Po měsíci odmlky a léčby krvavého kolene česká hlava státu opět ožila. V den, kdy čerti chodí strašit malé děti, Miloš Zeman vystrčil ostré rohy a dal najevo, že jeho ambice nepovadly. I nadále hodlá být osou, kol níž se všecko točí. Dál drží svou vizi prezidentského systému - silného prezidenta, který rozhodne i o vládní sestavě.
V rozhovoru pro ČTK vyslal politikům i voličům několik základních vzkazů: 1. Kandidáty na ministry bude prosívat on. Šéf sociální demokracie Bohuslav Sobotka mu je předloží, a on potom rozhodne, koho do kabinetu pustí a koho ne. 2. Zeman nebude nadále lpět na tom, aby předseda ANO Andrej Babiš předložil čisté lustrační osvědčení, pokud bude chtít ministrovat. Podmínkou není to, že Babiš vyhraje soud na Slovensku (soudí se tam, že nebyl agentem StB), nýbrž to, že zákon o státní službě projde v prosinci prvním čtením v dolní komoře. 3. Prezident se poprvé distancoval od svého oblíbence, ministra vnitra Martina Peciny, který neúspěšně kandidoval jako jeden z lídrů Zemanovců (SPOZ). Rozhodnutí o policejním prezidentovi by měla podle Zemana udělat nová vláda a nový ministr vnitra.
Jak těmto třem šifrám mistra Miloše rozumět? Co to Sobotkovi, Babišovi a svým voličům naznačuje?
Co znamená být duševně příčetný
První šifra je jasná. Zeman prosazuje svůj výklad ústavy: jmenuje premiéra, a zároveň je ve finále na jeho rozhodnutí, kdo se stane ministrem, tedy jak bude sestavena vláda. Zeman ČTK řekl: „Tak za prvé, je naprosto jasné, že podle Ústavy prezident jmenuje nejen premiéra, ale i vládu, a pokud je duševně příčetný prezident, tak se samozřejmě zajímá i o personální složení této vlády." Zdůraznil, že právo kandidáty odmítnout jasně plyne z komentáře právníka Dušana Hendrycha k ústavě z roku 1997.
Prezident má do jisté míry jistě pravdu. Dnes se ústavní právníci shodují na dvou věcech: ministry si má vybrat premiér a předstoupí s nimi před sněmovnu. Tento volený orgán rozhodne, zda kabinetu dá důvěru, tedy i to, zda ministři projdou. Na druhou stranu pokud by premiér navrhl někoho, kdo má zásadní problém (míněno samozřejmě zásadní zákonný problém), pak by asi hradní pán mohl na svém odmítnutí trvat.
Jenomže ono nejde o vážný problém, ale o místopředsedu ČSSD Lubomíra Zaorálka, kterého chce Sobotka udělat šéfem diplomacie. A Zeman, jak ví každý v sociální demokracii, má Zaorálka rád asi stejně jako punkci kolene. V tahanici o ministry, ještě než vůbec byli navrženi, nejde o ústavu, o zákonné překážky, nýbrž o surovou, osobní animozitu. Zaorálek Zemana před deseti lety nevolil na Hrad a často jej též kritizoval. To samé se zjevně bude týkat Jiřího Dienstbiera juniora.
Prezident tedy lidu vzkazuje, že ho ani nemocné koleno a nařízená dieta nezměnila, dál je tím starým, mstivým Milošem Zemanem se sloní pamětí, který nezapomíná a vyřizuje si i po letech osobní účty. Bohuslava Sobotku sice pověřil, ať se pachtí se skládáním kabinetu, ale bude mu házet náruče klacků pod nohy, jak to jen půjde. Bude zajímavé sledovat, jestli Sobotka nezměkne a antizemanovce na ministry navrhne.
Andrej má zelenou, ANO místo SPOZ
Zemanův osobitý výklad ústavy se dal čekat. Zajímavá je však jeho vstřícnost vůči Andreji Babišovi. Ještě nedávno přece vzkázal, že na čistém „lustráku" u ministrů trvá, tuto ústavní zvyklost nepovažoval za pitomou. Teď náhle otočil. Dal si „státotvornou" podmínku, která se mimochodem kryje s představami vládních vyjednavačů, především ANO a ČSSD. Jinými slovy dal Zeman Babišovi zelenou. Proč změnil názor?
Babiš je silný hráč. Jeho ANO se přes noc stalo tygrem české politiky. To Zemanovi jistě imponuje. Navíc Babiš proti Zemanovi otevřeně nevystupuje, nerozlil si to u něj. Oproti Václavu Klausovi ho akceptuje. Ale pro Zemana je tu jeden ještě silnější motiv. Ve volbách přišel o SPOZ, voliči celou bandu Zemanovců brutálně pohřbili. Prezident dnes nemá žádného jasného spojence ve sněmovně. Není nijak nemožné, že by se časem rád opřel o Babiše. Proto mu vyšel vstříc.
Nejen to. Není vůbec jisté, že vláda vznikne. V kuloárech se stále mluví o tom, že pro Babiše je snadno představitelná varianta dalších předčasných voleb, v nichž by se rád stal jedničkou, suverénním vítězem. O to víc by se pak Zemanovi hodil. - A ještě něco: posilovat Babiše, to zároveň de facto znamená oslabovat Sobotku. Což se jistě Hradu líbí.
Pecina spadl mezi neoblíbence
Je tu ještě onen distanc Zemana od ministra Peciny. Ve středu přijal na Hradě Martina Červíčka, jehož se Pecina zjevně pokoušel vystrnadit z postu policejního prezidenta. Podle mluvčího Hradu Jiří Ovčáčka Zeman „zastává názor, že o jmenování nového policejního prezidenta by měl rozhodnout až nový ministr vnitra České republiky". Pro ČTK k tomu hlava země dodala: „Policejní prezident by měl být dlouhodobý, nikoliv prezident, který se odvolává a jmenuje každého čtvrt roku. V tomto případě si proto myslím, že to je věc, která by se měla nechat na budoucího ministra vnitra..."
To je rána pod pás Pecinovi. Proč? Zřejmě je to prosté: ministr vnitra jako lídr SPOZ Zemana těžce zklamal. Navíc se ukazuje, že si chtěl v policii rozmístit svoje lidi - dost možná bez vědomí Hradu. Odtud plyne: Pecina je odepsaný. U prezidenta už nemá zastání. Spadl mezi neoblíbence.
Zeman během odpočinku nabral sil. Vrací se na bitevní pole. Koho nesnášel dřív, toho nesnáší dál. Komu škodil dřív, tomu bude škodit dál. Navíc zřejmě rozšířil okruh zavržených o ty, kteří ho zklamali ve volbách. Co je velmi důležité - pro svoje pojetí demokracie si hledá nové vhodné spojence a zdá se, že Babiš bude jedním z nich. Jak nadějné vyhlídky!
