Miloš Zeman se ocitl v mezidobí, na rozcestí. Musí se v nejbližší době rozhodnout kudy dál. Nejspíš bude muset změnit svoji milovanou destruktivní taktiku. Otázkou je, zda je tak zásadní osobní změny schopen.

Zvykl si škodit, v tom je nedostižný mistr. Škodil vládě Petra Nečase (ODS). To bylo rozzlobeným lidem široce a vděčně přijímáno. Když Nečas padl, začal Zeman aktivně škodit Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD), má s ním nevyřízené účty. Ale rozkládání všeho na potkání přestává fungovat, voličům už to leze krkem. Oni si přece zvolili, dali většinu hlasů určité sortě politiků, chtějí, aby stát fungoval. Nějaké Zemanovy nenávisti je nezajímají. Chtěli pozitivní změnu, jenomže Zemanovo mydlení schodů pokračuje pořád dál, politika útoků, ran pod pás, msty.

Zeman je zkušený, mazaný stratég. Ví, kdy se stáhnout. Jeho měsíční pauza mu pomohla. Za nabourané, krvavé koleno může být vděčný. Pozornost se soustředila na jeho zdraví a na spekulace, jak k tomu podivuhodnému úrazu došlo. (Byl opilý? Střízlivý? Sužuje ho vážná nemoc? Zakopl o psa nebo o koberec?) Spekulace se zdají být potupné, ale prezidentovi měsíční pobyt v noře jistě vyhovoval. Moc dobře ví, co má za sebou, jak brutální prohry.

Milošova Sodoma Gomora

Během té pauzy jsme málem zapomněli, raději si Zemanovy „úspěchy" připomeňme. SPOZ ve volbách shořela tak totálně, že tomu političtí analytici dodnes nechtějí věřit. Prezident po příchodu na Hrad budil dojem, že se stal navěky miláčkem davů, že je nejsilnější český politik a lid mu poslušně zobe z ruky. Jenomže jeho voliči se na něj ve volbách vykašlali. Zeman „spozce" prodal svoji tvář (v kampani na Hrad zase Zemanovci podporovali jeho, byla to klasická směna). SPOZ byla postavená jen na něm, „ve jménu Zemana". Pukla jak pouťový balónek. S ní splaskává i nafouklá bublina Miloš.

Prezidentovi nevyšel ani povolební puč v ČSSD. Snaha odstranit Sobotku vyústila v posílení předsedy ČSSD. Takovéhle boty dřív Zeman nedělával. Ztrácí sílu, odhad, ztrácí i svoji oranžovou guerillovou armádičku.

Mizerně si vede „vláda odborníků". Naposledy odborník Martin Pecina přivedl policii úplně zbytečně do „papežského schizmatu" - má nyní dvě hlavy. Odborník Jiří Rusnok zase těsně po smrti světově uznávaného vůdce Nelsona Mandely předvedl úroveň hospodského drbana, který je premiérem jen z vůle Zemana. Další ministři v náhodně zachycené debatě s Rusnokem zase ukázali, že si Zemana nijak neváží. („Můžeš mi říct, jak vyleze do těch schodů do toho letadla...? Dyť on má problémy se schodama!")

V neustálých malérech se potácí také další Zemanův ochotník, hradní kancléř Vratislav Mynář. Opět zemanovec na druhou, opět jedna z prezidentových výkladních skříní. Ve volbách shořel, do toho zažívá vleklé potíže s bezpečnostní prověrkou na tajné a přísně tajné, navíc prasklo, že má milenku. Kdepak nějaký nový, slušný „odborník", jak Zeman svoje lidi vykresluje. Sodoma Gomora odborník.

Poloprezidentský systém krachuje

Výsledek prezidentova dosavadního hradování? Preference mu poklesly za krátkou dobu o neuvěřitelných dvacet procent. A to je pro profesionálního populistu zvlášť bolestivé. Ztrácí oblibu nevídaným tempem. Není divu, že si vzal „oddychový čas", že se na měsíc stáhl.

V troskách se ocitá jeho projekt „poloprezidentský systém". Postrkávání země k prezidentskému systému. Když nedávno na veřejnost se navrátivší „hlava státu" oznámila, že bude Bohuslavu Sobotkovi mluvit do ministrů, pohořela. Prakticky všichni uznávaní ústavní právníci obratem řekli, že to by Zeman mohl jen tehdy, pokud by nějaký kandidát porušoval zákon. Z osobních důvodů (a u Zemanem nenáviděného Lubomíra Zaorálka a Jiřího Dienstbiera juniora to jiné nejsou) kandidáty na ministry odmítat nesmí.

Zeman se najednou ocitl prakticky úplně sám, bez relevantních spojenců. Aby tuto politickou osamělost zaplašil, bude muset někomu přestat škodit, někoho si vybrat jako spojence. Ale to znamená z gruntu změnit postoj, z destrukce se přesunout ke snaze něco, někoho podpořit. Umí to?

Zkouší si nyní namluvit Andreje Babiše. Dělá to po zemanovsku, metodou cukr a bič. Nejprve šéfa hnutí ANO postrašil, že ho bez lustračního osvědčení do vlády nepustí. Pak udělal salto nazad a řekl, že pustí, pokud se začne projednávat služební zákon. Evidentní nabídka Babišovi „pojď se mnou do party, my se přece dohodneme".

Miliardář s rozvinutým spasitelským komplexem

Jenomže Babiš není ani unavený, ochočený Rusnok, ani bývalý spolumajitel vymahačské firmy Mynář. Babiš je miliardář s rozvinutým spasitelským komplexem. Nejenže si nenechá diktovat, ale sám je po léta zvyklý udílet rozkazy. Minimálně vyžaduje partneršaft. Nedá se ochočit, není na politice existenciálně závislý. A navíc - a to je důležité - ve chvíli, kdy Zeman dostal krutě na pamětnou, Babiš slavil grandiózní úspěch, de facto vyhrál sněmovní volby.

Potíž je v tom, že nikdo jiný než Andrej ANO Babiš, Andrej Agrofert momentálně jako spojenec pro prezidenta nepadá v úvahu. A jako na potvoru Babiš chce do vlády a jistě nemá zájem, aby v Česku posiloval nějaký poloprezidentský systém. (Do toho by šel jedině v případě, že by sám v příštím volebním období kandidoval přímo na Hrad.)

Pro Zemana bude velmi těžké alespoň předstírat, že se změnil, že přestává jen bořit, dělat puče, škodit, že chce alespoň přihlížet nějakému budování. A bude pro něj velmi těžké kooperovat s Babišem. Když přes Hovory z Lán vzkázal, že se herec a diplomat Martin Stropnický (ANO) nehodí na obranu a že by měl jít na zahraničí, Babiš to odmítl. Nechce zažívat „papežské schizma" i ve vládě, mít dva premiéry, jednoho opravdového a jednoho hradního.

Miloš Zeman se podobá Milouši Jakešovi. Zůstal sám jako kůl v plotě. Jenomže má před sebou ještě více než čtyři roky na Hradě. Nutně potřebuje spojence. Držme mu palce, ať se změní, ať prodělá metanoiu z kaziče, bořiče, ničiče v hodnou, kooperativní hlavu státu, která nebude novou vládu od počátku torpédovat. (Jinak si to s ním Babiš vyřídí.)