Bývala to škola pro děti z „lepších rodin“, jejíž majestátní historická budova stojí hned v sousedství atraktivní oblasti evropsky ceněného historického centra Kutné Hory. Potom se ale cosi zlomilo a z kutnohorské Kamenné stezky se postupně stávala segregovaná devítiletka. Tedy škola, již navštěvují především romští žáci nebo ti, kteří vyžadují takzvané speciální vzdělávací potřeby. Přitom statut speciální školy Kamenná stezka oficiálně neměla.

„Začátek pádu nastal v roce 2004, kdy v pololetí odešel tehdejší ředitel s tím, že se tady nemůže realizovat. A to byl pro rodiče první signál, že Kamenka asi není dobrá,“ vzpomíná místostarosta Kutné Hory Vít Šnajdr, který v letech 2011 až 2019 Kamennou stezku vedl.

Škola přestala být pro běžné rodiny atraktivní a žáků strmě ubývalo. Zatímco ve školním roce 2008/2009 do ní chodilo ještě 278 dětí, v roce 2015/2016 pouze 186, a v roce 2018/2019 dokonce již jen 160. Tehdy si Kamenná stezka sáhla na úplné dno a musela žádat zřizovatele, tedy kutnohorskou radnici, o výjimku z nejnižšího počtu žáků a o přidělení vyšší finanční částky na platy pedagogů. Ti ale také ubývali. Odcházeli „za lepším“.

Základní škola Kamenná stezka je výstavní budova v sousedství historického centra Kutné Hory.Foto: ZŠ Kamenná stezka

Když se tu před téměř deseti lety Vít Šnajdr stal ředitelem, chodilo na Kamennou stezku už 33 procent znevýhodněných žáků. „To je přesně hrana, kdy se vše rozhoduje. Zkoušeli jsme leccos, abychom pověst školy zachránili, ale kdyby existoval zaručený jednoduchý recept, už by ho dávno všichni použili,“ říká. Alarmující trend se vedení školy snažilo zastavit například vytvořením přípravné třídy, v níž si předškolní děti na Kamennou stezku měly zvyknout, aby sem potom nastoupily jako prvňáci. Jenže ani tento pokus se nezdařil.

Kamenná stezka také spolupracovala s Agenturou pro sociální začleňování, s Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání a její pedagogové se jezdili dívat do škol v jiných městech, které už desegregaci zvládly. „A také jsme se snažili průběžně přesvědčovat lidi, že Kamenka je normální školou. Jenže přesvědčujte je, když celou Kutnou Horou běží, že tu máme třetinu sociálně a zdravotně znevýhodněných žáků,“ vzpomíná Vít Šnajdr.

A tak dávno před rokem 2016, kdy byla do českých škol zavedena inkluze, zajišťovali učitelé z Kamenné stezky pro své žáky nejrůznější podpůrná opatření nezbytná k výuce. Brzy měla škola například dvakrát víc pedagogických asistentů než jiné kutnohorské devítiletky a vzhledem ke svým pozitivním výsledkům se z práce se znevýhodněnými žáky snažila udělat přednost.

„Ostatní školy rodičům znevýhodněných dětí velmi často Kamennou stezku doporučovaly a říkaly: ‚Běžte raději na Kamenku, tam to s nimi skvěle umí.‘ Z přednosti se začala opět stávat nevýhoda,“ upozorňuje Vít Šnajdr, který byl na začátku roku 2019 uvolněn do funkce místostarosty Kutné Hory a vedením školy pověřil učitelku němčiny a dějepisu Andreu Melechovou Ruthovou.

Neúspěch se dědí, společné vzdělávání to může změnit

Kamenná stezka se stávala modelovým případem, na jaký upozorňuje Lucie Plešková, programová manažerka v nadaci Open Society Fund (OSF), jež se specializuje na společné vzdělávání žáků: ze segregované školy v podstatě může vzniknout škola speciální, soustředí-li se v ní většina romských a sociálně znevýhodněných žáků z města.

