Když se řekne vysoká škola, lidé si často představí obří posluchárny, přednášky, skripta a dlouhé monology vyučujících. Na České zemědělské univerzitě to ale dělají jinak. Provozně ekonomická fakulta začala učit podnikání podle finského vzoru. Část výuky vedou sami studenti, založí si obchodní společnost a provozují ji. Teorie je spojená s praxí, volnost vyžaduje zodpovědné chování a pomáhá k rozvoji.
Zaujmou už na první pohled. Když se člověk proplétá areálem České zemědělské univerzity a míří k provozně ekonomické fakultě, zastaví ho několik studentů, kteří nabízejí produkty své vlastní firmy. Zdá se, že jsme na správné stopě. V pražském Suchdole hledáme studijní program Inovativní podnikání fungující pod certifikátem finské Týmové akademie, která učí podnikání a seberozvoj praxí.
Projektový mítink studentů inovativního podnikání. Hodinu si studenti vedou sami, jako součást práce ve firmě, kterou si na začátku studia založili.Foto: Zuzana Hronová
Po vstupu dovnitř upoutá na první pohled uvolněná atmosféra a prostor plný polštářů, na kterých jsou uvelebeni studenti s notebooky a bedlivě sledují mladíka u promítacího plátna. Ten právě vysvětluje, kolik zůstalo ve skladu neprodaných triček, jak se mají nacenit, když jsou z konopné textilie, a kolik bude provize z každého kusu. Vypadá to jako obvyklá početní úloha a dotyčný jako mladý učitel. Jde ale o studenta. Ostatně program žádné učitelé nemá, pouze čtyři kouče a jednoho mentora. V místnosti zrovna nikdo z nich není. Setkání je dobrovolné a plně v režii studentů, respektive jejich obchodního družstva, které na začátku studia založili. Zdánlivá početní úloha je ve skutečnosti reálný problém podnikatele, který se na studenty obrátil se zadáním vyprázdnit sklady plné triček a mikin. Z každého prodeje mají patnáct procent provizi.
Mladí podnikatelé proto svolali projektový mítink své obchodní společnosti a hledají na internetu, za kolik se prodává konopný textil a čím je zajímavý. Volají matce jednoho z nich, která je krejčová, a ptají se na konopnou textilii, jak drahá bývá, zda se kupuje na metry či na kilogramy. Pak přemýšlí, komu trička prodat, jak nastavit cenu a co na nich vyzdvihnout. Společný brainstorming, tedy vymýšlení nápadů, patří do té části rozvrhu, kterou si tvoří sami studenti.
Předtím měli jednu z mála pevných položek rozvrhu zvanou training session, kde pod dohledem koučů získávají znalosti. Ty vzápětí v týmech využívají a ověřují prostřednictvím podnikání své obchodní společnosti. „Je to mnohem lepší než se učit obchod ze skript, vysypat to ze sebe na zkoušce a nashle. Všechny techniky, o kterých jsme mluvili na training session, vyzkoušíme v praxi a zůstanou nám v hlavě,” říká Kristián. „A taky zjistíme, co na lidi funguje, takže to pak budeme moci použít ve svých projektech a snáze prodáme zboží, třeba batikované ponožky, které vyrábíme,” doplňuje Veronika.
Program inovativní podnikání se studuje zde, v budově Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity.Foto: Zuzana Hronová
Tým také nabízí inovace na míru, spolupracoval například se Zásilkovnou, pro níž vytvořil marketingový plán k rozvozu na adresu. „V úterý ráno jsme úkol dostali, ve středu ráno jsme stáli v Zásilkovně a seznamovali ji s naším plánem,” vypráví Kristián. Na řešení mají 24 hodin, většinou ten den nespí, ale dají se tím vydělat desítky tisíc korun. Podobně fungovala spolupráce se Slevomatem, pro který měli za jediný den vymyslet návrh cestování budoucnosti, aby bylo zajímavé pro mladé i seniory, kteří je využívají méně. Vymysleli cestování na míru, kde si člověk může naklikat všechny parametry, jak by měla dovolená vypadat, od ceny po způsob dopravy či bydlení.
Krátký čas na práci studentům nevadí. „V noci, kdy už tlačí čas, člověka napadají ty nejkreativnější a nejšílenější nápady, na které bychom u stolu během dne nepřišli,” usmívá se Barbora. „Kolikrát ještě v 7:40 v autobuse doděláváme prezentaci, abychom ji v osm mohli představit,” dokresluje adrenalinový styl práce Kristián. Jejich koučka Jana Švecová doplňuje, že styl práce se mění a vyvíjí. V prvním ročníku většinou studenti vše dohánějí na poslední chvíli, zkušenostmi jim ale dojde, že se tak pracovat nedá, a začnou si práci více plánovat a organizovat.
