23 příběhů: Dožili se sta let, jak to dokázali?

Rudolf Lúchava, 100 let (narozen 28. dubna 1913), sklenář . Pochází z Valaskéj Beléj, okr. Prievidza. Na své dětství vzpomíná rád, i když doba nebyla lehká a žilo se těžko. Už ženatý se dvěma dětmi musel v roce 1942 nastoupit jako záložník do slovenské armády. Dostal se do zajetí a byl odvezen do Německa. Rodina o něm dlouhou dobu nic nevěděla a myslela si, že nežije. Po válce se vrátil na Slovensko. Práce bylo málo, a tak odešel na Moravu do Hroznové Lhoty a otevřel si živnost - sklenářství. Po znárodnění v roce 1948 dostal práci jako sklenář v komunálních službách ve Veselí nad Moravou. S rodinou se do Veselí přestěhoval v roce 1960. Od roku 1969 až dodnes žije v družstevním bytě na Hutníku. Od roku 1979 je pan Lúchava vdovec. Má 5 vnoučat, 12 pravnoučat a jednoho prapravnuka. Je nejstarším mužem Veselí nad Moravou. Sám říká: "Děkuji Pánu Bohu, že jsem se dožil tak požehnaného věku - sta let. Je to překrásný věk, ale síly už mě opouštějí, zrak je slabý. Jsem však rád a děkuji Bohu, že mi ještě dost dobře slouží hlava-rozum. Mnozí se mě ptají, v čem vězí tajemství dlouhověkosti? Musím říct, že je to skromný život, více hladu než sytosti a má stálá víra v Pána Boha - jsem člověk věřící a na něho spoléhám stále. Ve Veselí bydlím už 53 roků. Když se ohlížím zpět na prožité roky, tak se mně zdá, že jsem tu už dost dlouho. Za ty roky se toho hodně změnilo. Je již modernější doba a technika jde rychle dopředu. Nám dříve narozeným se o tom ani nesnilo. Život rychle běží. Jsem rád, že můžu zbytek života prožívat s rodinami syna Pavla a dcery Pavly."

Rudolf Lúchava (narozen 1913), sklenář . Pochází z Valaskej Belej, okr. Prievidza. Na své dětství vzpomíná rád, i když doba nebyla lehká. Už ženatý se dvěma dětmi musel v roce 1942 nastoupit jako záložník do slovenské armády. Dostal se do zajetí a byl odvezen do Německa. Rodina o něm dlouhou dobu nic nevěděla a myslela si, že nežije. Po válce se vrátil na Slovensko. Práce bylo málo, a tak odešel na Moravu do Hroznové Lhoty a otevřel si živnost - sklenářství. Po znárodnění v roce 1948 dostal práci jako sklenář v komunálních službách ve Veselí nad Moravou. S rodinou se do Veselí přestěhoval v roce 1960. Od roku 1969 až dodnes žije v družstevním bytě na Hutníku. Od roku 1979 je pan Lúchava vdovec. Má 5 vnoučat, 12 pravnoučat a jednoho prapravnuka. Sám říká: "Děkuji Pánu Bohu, že jsem se dožil sta let. Je to překrásný věk, ale síly už mě opouštějí, zrak je slabý. Jsem však rád a děkuji Bohu, že mi ještě dost dobře slouží hlava-rozum. Mnozí se mě ptají, v čem vězí tajemství dlouhověkosti. Musím říct, že je to skromný život, více hladu než sytosti a má stálá víra v Pána Boha - jsem člověk věřící a na něho spoléhám stále. Ve Veselí bydlím už 53 roků. Když se ohlížím zpět na prožité roky, tak se mně zdá, že jsem tu už dost dlouho. Za ty roky se toho hodně změnilo. Je modernější doba a technika jde rychle dopředu. Nám dříve narozeným se o tom ani nesnilo. Život rychle běží. Jsem rád, že můžu zbytek života prožívat s rodinami syna Pavla a dcery Pavly." | Foto: Město Veselí nad Moravou