Zavolala mi energická slečna z nějaké organizace pro předvolební průzkum.

Zeptala se kolik je mi let, jaké mám povolání a kde bydlím. Zodpověděl jsem její dotazy. Zeptala se jestli budu volit.
"Určitě ano, spíše ano, spíše ne a nebo určitě ne?"
"Samozřejmě," řekl jsem.
"Spíše ano?"
"Určitě."
"Které straně nebo hnutí byste dal svůj hlas?"
"Možná KDU-ČSL. Nebo možná ANO.
"Spíše KDU-ČSL nebo spíše ANO?"
"Ano, spíše ANO."
"Okamžik. Shrnuji. KDU-ČSL tedy spíše ne?"
"Ano, spíš ne."
Na okamžik se odmlčela.
"ANO tedy spíše ano a nebo určitě ano?"
"ANO spíše asi ano."
"Aha, rozumím. Kdy se rozhodnete?"
"Asi v den voleb. Určitě."
"Myslíte, že strana ANO bude úspěšná?"
"Patrně ano, i když pan Babiš bude některým voličům spíše nesympatický."
"Proč?"
"Protože je miliardář. To je podle medií nové povolání. Už se nepíše podnikatel, ale miliardář."
"Proč by jim měl být miliardář nesympatický?"
"Protože je neslušně bohatý. Bude jim stejně nesympatický, jako jim byl kdysi nesympatický kulak nebo továrník."
"Aha..."
Chvilku mlčela.
Za okamžik se znovu ozvala.
"Jste pravicový nebo levicový volič?"
"Vyplňuju a vhazuju volební lístek do urny pravou rukou. takže jsem zřejmě spíše pravičák."
"Myslím otázku vážně."
"Já svou odpověď taky."
"Je mi líto, ale v tom případě nemohu vaše odpovědi zaznamenat odpovědně do našeho dotazníku."
"To nevadí, to je v pořádku," řekl jsem.
Vysvětlil jsem jí, že mám sám víc vlastních otázek než odpovědí.
Jediné, co je mi jasné, je to, že názory na to jak se shodnout, se nadále velice rozcházejí.