Taková základka se proto musí více zaměřit na zvládnutí inkluze a na schopnost vyučovat žáky s různými speciálními potřebami. Díky tomu si dokáže potom lépe poradit také s dětmi s poruchami chování nebo třeba se specifickými poruchami učení. „Takže se může stát, že školu rodičům doporučují ředitelé dalších základek nebo poradenská pracoviště s tím, že se tam o jejich dítě s handicapem či ,problémem‘ umí dobře postarat,“ vysvětluje.

Popsaný stav zdánlivě všem vyhovuje: „problematičtí“ žáci se koncentrují v několika školách, kde to s nimi učitelé umí, a ostatní základky nemusí řešit specifickou péči. A také si „nevyplaší“ rodiče z většinové společnosti.

Segregované školy podle Lucie Pleškové často dobrovolně vyhledávají i romské komunity či rodiče postižených dětí, protože zde jejich potomci nezažívají šikanu a opovrhování. „Pocit bezpečí a pocit přijetí je pro dítě nesmírně důležitý, takže než aby zůstalo na škole, kde není chtěné, raději pro něho rodiče zvolí segregované zařízení,“ vysvětluje.

Vše ostatní ale hovoří proti oddělenému vzdělávání: studijní výsledky, ekonomika státu i městské či obecní rozpočty, které musí základkám s velkým počtem znevýhodněných žáků neustále navyšovat peníze.

Také studie České školní inspekce zaměřená na vzdělávání znevýhodněných žáků to potvrzuje: jelikož český vzdělávací systém neumí správně pracovat s dětmi s méně příznivým rodinným zázemím, neúspěšnost těchto rodin se propisuje do dalších a dalších generací.

Ostatně i bývalá ombudsmanka Anna Šabatová ve svém doporučení ke společnému vzdělávání romských a neromských dětí z roku 2019 upozornila, že taková výuka by měla být v zájmu většinové společnosti. Bude-li společné vzdělávání úspěšné, naleznou žáci z ohrožených skupin v dospělosti snadněji práci, budou odvádět daně, zvyšovat hrubý domácí produkt země, stanou se ekonomicky soběstační a nebudou zatěžovat sociální systém.

Naopak oddělené vzdělávání zvyšuje podle doporučení Anny Šabatové nebezpečí, že sociálně slabí žáci předčasně ukončí studium a ztratí tak šanci lepšího uplatnění na trhu práce. A pokud složení školních tříd nebude odpovídat sociálnímu rozložení obyvatel ve společnosti, nebudou děti připraveny na vzájemné soužití s různorodými skupinami.

Jenže obecné mínění společnému vzdělávání nefandí. „Ještě stále se bere jako dobrá škola ta, která má skvělé výsledky, ne ta, která se dokáže postarat o všechny děti bez rozdílu a smazávat nerovnosti ve vzdělávání,“ varuje Lucie Plešková.

Aby si základní školy, které navštěvuje sociálně pestré společenství dětí, získaly podporu, je podle náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse nutná spolupráce všech významných aktérů v obci – od místní samosprávy po všechny základní školy až třeba po Agenturu pro sociální začleňování.

„Děti z vyloučených lokalit musí také ve všech školách dostávat potřebnou podporu, třeba formou doučovacích klubů. Bohužel v Česku existuje zatím jen velmi málo pozitivních případů, kde takto cílená spolupráce na úrovni obce funguje,“ dodává Ondřej Andrys s tím, že ředitelé mohou k pomoci těmto žákům využívat rozvojové programy ministerstva školství nebo podporu neziskových organizací.

Velmi důležitá je podle Víta Šnajdra i Andrey Melechové Ruthové spolupráce s rodiči, kteří ve výsledku znamenají pro šíření dobré pověsti školy mnohem více než veřejné či mediální prezentace.

A to je další nevýhoda malé základky, jako je Kamenná stezka, 170 žáků znamená jen 340 rodičů, zatímco 700 žáků z větší devítiletky už čítá zhruba 1400 dospělých, kteří šíří spokojenost se školou, do níž jejich děti chodí. Podle zkušeností vedení Kamenné stezky – až na výjimečné případy – málokterý rodič varuje před školou, na kterou svého potomka posílá. Spíš řekne, že „je to tam v pohodě“. „Nezbývá než vysvětlovat, že Kamenka není pro hloupé a problémové děti, že nemá pomalé tempo,“ dodává Vít Šnajdr.

