Ludvík BavorByl bavorským vévodou, falckrabětem rýnským, od roku 1314 římským králem a od roku 1328 také císařem Svaté říše římské. Kromě papeže se soupeřem Ludvíka Bavora stal také Karel IV., jež se v létě 1346 ujal vlády jako římský král. Jejich konflikt by asi dopadl krvavým bojem, jenže Karel měl štěstí. Po třiatřiceti letech vlády v Německu Ludvík IV. Bavor na podzim 1347 neočekávaně zemřel. To Karlovi otevřelo volnou cestu k mocenské kariéře.
Kazimír III. Velikýpolský králSmlouvy o přátelství mezi polským králem a Karlem IV. neměly zpravidla dlouhého trvání. Karlovi se podařilo smlouvu obnovit roku 1348, ale počátkem 60. let Kazimír přistoupil k protilucemburské koalici Rudolfa IV. Habsburského. Karel však nebezpečí odvrátil diplomatickým tahem, jehož součástí byl i sňatek s Alžbětou Pomořanskou. Koalice proti císaři se později obnovila, nicméně k jejímu oslabení došlo Kazimírovou smrtí roku 1370.
Rudolf IV. Habsburskýrakouský a korutanský vévoda a hrabě tyrolskýOd 60. let 14. století se snažil rozvíjet svojí vlastní říšskou politiku a vytvářet koalice proti Karlovi. K tomu využívá i propagandistické lsti, kdy zfalšuje listiny o svém příbuzenství s římskými císaři, či zfalšuje privilegia, které mají ukázat, že Rakousko bylo královstvím ještě dříve než české království. Rudolfa charakterizuje touha až posedlost vyrovnat se Karlovi IV. Umírá ale mladý a bez potomků.
Ludvík I. Velikýuherský králCelou dobu Karlovy vlády byl jeho velkým soupeřem uherský král Ludvík I. Veliký. Jednou z myšlenek Karla IV. bylo získat pro některého svého syna uherský a potom potažmo i polský trůn (polský trůn od roku 1371 držel též Ludvík I. Veliký jako dědic a sám neměl mužské potomky). Ludvík svoji dceru Marii, která se stala dědičkou uherského trůnu, zasnoubil v roce 1379 s císařovým nejmladším synem Zikmundem I. Lucemburským.
Povýšení pražského biskupství na arcibiskupstvíPapež Kliment VI. v dubnu 1344 povýšil pražské biskupství na arcibiskupství. Iniciátorem toho byl český král Karel IV., pro kterého bylo nepříjemnou skutečností, že kvůli chybějícímu arcibiskupství není český stát v Evropě uznávaný jako plnoprávné království. Papež tedy po jednáních vyňal pražské a olomoucké biskupství z dosavadní závislosti na Mohuči. Nové metropoli podřídil olomoucké a nově zřízené litomyšlské biskupství, čímž zřídil novou církevní provincii. Prvním pražským arcibiskupem byl jmenován Arnošt z Pardubic.
Prosazení Zlaté bulyZlatá bula byl první říšský zákoník, který byl sestaven z Karlovy iniciativy a vyhlášen v roce 1356. O jednotlivých bodech se jednalo na říšském sněmu zahájeném v listopadu 1355 v Norimberku, zbylé body byly projednány o rok později v Métách. Zákoník stanovil jasný postup volby římského krále, stabilizoval kurfiřtské kolegium či zmírnil nebezpečí vnitřních konfliktů.
Přesídlení papeže do ŘímaKarlovou prioritou v rámci jeho císařské politiky bylo přesídlení papeže z Avignonu zpět do Říma, aby se papežství vymanilo z vlivu francouzského krále. Papež Urban V. se skutečně na jaře 1367 vydal na cestu z Avignonu do Itálie. Karel se s ženou Alžbětou vydal do Itálie začátkem dubna 1368, s papežem se ale setkal až v říjnu po řadě překážek včetně válečného střetu. V Římě císař papeže symbolicky uvedl jako pána Říma do Svatopetrského chrámu. Úspěch ale netrval příliš dlouho. Italské poměry neumožňovaly činnost církevního úřadu a papež se v roce 1370 vrátil do Avignonu.
Odmítnutí zákoníku Maiestas CarolinaKarlova činnost vedla k vytvoření návrhu zemského zákoníku, známého jako "Maiestas Carolina". Tento základní soubor zásad, principů a práv měl platit po celém českém území. Návrh obsahoval 109 článků zahrnujících ústavněprávní, trestní, procesní a soukromé právo. Na generálním sněmu na konci září 1335 se ukázalo, že návrh zákoníku nemá žádnou šanci na přijetí.
Odmítnutí mincovní reformyV rámci jednání o říšském zákoníku známém jako Zlatá bula utrpěl Karel IV. největší porážku ve věci mincovní reformy. Pokus císaře o sjednocení mince v širším teritoriu odmítli hlavně duchovní kurfiřti. Zůstalo jim nakonec neomezené právo dolování a ražby mince na svém území. Městům nezbylo než uzavírat mincovní spolky.
Schizma v církviV závěru života se Karlovi IV. nepodařilo zabránit papežskému schizmatu, kdy najednou měla církev v čele dva papeže. Po smrti papeže Urbana V. roku 1378 totiž italští kardinálové prosadili Urbana VI., zatímco francouzská část sboru zvolila Klimenta VII., který se vrátil do Avignonu. Karel IV. zůstal zastáncem římského papeže. Vyřešit schizma už ale neměl příležitost, protože téhož roku zemřel.
Narozen 14. května
sňatek s Blankou z Valois v Paříži
Karlův návrat do Čech
Narození dcery Markéty
Karel přijat českým sněmem za následníka
Narození dcery Kateřiny
Karel zvolen v Rhense římským králem; král Jan padl v bitvě u Kresčaku; Karel korunován v Bonnu
Karel korunován v Praze; zemřel císař Ludvík Bavor
Úmrtí královny Blanky z Valois
Sňatek Karla s Annou Falckou v Bacharachu; korunován slavnostně v Cáchách
Umírá královna Anna Falcká; Karel si bere za manželku Annu Svídnickou v Budíně
Karel IV. korunován lombardskou korunou v Miláně; proběhla císařská korunovace v Římě; česká šlechta odmítá na sněmu v Praze zákoník Maiestas Carolina; říšský sněm v Norimberku přijal většinu ustanovení Zlaté buly; k České koruně byla připojena Horní Falc.
Na říšském sněmu v Métách přijata závěrečná ustanovení Zlaté buly.
Narození dcery Elišky
Narození syna Václava
Umírá císařovna Anna (Svídnická)
Václav korunován na českého krále. Karel si bere v Krakově za manželku Alžbětu Pomořanskou
Narodila se dcera Anna
Karlova návštěva v Avignonu a korunovace v Arles na krále arelatského
Narození syna Zikmunda
Zakoupení Dolní Lužice k České koruně
Volba Václava IV. ve Frankfurtu nad Mohanem a Václavova korunovace v Cáchách
Odjezd Karla IV. a Václava IV. do Francie, kde následující rok v Paříži proběhlo jednání s Karlem V.
Karel IV. umírá
Zdroje fotografií: Thinkstock | Profimédia | Ústav dějin křesťanského umění KTF UK