Přestože teprve začínají, o zákazníky nemají nouzi. Říkají, že umí cílit na mladou generaci, což marketéři středního věku tolik nedokážou. Za výhodu považují inovativní myšlení a drzost. „A také jsme schopni odvést srovnatelně kvalitní práci za méně peněz i času,” dodává Kristián s tím, že 24 hodin týmu je stejných jako měsíc práce jednoho člověka. Kromě rychlých projektů pracují i na klasických, které trvají několik měsíců, a výstupem je třeba podrobná marketingová strategie.
V programu Týmové akademie tak studenti vystupují jako týmoví podnikatelé zvaní teampreneuři. Nemají učebny, ale sdílené kanceláře. Vzdělání stojí na třech pilířích s anglickými názvy: training, reading, practice. Training jsou zmíněná vzdělávací sezení s koučem. Při readingu se místo učebnic čtou odborné knihy. Během studia jich studenti přečtou asi 60. Practice je vlastní praxe v podnikání, různé menší či větší projekty. Setkání zvaná training session jsou dvakrát týdně po čtyřech hodinách a spolu s výukou cizích jazyků tvoří jedinou pevnou položku rozvrhu.
Program má ochrannou známku Tiimiakatemia Prague, tedy Týmová akademie Praha. Finští tvůrci tohoto systému uznali pražský studijní program za svoji pobočku.Foto: Zuzana Hronová
„To, co by měl člověk zvládnout, čítá 40 hodin týdně, tedy klasický pracovní týden,“ upozorňuje Jonáš. Studenti jednají se zákazníky, dělají společně na projektech, které jejich obchodním společnostem zadají klienti, čtou doporučenou literaturu a píší eseje o tom, jak využít v praxi to, co se z přečtených knih dozvěděli. „Kdy, kde a jak tyto povinnosti splní, je jejich věc. My se je snažíme dostávat ven, aby se při návštěvách zákazníků seznamovali s vnějším prostředím, uměli mu naslouchat a řešit jeho problémy,“ vysvětluje Jana Švecová.
Aktivita je plně na straně studujících, které provázejí koučové a mentoři. „Rolí kouče je zrychlit myšlení a otázkami studenty navést na správnou cestu,“ vysvětluje Václav Švec. Mentor sděluje své zkušenosti a radí. Jedná se o experta v oboru a také ochránce studentů.
„My je na rozdíl od mentora neochraňujeme,” říká za kouče Švecová. „Necháme je klidně chybovat. Chyba je příležitost, jak se učit. Musí si zvyknout, že žijí v reálném podnikatelském prostředí.” Její svěřenci řešili například odběratelsko-dodavatelské vztahy a nevycházely jim peníze, protože nepočítali s DPH. Tuto chybu si prožili čtyřikrát, než si zapamatovali, že je třeba myslet na to, kdo je plátce DPH. „Umíme samozřejmě posoudit, zda jde o chybu, která je bude stát krk, nebo o chybu, kterou přežijí, a ještě je něco naučí. V prvním případě zasáhneme,” upřesňuje Švec.
Týmová sezení s řízeným dialogem jsou vždy za přítomnosti kouče. Bez koučů teampreneuři řeší organizační záležitosti svých společností. V prvním ročníku je to jen několik hodin v týdnu, v závěrečném třetím více než polovina. Na úvod se studenti naučí sebeřízení, seberozvoji, vzájemnému respektu a zodpovědnosti. Koučové u nováčků dohlédnou na to, aby si osvojili jednotlivé pozice ve firmě a v jejím představenstvu a praxí si vyzkoušeli, co to obnáší.
Po akademii nás provází Jonáš Plichta, student třetího ročníku. V roce 2019 byl u začátků programu, finský název Tiimiakatemia mu tehdy připadal exotický a budil nedůvěru. Zakladatelé pražské akademie, Václav a Jana Švecovi, tehdy přijali téměř každého, kdo splnil podmínky. Teď mají tři plné ročníky a zájem roste. Zatímco první rok měli 37 zájemců, letos se jich hlásilo 250, a brali jen 40. Původně koučovali sami dva, teď jim pomáhají další dva koučové na poloviční úvazky a jeden mentor.