Začít jinak. Spolu. A zbavit se stigmatu

Před čtyřmi lety, ještě když Vít Šnajdr Kamennou stezku vedl, přišly na kutnohorskou radnici dvě maminky předškoláků a navrhly, zda by město nechtělo na některé zdejší základce zavést inovativní vzdělávací program Začít spolu. „Kamenná stezka se úkolu ujala, protože jsem v tom spatřoval možnost, jak školu zbavit stigmatu,“ říká Vít Šnajdr.

Vyhovovalo mu, že program Začít spolu staví na přátelském a podnětném prostředí pro všechny děti – od znevýhodněných po talentované – a na individuálním rozvoji podle možností žáků. Důležité místo tu má společná práce ve skupině a vzájemná pomoc mezi žáky místo orientace na výkon, porovnávání a známkování. Děti se tak naučí spolupracovat, komunikovat, zvyknou si na různorodost společnosti a jsou tolerantnější.

Vít Šnajdr, nyní místostarosta Kutné Hory, dříve ředitel „Kamenky“ Foto: Pirátská strana

„O náš program se zajímají rodiče, kteří hledají přijatelnou pozitivní změnu běžné výuky. Chtějí se na školu spolehnout, vědět, že vyjde vstříc potřebám jejich dětí a bude v nich probouzet zvědavost a chuť objevovat,“ říká Iveta Pasáková, ředitelka organizace Step by Step ČR, která metodu Začít spolu v Česku šíří. Podle ní zájem o program mezi rodiči stoupá a přestávají ho vnímat jako alternativní.

Kamenné stezce se podařilo program rozjet. Ředitel se svými pedagogy navštívil některé české školy, které už Začít spolu zavedly, nechal proškolit dvě učitelky, do tříd pozval metodičku programu, aby navštívila výuku a vyjádřila se k jejímu průběhu.

Jenže rodiče váhali, zda svým potomkům dopřejí perfektní styl výuky ve škole se špatnou pověstí, nebo raději zastarávající a leckdy stresující „klasiku“ v „normální“ základce. „Osvícení rodiče nakonec své děti na Kamenku dali a jsou spokojení. Někteří se naopak těsně po zápisu k nám rozhodli upřednostnit běžnou základku,“ líčí Vít Šnajdr. Podobně škola přichází o další žáky, jejichž rodiče sice program nadchne, ale nakonec v nich zvítězí obava z „cejchu“.

Nicméně sázkou na program Začít spolu se přece jen podařilo Kamenné stezce odrazit ode dna a zastavit negativní trend. Dokazuje to zvyšující se počet žáků – v letošním školním roce již 177 – a také skutečnost, že díky programu Začít spolu sem poslali své děti i někteří rodiče z nespádových oblastí, aby jim dopřáli přátelský a tvůrčí start vzdělávání.

Další čísla ale už tak optimistická nejsou: ve spádové oblasti Kamenné stezky bylo loni 47 prvňáků, jenže z nich se tu zapsalo jen 13, což ukazuje, že nedůvěra k této devítiletce přetrvává. Špatné nálepky se nelze zbavit z roku na rok. „Ve školství vše jede s velkou setrvačností a změny se tu neodehrávají rychle. Zájem o Kamenku stoupá, ale pomalu,“ říká Vít Šnajdr.

Odvaha říct „ne“. Ředitelka musí být „za tu zlou“

Své první kroky pro změnu podnikla i zastupující ředitelka Andrea Melechová Ruthová. Ve spolupráci s iniciativou Eduzměna – která si Kutnohorsko a několik dalších regionů vybrala jako laboratoř, v níž zkouší metody pro zlepšení českého školství – našla odvahu k tomu, aby začala odmítat rodiče mimo spádovou oblast školy, kteří na Kamennou stezku chtěli dát své děti s nejrůznějšími druhy znevýhodnění, jak to bývalo v Kutné Hoře zvykem.

