reklama
Řada nuceně nasazených se snažila svému údělu uniknout. Šance na legální propuštění, především ze zdravotních důvodů, však byly mizivé, a nezbývalo než hledat jiné způsoby. Několik stovek nuceně nasazených dezertovalo během dovolené, často živelně, ze strachu z návratu do krutých podmínek. Důvěrně známé domácí prostředí skýtalo naději na úkryt, skrývat se až do konce války se však podařilo jen některým - vyjma několika posledních měsíců před osvobozením nacistická mašinerie fungovala dobře, a dezertérům i jejich rodinám hrozily tvrdé postihy. Jinou možnost nabízel útěk přímo v Norsku a přechod do neutrálního Švédska. Němci ovšem celou hranici hlídali, a samotný průchod obtížným terénem byl zvláště v zimních podmínkách velmi nebezpečný. Přesto se útěk zdařil asi šesti desítkám z nich. Ve Švédsku pak nalezli pomoc místních úřadů i česko-slovenských zastupitelů.
Na snímku: Pracovní knížka Václava Bayera, který do Švédska uprchl v září 1944. | Foto: Národní archiv, Oslo, Archiv rodiny / Vojtěch Vlk / Vendula V. Hingarová, Zdenko Maršálek / Projekt Česko-norská memorabilia za podpory Fondů EHP / Univerzita Karlova, Filozofická fakulta