Prezident republiky je po úrazu dočasně upoután na vozík a více než týden se neobjevil na veřejnosti. Zatímco médii kolují odvážné, místy nevkusné spekulace, jak na tom doopravdy je, ministr zdravotnictví Martin Holcát - v posledních dnech hlavní vykladač Miloše Zemana - vtipkuje: Úraz utrpěla „hlava státu", nikoli „hlava". Prezident se prý cítí den ode dne lépe, dokonce „rozkvetl". Ministr Holcát, odborník na to, co je a není „extrémní pití", by se asi slušně uživil jako Zemanův osobní mluvčí nebo kumpán.
Tahle jeho bodrost je ovšem také nevkusná. A vůbec, celý mediální příběh „nemocný Zeman" je docela nevkusný. Zemanovou pijáckou imagí počínaje a poťouchlými a horšími, podepsanými i anonymními komentáři na jeho adresu konče.
Samozřejmě se dá říct, že si za to Zeman může tak trochu sám a že na hrubý pytel hrubá záplata. Že když se někdo holedbá spotřebou alkoholu, když tvrdí, že „každý den musí někoho urazit", a když se jeho vratký krok a skelný pohled oficiálně opisuje slovem „viróza", tak se těžko může divit, že se mu to vrátí. Že jde v tomto případě o prezidenta, je spíš dalším důvodem pro oplátku než ke zdrženlivosti. Anonymita internetu v tom hraje zásadní roli. Je to tak snadné.
Veřejná „diagnóza" Zemanova zdravotního stavu je tak plná zlé potměšilosti, kopání do - skutečně či domněle pošpiněného - majestátu, šklebu „odvážných" glosátorů, co vědí, jak to bylo za Brežněva. Jako by o Zemanovi hovořili Zemanovi epigoni v žánru pokleslých hospodských bonmotů.
Není nutné z toho tady a teď vyvozovat nějaký definitivní závěr o národní povaze. Ale také na to docela pasuje Masarykem citovaný výrok císařského místodržitele Františka Antonína Thuna: Čech je buď hulvát, nebo líbá ruku.
Což není žádná novinka. „Hlas lidu" tu v principu funguje podobně, ať už hovoří o jakémkoli mocném, zdravém či nemocném. I na Václava Havla bývával běžnou reakcí úsměšek, v lepším případě.
Takže když strádá prezident-popelníček Miloš Zeman, navíc obklopený od počátku výkonným lékařským konziliem, není divu, že spolehlivě zafunguje podmíněný reflex: Oni před námi něco tají, a my víme co. Všechno je jinak, a my víme jak. A dobře mu tak.
Velmi „ofenzivní" komentáře k Zemanově zdraví jsem zaznamenal i od některých vzdělaných lidí s rozhledem. Jako by i je poznamenala negativní energie Zemanovy totální ne-zdrženlivosti, jeho hrubý styl, a měli pocit, že je třeba mu to oplatit. Že jediná správná reakce je v duchu „prostředníček".
Nemyslím si, že Miloš Zeman dělá dobrou prezidentskou politiku. Ale přeji mu co nejpevnější zdraví. Kdybych měl přesto obě věci propojit, pak bych řekl, že neuškodí, když prezident „ubere plyn". Klidně ať se, jsa v částečné pracovní neschopnosti, třeba týden, dva, tři neukáže, není v televizi. Na tom není nic špatného, jen ať šéfují jiní politici. Ať si dopřeje klid a nesnaží se dominovat skrze své hlášky a různé kontroverzní počiny. Možná si potřebujeme odpočinout všichni.
