O víkendu (18. - 19. ledna) se sjedou delegáti modré strany do Olomouce a zvolí si nového předsedu, nové vedení. Kdysi nejmocnější porevoluční strana v zemi je dnes po mozkové mrtvici a pokouší se znovu naučit mluvit, hýbat rukama a maličko chodit. V mizerném stavu, v jakémsi kómatu je celá česká pravice. Najednou jakoby ani nebyla potřeba. Vystačí si levice a populisté. Vzpamatuje se pravice? Dokáže ODS vybřednout z ochrnutí? A potřebujeme ji vůbec? Nestačili by ti noví (ANO a Úsvit) kontra ČSSD a KSČM?
Klasická odpověď zní: nepotřebujeme ODS ani TOP 09, ale je žádoucí, aby se v parlamentní demokracii střídala levice s pravicí, aby se navzájem hlídaly, spolu soutěžily. Nic lepšího západní svět nezná.
Pravici v tomto směru těžko vystřídají populistické hvězdy typu Tomia Okamury, posedlého referendovou, údajně všeléčivou mánií, nebo další popstar Andrej Babiš. Tento pán navíc představuje segment průmyslu, který se rozhodl vládnout. A nic na tom nemění fakt, že ANO volila veliká síla lidu. Byla to trucvolba. Pravice, především ODS, má minimálně poloviční podíl na znechucení voličů klasickou politikou. Tedy i na tom, že neopolitická hnutí ve volbách výrazně uspěla a že babišovci zahanbili modrou partaj.
Pravice v zemanovské pasti
Pravice si svou lupičskou politikou, svým mnohaletým drancováním státu nadrobila ještě jeden malér. Umožnila návrat Miloše Zemana do politiky, pomohla mu vystoupat na Hrad. To by samo o sobě nebylo tak zlé, minimálně s novým prezidentem není nuda a předvádí veletočné crash testy ústavy. Jenomže se objevila ještě jedna velká potíž.
Zeman je natolik výrazný a natolik mocimlsný pán, že klasický střet levice - pravice u nás už rok ovládl střet parlamentní demokracie kontra prezident. Začalo to už za vlády Petra Nečase (ODS) a pokračuje to dál i po předčasných volbách. Parlamentní demokracii dnes reprezentuje koalice ČSSD, ANO, KDU-ČSL a její souboj o premiéra, vládu i ministry. Na to se opět soustředí veškerá pozornost. Pravice se ocitla v zemanovské pasti. I proto jsou TOP 09 a ODS mimo dění, budí jen zanedbatelnou pozornost. V politice dvojnásob platí „sejde z očí, sejde z mysli".
A ještě jedna příčina, proč je pravice tak slaboučká. Nejenže vyměnila střetávání s levicí za střet se Zemanem, ale ještě se několik let usilovně mydlila mezi sebou. Topka je vlastně projekt, který má ódeesku vystřídat, není příliš potřeba, aby tu byly dvě pravicové partaje, které jsou si tolik podobné. Levice je rozvržena logičtěji - funguje u nás sociální demokracie a extrémní, stále dál nepoužitelní, „vejražní" komunisté.
Češi rádi vzhlížejí k mocným, výrazným figurám. Stále ještě nevnímáme demokracii jako střet postojů, programů, v tom máme třeba do Německa pořádně daleko. Pro nás je demokracie střetem pánů. (Dámy v tom u nás nehrají prakticky žádnou roli, jsme poněkud nemoderní chalani.) Kdyby byl prezidentem medvídek Pú, chtěli by se s ním občané houfně fotit. Vidět to bylo dobře tento týden při třídenním výletu prezidenta na Karlovarsko. Česká televize o tom mocně referovala ve zprávách, připomínalo to doby komunistické, a přitom se na té cestě prakticky vůbec nic nedělo. (Pokud není událostí, že prezident koloruje talíř ve fabrice a kolem stojí dělnice.)
Profesor číslo 2
S osobnostmi je na tom pravice dost bídně. Ódeeska měla Petra Nečase a Martina Kubu. Topka má Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga. Nečas a Kuba jsou de facto pasé. Modrá strana hledá nepoškozené, čisté tváře. Topka nehledá a dělá chybu. Kalousek byl u voličů omlouván Schwarzenbergem, jenže kníže přece ztrácí grády a nový omlouvač není v dohledu. Bude tedy letos hodně záležet na tom, koho Kalousek najde jako novou pravicovou tvář pro svou topku. On sám se vedení ujmout nemůže, stranu by to poškodilo.
Ódeeska prožila krach. Nové vedení volit musí. V Olomouci, to je prakticky jisté, vyhraje profesor. Míněn profesor politologie Petr Fiala, o němž by se dalo říci, že je ve straně „týden i s cestou". Proč právě Fiala? Pozorovatel cítí, že v tom ten titul nějakou roli hrát bude. ODS měla profesora Klause, za něj vyletěla k nebi. Ódeesáci si zřejmě říkají, že profesor jim zase pomůže. Navíc se jim zjevně nechce zvolit nějakého starého člena či členku, třeba Miroslavu Němcovou, protože holt byla u všeho.
Potíž je v tom, že kandidát Fiala působí jako mírný, tichý pán. Senátor Jaroslav Kubera o něm pravil: „Pan Fiala má být místopředsedou, protože je v ODS krátce a nemá charisma politického lídra. Může ale být dobrým ideologem." Mnozí míní, že Kubera podstatu věci vyhmátl přesně. Jenomže ódeesáci sahají po muži bez charismatu možná vědomě. Klaus měl charismatu habaděj, ale, jak víme, vyústilo v jistou nezvladatelnost, hegemonii a nakonec v jeho slavnou amnestii, která pravici finálně dorazila.
Záležet bude na Babišovi
Mají modří šanci, aby se vrátili nahoru? Osud jim pomáhá. Kmotři se jich pustili, nic z nich nyní nekouká. Není na ně upřena pozornost, veřejnost od nich zázraky nečeká. Přitom mají pořád poměrně dost komunálních politiků. A letos nás čekají komunální volby. Navíc tuzemští voliči pilně vyvažují. Vládu složí hlavně ČSSD a ANO, kraje ovládají oranžoví, v dolní i horní komoře parlamentu též převažují. Největší naděje pro ODS? Je přelevicováno.
Dokonce i klidný necharismatický předseda Petr Fiala může ODS posunout k lepším časům. Nemastný, neslaný, ale bude to změna. Topka, hlavní soupeřka ODS, žádnou změnu nechystá. Ve volbách neprohrála tak drtivě jako ODS, a to jí vlastně škodí. Není tolik nucena ke změně.
Víc než na Fialovi bude ODS závislá na Babišovi. Pokud by ANO dokázalo dělat politiku ne pro Agrofert, ale pro lidi, pokud by Andrej Babiš skutečně dokázal šetřit na státu a nešetřit na občanech, pak to bude mít pravice blbé. Pokud se ale ukáže, že to byly jen řeči a že se věci nemění, že se k lizu prostě jen dostaly jiné kliky, pak se část voličů, která od ODS utekla k ANO, vrátí.
Fialovi by pak stačilo, aby byl klidný, aby denně nekopal do policie a státních zástupců a aby si v centrále ODS nevychoval nějakou novou „Nagyovou" nebo „Dalíka". To pro něj a pro fialovou stranu bude možná nejtěžší, nemít Dalíka. Ale kmotři té straně po mrtvici dají zatím pokoj.