Garant programu inovativní podnikání a hlavní kouč Václav Švec. „Naši svěřenci mají dané pevné mantinely, rozsahy práce a termíny odevzdání. Jak se mezi nimi budou pohybovat, je už na nich,“ říká.Foto: Lukáš Bíba
Se studenty jezdí i do Finska, podívat se, jak vypadá původní Týmová akademie po třech desítkách let. „Ve Finsku hrají koučové mnohem menší roli,“ popisuje Švec. Finové zase v Praze kontrolují, zda Tiimiakatemia Prague splňuje všechny podmínky pro udržení certifikátu. Aby ho na pražské univerzitě v Suchdole v roce 2019 získali, dostali seznam věcí, na nichž musí zapracovat. Postupně je odškrtávali. Něco mohou splnit až teď, když se program rozrostl.
Teď Češi splňují kritéria zhruba z 85 procent. Ztrácejí hlavně kvůli nevyhovujícím prostorům, pražská akademie sídlí ve dvou patrech a ve dvou dalších místnostech přes chodbu. „Prostory by měly být propojené a společné, aby se v nich všechny ročníky a týmy prolínaly a vznikalo společné zaujetí pro věc,“ vysvětluje Švec. „Mentoři a kouči z Finska nám pomáhají, musíme to ale uzpůsobit smýšlení lidí tady v Česku,“ vysvětluje Jonáš. Právě jeho ročník vymýšlel, jak finský model českým podmínkám přizpůsobit.
Zatímco finské děti jsou vedené k aktivitě, zodpovědnosti a samostatnosti už od základní školy, český student má často pasivní roli posluchače. „Musíme do nich vtloukat víru, že něco dokážou, že mohou jít přes hranice, které znají. Finové tento typ studia znají, takže mu uvěří mnohem snáze a rychleji,” říká Švec. „Překvapilo nás, jak dlouho trvá přesvědčit lidi, že mají přijmout zodpovědnost sami za sebe. Tím, že nemají pevný rozvrh, se od základu učí plánování a organizaci,“ doplňuje Švecová.
Na jedné z training session druháků výjimečně kouč chybí, protože musel k lékaři. Studenti proto vedou řízené dialogy sami. Mladík u plátna ukazuje prezentaci, kterou by se mohla firma představit u zákazníka. Řeší, co by se mělo zestručnit či zpřehlednit a jak by se prezentace měla lišit při uvedení osobně či e-mailem. Kritika účastníkům nedělá problém, ani polemika.
„Je těžké přimět české studenty, aby přijali zodpovědnost sami za sebe. Pořád očekávali nějakou instruktáž,“ říká koučka Jana Švecová. Studenty tu učí samostatnosti a odpovědnosti.Foto: Lukáš Bíba
„Proč tam máš, že jsme týmoví podnikatelé nebo že se učíme praxí? To zákazníky vůbec nezajímá!” – „Mně to přijde jako důležitá informace, aby si nemysleli, že jako studenti umíme jen teorii.” Jeden ke druhému ale přistupují s respektem. „Chápu, jak to myslíš, ale vidím to jinak.” Vše hlídá nekompromisní Anna, která zasahuje do dialogu, pokud se někdo příliš odkloní od tématu. Pronese slovo „Citron!“ a nahodí debatu zpět k poslednímu důležitému bodu.
Anna vysvětluje, že se program Inovativní podnikání během dvou a půl let existence proměnil. Více se chodí na zákaznické návštěvy do firem, což pomáhá k učení marketingu, projektovému řízení, vývoji produktu nebo tvorbě cen. „Když zjistíme, že firmy potřebují něco, co můžeme vyřešit, dohodneme se na spolupráci,” říká.
Vypadala by hodina jinak, kdyby se jí účastnil kouč? „Bylo by tam o jednu osobu víc, ale jinak by to bylo hodně podobné,“ odpovídá Švecová. Kouč by tlačil teampreneury víc do hloubky a kladl důraz na to, aby v každém okamžiku věděli, k čemu se jim daný poznatek bude hodit. Studenti podle ní ale nepotřebují žádnou vnější motivaci – dohled autority nebo hrozbu neomluvené hodiny. „Hlavní je neznechutit jim vzdělávání,“ říká Švec.
Podle ohlasů studentům takový systém vzdělávání vyhovuje. „Je lepší, když si všechno můžu vyzkoušet, než když si o tom jenom čtu,” říká posluchač druhého ročníku Kristián. „Uvažovala jsem o přestupu na jiný program, protože Inovativní podnikání má jen bakalářský cyklus. Pak jsem ale zjistila, že bych už si neuměla sednout do posluchárny a jen poslouchat,“ přidává se kolegyně Kateřina.