Andrea Melechová Ruthová, současná ředitelka Kamenné stezkyFoto: Eduzměna

Jelikož Kamenku trápil nízký počet žáků, přijímala skutečně kohokoliv. To školu ovšem ještě více a více potápělo a činilo pro běžné rodiny neatraktivní. Naopak aktivní rodiče i z jiných oblastí města a jeho okolí, které láká program Začít spolu, jako přínosnější start do studijního života, mají dveře do Kamenné stezky otevřené. Tímto způsobem se vedení školy snaží změnit nepříznivé složení tříd.

Příliš velké procento problémových žáků navíc nejen neúměrně zpomaluje výuku, ale také přetěžuje pedagogy. Neustále musí řešit neomluvené absence, zasedat ve výchovné komisi či jednat s Orgánem sociálně-právní ochrany dětí.

„S pověstí, že se Kamenka postará o každého, se bojuje opravdu těžko. Nyní musím být za tu zlou a odmítat rodiče z nespádových oblastí,“ říká ředitelka Andrea Melechová Ruthová. „Mým snem je z Kamenky udělat normální základní školu, kam se nebudou spádoví rodiče bát dávat děti a kde se dokážeme postarat o přijatelné procento žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Nemám ambice vybudovat nóbl VIP základku,“ přeje si.

„Dle mého názoru je velmi dobře, že se téma segregace Kamenky znovu otevřelo, že zastupující ředitelka Andrea Melechová Ruthová situaci pojmenovává a popisuje,“ hodnotí situaci Kamila Drtilová, manažerka Eduzměny pro Kutnohorsko. Důležitým tématem Eduzměny jsou právě odbourávání nerovností ve vzdělávání a společná výuka pro všechny. Ředitelům škol a učitelům na Kutnohorsku poskytuje servis a mentoring, jak toho dosáhnout.

Kamila Drtilová kvituje i zavedení programu Začít spolu. „Tento krok byl správný a přitáhl na Kamenku i děti a rodiče, kteří tam spádově nepatří,“ říká, nicméně dodává, že teprve čas ukáže, do jaké míry bude tento proces úspěšný. „Před Kamennou stezkou je ještě obrovská cesta.“

Andrea Melechová Ruthová nedávno učinila druhý zásadní krok k nápravě. Na pravidelných schůzkách vedení kutnohorských škol s radnicí navrhla úpravu spádových oblastí tak, aby děti ze dvou ubytoven pro sociálně slabé obyvatele náležely jiným dvěma devítiletkám a děti s adresou na městském úřadě by se rozdělily do všech čtyř kutnohorských základních škol rovnoměrně podle abecedy. „Předpokládám, že dříve taková jednání byla neprůchodná, dnes již doba zřejmě nazrála, takže se nesetkávám s odporem města ani ředitelů dalších škol.“

Úprava spádových lokalit je pouze částečné řešení. Rodičům ze spádové oblasti nezabrání, aby zapisovali své děti na jiné školy. Podle Andrey Melechové Ruthové i Víta Šnajdra se především musí změnit myšlení ředitelů kutnohorských devítiletek, aby si vzájemně nekonkurovali, ale naopak spolupracovali a sdíleli zkušenosti. Tím umožní co nejlepší vzdělání všem žákům z města.

„Ideální výsledek by byl, kdyby všechny děti chodily do škol nejblíže bydliště a jiné kritérium by nehrálo roli,“ domnívá se Vít Šnajdr. Přesně na tomto základě vystavěli úspěšný vzdělávací systém Finové či Estonci. Rozdíly mezi tamními školami jsou minimální, nerovnosti ve vzdělávání téměř neexistují a školství obou zemí patří k nejlepším na světě.

Na Kamenku nedám dopustit. Je mi jedno, co se o ní říká

Program Začít spolu zabral. Po Kutné Hoře se o Kamenné stezce více hovoří: že tu prvňáci mají k dispozici dva učitele do tandemové výuky, že se sem děti díky přátelské atmosféře těší, že různorodost kolektivu není nutně na škodu.

