neunikly.
To je další zajímavý jev - radní, které do ústavu vyslala sociální demokracie, nejsou úředníci, míjí je důležitý fakt, že Rada se řídí zákony, musí dodržovat řád. Nechápou, zdá se, že odvolat ředitele je právní akt, který má svoje zásady. Stejně je na tom zřejmě i po Hermanovi dosazená ředitelka Pavla Foglová, která svému předchůdci po odvolání nenabídla adekvátní místo v úřadu.
Rada ústavu si však dál jede po svém. Nyní organizuje komický výběr nového ředitele. Z nepochopitelných důvodů utajuje, které osobnosti se na ředitele hlásí. Utajuje i to, kteří lidé tvoří desetičlennou komisi, jež má radním předvybrat a navrhnout vítěze. To se zdá u instituce, jež má fakta zveřejňovat a zpřístupňovat, naprosto chorobné.
Náměstek Hazdra opsal sám sebe
Podle informací Mirka Vodrážky je mezi deseti členy hodnotící komise, kteří mají uchazeče Radě předžvýkat, zhruba jedna třetina lidí, kteří se podíleli na peticích proti ústavu, třetina je spojena se sociální demokracií a další část pojí osobní vztahy s "utajenými" kandidáty na ředitele ÚSTR. Jen jeden má být historik. Známá už jsou (zatím neoficiálně) i jména většiny kandidátů: Adrian Portmann, Muriel Blaive, Zdeněk Hazdra, Viktor Meca a Karel Světnička.
Hazdra, dnes náměstek ředitelky Foglové, je kandidát, který stojí za zvýšenou pozornost. V době, kdy ÚSTR řídil plagiátor Jiří Pernes, Hazdra sloužil jako jeho náměstek. Poté, co Pernes skončil, Hazdra krátce ústav vedl. Nezákonně vyhodil ředitele ABS Ladislava Bukovszkého. Bukovszky se bránil a spor byl nakonec finančně vyrovnán. Hazdra je tedy opravdu vysoce „kvalifikovaný" pro funkci ředitele ÚSTR.
Vypadá to však, že má vážnější problém. V projektu Systém na odhalování plagiátů v seminárních pracích je možné porovnat Hazdrovu diplomovou práci z roku 2007 s disertační prací z roku 2013 (Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta). Srovnání je zarážející: rovných 41 procent diplomové práce je doslova obsaženo v disertační práci. Tu pak z jedné třetiny tvoří opsaný text z diplomky. Přitom diplomová práce není vůbec uvedena jako zdroj v seznamu použité literatury, ale ani v poznámkovém aparátu. V Hazdrově disertaci také není ani slovo o tom, že psal diplomku na velmi podobné téma. Práce naopak obsahuje tradiční prohlášení, že autor dílo napsal na základě uvedených pramenů a literatury. V disertaci, vypadá to, Hazdra „opsal sám sebe".
Proč by to činil? Není nemožné, že chtěl především rychle získat titul Ph.D., za který získá dva body v soutěži o ředitele ÚSTR. Autoplagiátem by mimo jiné porušil Eticky kodex ÚSTR, tedy instituce, na jejímž vedení se dnes podílí.
K podezření, že opsal sám sebe, napsal toto: "Je zcela běžné, že obhájené magisterské práce jsou rozvíjeny a prohlubovány v pracích disertačních. Diplomka byla zaměřena na Dohalské, kteří tvoří jeden podstatný oddíl práce disertační, obohacený o nové poznatky a hlavně zasazený do širšího kontextu, včetně kapitol o dalších rodech a tématech spojených se šlechtou, o kterých nebylo pojednáno v diplomce. Nejde o nic nestandardního, nýbrž o završení mého dlouholetého výzkumu do kompaktního celku. Oborová rada vše posoudila kladně..." - Pokud nejde "o nic nestandardního", pak není jasné, proč diplomka není uvedena mezi prameny. Také není jasné, jak okopírování čtyřiceti procent diplomky něco "rozvíjí".
Co ÚSTR čeká? Možná další plagiátorský skandál. Přitom z dnešního pohledu byl loňský oranžový puč zbytečný. Zbytečně odvolaný ředitel Herman zřejmě uspěje u soudu. Prý už u něj jeden radní sondoval, zda se vzdá mandátu a vrátí jako šéf do ústavu. Komický je i výběr ředitele. Která nezávislá osobnost by se dnes do čela té instituce zmítané zpolitizovanou Radou patlalů hnala? Výběr ředitele připomíná komiks o tajných službách. To vše se pak odehrává v době, kdy estébáci i agenti StB dostávají ve sněmovně naději, že budou moci v Česku bez potíží zastávat funkce ministrů.