Práce v týmové společnosti vyžaduje zodpovědnost i pravomoci. Například i to, že si studenti mohou odhlasovat vyloučení svého člena. Na jejich rozhodnutí nemá škola vliv. „Někdy člen družstva přestane plnit povinnosti a tím neprospívá týmu. Řešíme to s ním. Ptáme se, jak mu můžeme pomoci,“ líčí Jonáš. Daný student dostane termín, do kdy se zlepšit a zapracovat na svých úkolech. Když šanci nevyužije, tým hlasuje o jeho vyloučení. Vyloučený pak nemůže plnit povinnosti předepsané studijním řádem a přestává být studentem.
Tak vypadá training session, týmové vzdělávání vedené řízenými dialogy. Bývá na něm kouč, ale tentokrát se nemohl dostavit. Studenti si proto vedou čtyřhodinovku sami.Foto: Zuzana Hronová
Protože mají studenti založenou reálnou obchodní společnost, mají také reálné výdaje a právní odpovědnost. „Když chtějí lepšího zákazníka, více zakázek a více peněz, potřebují zlepšovat dovednosti a získávat znalosti. Potřebují si proto pohlídat, aby každý řádně pracoval. Když někdo chodí pozdě a neplní úkoly, stahuje celý tým dolů,“ popisuje koučka Švecová.
Vyloučení má přesně daná pravidla. „Jako firma by studenti byli sami proti sobě, pokud by se zbavili platného člena, který jim přináší prospěch, popřípadě by se ho rád ujal jiný tým,“ dodává Švec.
I koučové se snaží, aby student nevypadl. K jejich práci patří i pravidelné individuální pohovory. Každý student má učební smlouvu. Obsahuje cíle studia, způsoby, jak jich dosáhnout a jak je měřit, a také výsledky tohoto snažení. „Na smlouvě se pozná, kdy dotyčný stagnuje, nemá projekty, přestává číst knížky. S člověkem se proto intenzivně pracuje,“ líčí Švecová. Pravomoc vyloučit člena týmu učí studenty mezilidským vztahům a řešení konfliktů.
Jonáš působí ve obchodním družstvu Aconditor, které má několik aktivit. Jeden ze studentů provozuje úklidovou agenturu Modrý žralok, další kolegové mají zálibu ve vodních dýmkách a v oboru zkouší prorazit s inovacemi. Jonáš má s dalšími na starosti osvětu programu Inovativní podnikání. Publikoval knihu se zážitky lidí z Tiimiakatemia, organizoval party ke druhému výročí začátku programu. Aconditor zažil i chvilky, kdy se přibližoval insolvenci. „Díky tomu jsme se naučili hodně věcí o platební neschopnosti, krizovém managementu či leadershipu,” pochvaluje si Jonáš.
První velký test, jak na tom tento bakalářský obor importovaný z Finska je, přijde letos v květnu, kdy se konají historicky první státnice. „Na světě bude první produkt – my,“ říká student třetího ročníku Jonáš Plichta.Foto: Lukáš Bíba
Švec zastává názor, že je jedno, v čem se studenti rozhodnou podnikat. Často jde podle něj o nečekané až bláznivé nápady, i ty ale přinesou spoustu zkušeností. Za tři roky studia vystřídají různá odvětví i pracovní pozice. Vydělání peněz je až druhotná věc, projekty, které kromě peněz nic nepřinesou, musí studenti rozpracovat, aby obsahovaly i znalosti.
Švecová předpokládá, že služby teampreneurů jsou zákazníkům něco platné, jinak by za ně neplatili. „Těžko by si jinak vydělali desítky tisíc za jediný den,” upozorňuje. Pro kouče to představuje jeden z důkazů, že tento systém vzdělávání funguje. Pro teampreneury přináší praxe potřebnou zpětnou vazbu. „Buď že jejich podnikatelský záměr funguje, anebo že naopak něco, co vyčetli v odborných knihách, nemá v Česku šanci na úspěch,” uvádí Švecová.
Někteří studenti vnímají jako handicap, že Tiimiakatemia má jen bakalářský program, takže by za titulem magistra museli jinam, ač jsou již zvyklí na zcela jiný režim. „Velké procento našich teampreneurů netouží po titulu, ale chtějí se naučit podnikat,” oponuje Švec. Podle něj je cílem dostat lidi do praxe co nejdříve. Magisterský titul si mohou dodělat jinde, například v zahraničí. Tím by se mohli uchytit i na globálním trhu. Pokračovat ve studiu jako Tiimiakatemia lze například ve Španělsku. Pro ty, kdo by nechtěli podnikat, ale stát se třeba konzultanty, je podle Švece ideální program Projektové řízení na zdejší provozně ekonomické fakultě.