Přibývá i pozitivních ohlasů spokojených rodičů. Například ve facebookové skupině Máme rádi Kutnou Horu jedna z maminek zdejšího žáka píše: „Velice jsem zvažovala, zda tam dát své jediné dítě, kvůli pověsti školy. Dnes nelituji. Perfektní rodinný, osobní přístup. On-line výuka funguje na sto procent.“

V programu Začít spolu se děti učí v centrech aktivit rozmístěných po třídě. Někdo zrovna počítá, jiný píše a další třeba zasévá semínka.Foto: ZŠ Kamenná stezka

Hlubší vhled pak poskytla v rozhovoru iniciativě Eduzměna Mirka Machová, která se loni o letních prázdninách přistěhovala do vesnice u Kutné Hory a pro mladší dceru, třeťačku Marušku, vybrala právě školu Kamenná stezka.

„Měli jsme dobrou zkušenost s programem Začít spolu, takže jsem hledala takovou základku, kde se učí tímto způsobem. Neřešila jsem, že sem chodí Romové a cizinci nebo co se o škole říká. Sama jsem chodila v Sokolově na vyloučenou školu. A dalo mi to do života opravdu hodně,“ vypráví a pochvaluje si individuální přístup učitelů Kamenné stezky a energií a nápady nabitou ředitelku. Mirka Machová nepovažuje za správné, že se mnozí „spádoví“ rodiče Kamence vyhýbají a že „bohatí chodí do škol pro bohaté“.

Na Kamennou stezku nedávno přestoupila i její starší dcera, sedmačka Martina. „Líbilo se mi, jaké měla sestra on-line hodiny,“ líčí Martina Machová. „Zkusila jsem si nejprve týden a pak jsem se rozhodla přejít. A stálo to za to. Ve své první škole jsem běžně zažívala, že mě někdo posuzoval podle toho, jaké mám věci. Tady je to jiné. Přistupujeme k sobě tak, že nezáleží na tom, kolik peněz máš nebo jak vypadáš, ale jak se chováš.“

Program Začít spolu oslovuje komunitnější a svobodomyslnější rodiče, těžit tedy Kamenná stezka může z přítomnosti církevní a lesní mateřské školy ve městě. Podle ředitelky Andrey Melechové Ruthové jde přesně o tu skupinu občanů, která si informace o spokojenosti s Kamennou stezkou předá a neobává se různorodosti žáků, naopak. Různorodý kolektiv ve třídě kvitují s tím, že kopíruje složení společnosti, zatímco výběrové vzdělávací instituce jejich děti vychovávají v nepřirozeném prostředí, které je správně nepřipraví na život.

„Navzdory pestrosti kolektivu nevíme, co je šikana, každé dítě tu má své bezpečné místo, ať je jakékoliv národnosti a mluví jakýmkoliv jazykem. A cítí se tu dobře,“ konstatuje ředitelka Kamenné stezky. Jenže zatímco tento nový obraz školy se šíří velmi pomalu, ten starý je dávno rozhlášený po celém městě.

Po třech letech, kdy program Začít spolu Kamenná stezka zavedla, nyní běží v první, druhé a třetí třídě. A jak popisuje zdejší učitelka z prvního stupně Michaela Králíková, která v něm děti po celou dobu vede, vítají ho hlavně rodiče, kteří se aktivně zajímají o vzdělávání svých dětí a chtějí se na něm podílet.

„Díky programu Začít spolu máme k sobě s dětmi i rodiči mnohem blíže než v klasické třídě, trávíme hodně času společně,“ vypráví. Maminky a tatínkové sem například chodí vyprávět o svém zaměstnání nebo přijdou odpoledne na společný program. V době pandemie a zavření škol zůstávají ve stálém kontaktu alespoň přes uzavřenou facebookovou skupinu, kde sdílí zajímavosti z on-line výuky, ale také třeba výzvy, co s dětmi upéct nebo kolik kilometrů mají nachodit či uběhnout.

