reklama
„Několikrát jsem si říkala, že bych z nemocnice nejraději utekla. Oddělení po porodu, kde jsem ležela já, mi připomínalo spíš očistec než nemocnici. Bez starostí, bez zájmu, bez emocí. Ale pak jsem vždycky přišla na ARO k dětem a tam bylo vše, tak jak má být. Empatičtí doktoři a sestřičky, porozumění – uklidňovalo mě vědět, že jsou v dobrých rukách. Rozhodla jsem se, že tam s nimi vydržím, jak to jen bude možné. Po měsíci už pro mě ale nebylo místo a já musela odjet domů – bez nich.“ | Foto: archiv rodiny