Když člověk pozoruje snahu teampreneurů prodat něco za každou cenu, vyvstává otázka, zda je Týmová akademie vede k etice a společenské odpovědnosti. „Pořád se to pere: zisky versus kultura,“ říká Švecová a vypráví, jak se její svěřenci vrátili od zákazníka s doporučením pohybovat se v šedé zóně, že je to výhodnější. Tehdy je upozornila, že se to neslučuje s kulturou studijního programu.
K sociální odpovědnosti a rovnosti jsou podle Švece studenti vedeni i tím, že při studiu zakládají právě obchodní družstva. Z podstaty věci se jedná o společenství vzájemně se podporujících osob. Ve Finsku taková družstva z několika desítek procent tvoří ekonomiku a zaručují tamní sociální rovnost.
O tom, že výuka podnikání praxí funguje lépe než učení ze skript, svědčí zápal studentů, jejich schopnost řídit firmu i spokojenost klientů s jejich službami. Lze najít i vědecký důkaz. Český neurolog Martin Jan Stránský pro Aktuálně.cz před časem vysvětloval, jak biflování zaměstnává jen nepatrnou část mozku, zatímco když se mozek učí různými cestami, například diskusí, reflexí, zkušeností či emocemi, zaměstná to jeho větší část a mezi myšlenkami se tvoří bohatší spoje.
Nedávno Tiimiakatemia Prague oslavila své druhé narozeniny. Za rok a půl končí tomuto studijnímu programu akreditace. Garant programu Václav Švec věří, že se jim podaří výsledky a úspěšnými absolventy přesvědčit o prodloužení akreditace.Foto: Lukáš Bíba
Přesvědčivý důkaz ale chybí. Švecovi nechtějí porovnávat profesně zaměřené Inovativní podnikání s výsledky akademických studijních programů, protože se hodně liší. Zatímco v akademickém programu studenti u zkoušek prokazují znalosti, na Inovativním podnikání předkládají portfolia s projekty, píšou eseje a diskutují o přečtených knihách. „První skutečné srovnání přijde v květnu 2022 u našich prvních státnic,“ říká Švec. „Určitá nedůvěra a skepse k odlišnému pojetí studia tu pořád je,“ říká student Jonáš. „Bude hodně záviset na tom, až náš ročník odevzdá bakalářské práce a udělá státnice. Na světě tak bude první produkt tohoto programu – my.“
Za rok a půl končí pražskému programu akreditace, Provozně ekonomická fakulta ČZU bude usilovat o její prodloužení. Předpokládají, že výsledky jejich studentů při státnicích budou přesvědčivé, potýkají se ale s několika handicapy. Mají velké nároky na prostory, které potřebují jen pro sebe a neprotočí se v nich tisíce dalších studentů. Kvůli menším prostorům přijímají méně zájemců o studium, což jim neumožňuje zaměstnat více koučů a jejich asistentů. Potřebovali by deset, musí ale vše zvládat ve čtyřech. Dva jsou zaměstnaní na poloviční úvazek a další kouče hledají. Studujících mají 80, i když by dokázali fungovat se dvěma stovkami.
Nabízí se otázka, zda by se firmám nevyplatilo investovat do byznysových nadějí „v zácviku“, podobně jako do podnikatelských inkubátorů, a za tři roky získat hotové a zkušené podnikatele. Švec říká, že by takovou pomoc uvítal. Pro studijní program má podporu současného i budoucího děkana provozně ekonomické fakulty, financování je však nejisté.
Finský styl podnikatelského vzdělávání se Švecovi snaží podpořit i na jiných vysokých školách. Nyní je s jejich pomocí blízko akreditaci Slezská univerzita v Opavě. I zde se má program jmenovat Inovativní podnikání, pokud dodrží všechna kritéria, může získat z Finska certifikát a stát se Týmovou akademií Karviná. „Rádi bychom pomohli i dalším ekonomickým fakultám, aby posouvali vzdělávání svých studentů. Bylo by škoda tuhle vizi nesdílet,“ prohlašuje Švec.
Pokud máte podnětnou připomínku k tématu nebo jste zaznamenali chybu či překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
napište námChytré Česko je společný projekt Aktuálně.cz, Nadace České spořitelny a společnosti Google zaměřený na vzdělávání.