Michaela Králíková si rovněž pochvaluje jednu z metod programu Začít spolu – centra aktivit, kdy děti na jednotlivých stanovištích ve třídě po skupinkách plní úkoly od počtů po kreslení. „Díky centrům jsou žáci velmi samostatní. Občas si ve třídě připadám až zbytečná, když děti aktivně zvládají všechny zadané úkoly. Je radost se na ně dívat a poslouchat je. Nebojí se prosadit vlastní názor, cítí se ve třídě bezpečně,“ líčí.

Líbí se jí i přístup, kdy známka je chápána pouze jako ukazatel toho, co žáci ovládají a v čem se musí zlepšit, nebo že žádná odpověď není špatná. Oceňuje, že může konzultovat svou práci s metodičkami programu Začít spolu a nahlédnout i do hodin svých kolegyň. „S klidným srdcem můžu říct, že se u nás děti cítí bezpečně a do školy se těší,“ uzavírá.

Základní prvky programu Začít spolu však učitelky Kamenné stezky často aplikují i na dětské kolektivy, které s ním nezačínaly od první třídy, tedy i na žáky druhého stupně. „Děláme to proto, že principy Začít spolu zkrátka fungují lépe. Tato metoda nám lépe umožňuje učit tak, aby každý žák dělal to, na co má, a došel tam, kam může. A aby hlavními herci v hodině byly děti, ne učitelé. My optimálně jen sledujeme a dopomáháme,“ vysvětluje ředitelka Andrea Melechová.

Rodina Machových. Do sousedství Kutné Hory se přestěhovala teprve loni, Kamennou stezku si vybrala díky programu Začít spolu.Foto: Eduzměna

Pozitivní zkušenosti má s programem například i pedagogická asistentka Zdenka Balšánková, která na Kamenné stezce asistuje třídní učitelce sedmáků, vyučující češtinu, pracovní činnosti a výchovu ke zdraví. „Děti jsme rozsadili do skupinek, takzvaných hnízd, spolupracují na tematických projektech, ráno mají na lavici od paní učitelky dopis, kde se dočtou, na jakém úkolu ten den budou pracovat. Pracovní činnosti dělají při hudbě a mohou si u práce povídat,“ líčí asistentka.

Třídní učitelka „otevírá týden“ první pondělní hodinou, kdy se v kruhu s žáky baví o prožitém víkendu, rodině, rizikovém chování a o jejich problémech. A stejně tak tato třídní v kruhu uzavírá týden poslední páteční hodinou, v níž si s dětmi poví, co se jim za uplynulé všední dny podařilo.

„Základní rozdíl oproti klasické výuce je v tom, že se děti do školy začaly těšit, baví je to tam a jsou mnohem aktivnější,“ shrnuje Zdenka Balšánková. Pozoruje také, že kutnohorští rodiče jsou na tento nový styl výuky zvědavější a zajímají se o něj.

Nabízet dětem zajímavý výukový program a inkluzivní přístup je podle Lucie Pleškové z nadace Open Society Fund dobrá cesta, jak se vymanit z odděleného vzdělávání, zbavit školu špatné nálepky a nalákat rodiče. „Pokud se ale nepohne s ostatními školami okolo a také ony nebudou dělat podobné věci a nebudou umět dobře pracovat se všemi dětmi, nepodaří se romské žáky zdárně rovnoměrně rozdělit,“ varuje.

Pokud by to ale vyšlo a počet znevýhodněných žáků by se na Kamenné stezce snížil, přitáhla by škola podle ní mnohem více majoritních spádových rodin, nejen ty nejuvědomělejší rodiče z různých lokalit.

V dubnu se uskuteční zápisy žáků do prvních tříd. Vedení Kamenné stezky doufá, že programem Začít spolu přiláká ještě více rodin než loni. Komplikuje to ale uzavření škol kvůli pandemii. Kamenka proto nemohla jako dříve pořádat kurzy programu Začít spolu pro předškoláky a jejich rodiče ani je pozvat na den otevřených dveří, kde by nahlédli do výuky. Také zápis se odehraje on-line.

Kutnohorský recept je křehký, ale může fungovat

Ministerstvo školství chce do roku 2030 snížit počet segregovaných škol alespoň na polovinu. Způsob Kamenné stezky, jak školu desegregovat, tedy jak odstranit oddělené vzdělávání různých skupin žáků, je podle odbornice na společné vzdělávání Lucie Pleškové přenositelný i do dalších měst a obcí. Hlavní roli podle ní nehrají ani tak konkrétní podmínky dané lokality, ale spíše vůle lidí ve vedení škol či na radnicích tyto věci řešit.

„Kdo chce, může velmi dobře pracovat také s komplikovanými žáky a zapojit je do výuky. Je nutné se naladit na inkluzivní myšlení a konkurenci nahradit spoluprací,“ říká. „Nemyslím si, že by za malou ochotou ředitelů a učitelů vždy nutně stál rasismus, někdy je to spíše strach pracovat s dětmi z jiných kulturních a sociálních podmínek, s mentálním postižením či autismem, obava, že jejich vzdělávání nezvládnou. Takže ano, způsob uplatňovaný na Kamenné stezce je replikovatelný, ale musíme dát školám patřičnou podporu, aby tuto výzvu zvládly.“

Náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys ovšem upozorňuje, že řešení, která jsou ponechána na iniciativě jedné školy, považované v dané oblasti za segregovanou, jsou poměrně nesystémová. „Její možnosti, jak ovlivnit situaci v celém městě, jsou velmi omezené,“ říká. Chápe ale, že když ve městě nefunguje spolupráce všech aktérů na odstranění odděleného vzdělávání, snaží se situaci změnit alespoň dotčená škola.

Program Začít spolu aktivně zapojuje také rodiče. Mohou žákům ve třídě vyprávět o svém zaměstnání nebo se třeba odpoledne zúčastnit aktivit s dětmi. Snímek je z kurzu pro předškoláky, kteří mají zájem zapsat se na Kamennou stezku. Na kurzu si vyzkouší školu nanečisto.Foto: ZŠ Kamenná stezka

Často si podle něj taková devítiletka zakládá právě na individuálním přístupu v rozmanitě obsazené třídě. „Většinou se ale nedaří ve vyšší míře přilákat žáky, kteří pocházejí z majoritních rodin a nevyžadují speciální vzdělávací potřeby,“ konstatuje.

Doplňuje, že občas se ředitelé snaží upoutat pozornost majority na žádané a v dané lokalitě jinak nedostupné pedagogické přístupy. Ty pak podle něj mohou v určitých případech dílčí úspěch přinést. A to je i případ Kamenky. „Úspěch by si zasloužily všechny školy, které se o desegregaci snaží, ale bez širší a dlouhodobé podpory v rámci obce je jejich situace velmi křehká,“ dodává.

Ředitelům škol, kteří usilují o narovnání skladby svých tříd a chtěli by se vydat ve stopách Kamenné stezky, její ředitelka Andrea Melechová Ruthová doporučuje, aby včas a velmi intenzivně pracovali s pedagogickým sborem a dostali ho na svou stranu. Učitelé na začátku nemusí být nadšení z toho, že by měli začít dělat věci jinak.

S tím se Andrea Melechová Ruthová potýkala také. Nyní prý ale inovacím otevřela dveře distanční výuka, která vyžaduje od učitelů jiný přístup, než na jaký byli doposud zvyklí. Pedagogové jsou díky tomu podle jejích slov ke změnám mnohem otevřenější.

„Je dobré o zavedení programu Začít spolu dostatečně dopředu diskutovat s celým pedagogickým sborem, jet někam na exkurzi, kde již program běží, a tím se na vlastní oči přesvědčit, že tahle metoda funguje,“ vysvětluje ředitelka.

Následně by mělo vedení školy učitele podpořit, aby program vstřebali. Andrea Melechová Ruthová například radí zvát si do tříd metodičky programu Začít spolu, aby poradily v konkrétních situacích. „Kdyby pedagogové metodu nevzali za svou, budou akorát otrávení a ani reakce dětí a jejich rodičů nebude pozitivní,“ shrnuje ředitelka.