„Už od páté třídy si všechno zařizuji sám. Bojím se, že by mamku ve škole nepřijali dobře, má takový maďarsko-romský přízvuk. Na základce mě učitelka sjela před celou třídou, že jí máma řekla ,nashle’ místo ,na shledanou’. Od té doby nechci školu řešit s rodiči,“ líčí sedmnáctiletý David, který v Olomouci studuje první ročník střední školy. Je Rom a pochází z Brna. Jeho rodiče ani prarodiče dobré vzdělání neměli. Babička s dědou mají zvláštní školu, matka, která vyrůstala v dětském domově, studovala rodinnou výchovu.

Ani David neměl lehký start. Začínal na brněnské Základní škole Sekaninova pro děti s lehkým mentálním postižením. Na farním setkávání mládeže si ale jeho inteligence všimla jedna z řádových sester. Nechápala, proč chodí do školy pro mentálně postižené, a pomohla mu přestoupit na normální základku ve Vranovské ulici. I tady měl výborné známky a rozhodl se jít na střední školu. Úspěšně.

Ze základní školy pro děti s mentálním postižením dostala Davida řádová sestra, která si při setkání mládeže všimla jeho intelektu a šíře zájmů. Teď David studuje střední školu, baví ho chemie, kterou ostatní doučuje. Vede také skautský oddíl.Foto: IQ Roma servis

Davidův příběh překonává dlouholeté problémy, na které se snaží upozorňovat odborníci. Romové jsou na okraji většinové společnosti, udržují si vůči ní negativní postoj, brání se a uzavírají do vlastní komunity. Negativní zkušenosti a předsudky pak vedou ke vzájemné nedůvěře mezi většinou a Romy. Co to znamená pro vzdělávání, shrnuje například publikace Interkulturní vzdělávání – příručka nejen pro středoškolské pedagogy, připravená v programu Varianty společnosti Člověk v tísni.

Její autoři uvádějí, že školu nevnímá většina Romů jako přátelské místo už od dob komunistického Československa, které potlačovalo odlišnosti a nebralo ohledy na specifika romských žáků. V některých místech to autoři vidí dodnes. Rodiče, kteří na svou školní docházku nevzpomínají v dobrém, školám nedůvěřují a děti tam neposílají. Bojí se nepřátelského prostředí a nechápou důležitost vzdělání. Většina romských dětí nechodí do mateřských školek. Teprve na základní škole se setkávají s většinovou společností, s prostředím a pravidly, na něž je nikdo nepřipravil.

Dítě tomu najednou musí čelit samo, bez rodiny a komunity, na níž bylo do té doby závislé. „Škola mu ve většině případů nepomůže,“ popisuje příručka. Chybí romští učitelé, romských asistentů je málo, pomůcky a učebnice jsou přizpůsobené chápání a vkusu českých dětí.

Romští žáci často nemají prostor na domácí přípravu, nejsou zvyklí na pevný režim a dlouhodobé soustředění. Chybí jim i některé dovednosti, doma si například nekreslí. Někteří nemluví dobře česky a používají češtinu smíchanou s romštinou. Rodiče jim mnohdy nedokážou zajistit školní pomůcky, bývá pro ně důležitější, aby dítě doma pečovalo o sourozence, než aby chodilo do školy. Existují ale výjimky.

Chci, aby ta holka měla fakt dobrej život

Petra se učila na cukrářku, rok před koncem školy ale odešla pracovat jako uklízečka. „Od šestnácti let jsem vydělávala peníze, abych pomohla mamce. Chodila jsem do práce, pak do školy. Potom už to nešlo, protože jsem čekala malou. Od té doby jsem byla buď s dcerou, nebo jsem celé dny pracovala,“ vzpomíná Romka z Brna.

Pro dceru Annu, která je dnes v sedmé třídě, si přála lepší budoucnost. „Nechci, aby dopadla jako ostatní holky, že v patnácti letech vyjdou školu, jdou na úřad práce a nic nedělají. Když bude mít dobrou školu a maturitu, dostane se, kam bude chtít,“ říká Petra.

„Když bude mít Anička (vpravo) dobrou školu a maturitu, dostane se, kam bude chtít,“ těší se její matka Petra (vlevo). Sama se učila na cukrářku, jenže školu nedodělala.Foto: IQ Roma servis

Pochopit, jaké má vzdělání význam, Petře pomohla jihomoravská veřejně prospěšná společnost IQ Roma servis se sídlem v Brně. Klientů má společnost každý rok tisíce, ve městě se jí přezdívá Íkvéčko. Její pracovníci provázejí děti na cestě za vzděláním, od předškolních klubů přes zápisy do škol, doučování, výběr střední školy, učení na přijímací zkoušky až po finanční podporu během středoškolských a vysokoškolských studií. Pomáhají také při hledání práce, stáže nebo brigády, zaměřují se i na starší lidi, kteří se chtějí vrátit do práce nebo stojí o rekvalifikaci.

„S dětmi začínají pracovat už v předškolním věku, jsou v kontaktu s rodiči a nasměrují dítě do školky. Podchytí ho včas, navíc znají i potřeby rodiny. Doprovází ho při přechodu na střední školu, kde jinak většina znevýhodněných dětí odpadne - třeba jen proto, že rodina neví, kde a jak vyplnit přihlášku,“ říká Lucie Plešková, programová manažerka Nadace OSF. Tato nadace podporuje spolky zaměřené na rovné šance ve vzdělávání, zaměstnání, bydlení či zdravotní péči.

Plešková upozorňuje, že do brněnského servisu patří i pomoc rodičům s bydlením, prací a dluhy. Když rodina řeší existenční otázky, nehledí na to, jestli děti chodí do školy. Servis pomáhá i se zajištěním školních pomůcek či obědů pro děti. K doučování má terénní pracovníky i komunitní centra, kde mohou starší děti doučovat ty mladší. „Menší tak získají vzor. Vidí, že starší děti školu zvládly,“ uvádí Plešková. „Rostoucí počet žáků, kteří dokážou studovat a dostat se třeba až na vysokou, pomáhá mladým vnímat tyto cíle jako dosažitelné,” doplňuje Zuzana Siváková, zástupkyně ředitele servisu.

Jeden z problémů vidí pracovníci ve spolupráci se školami. Dojednat ji tak, aby dobře fungovala, bývá podle Pleškové někdy složité. Úspěch přitom hodně závisí právě na tom, jaké podmínky dají žákům ředitelé a učitelé. Dál navíc existují segregované, ryze romské školy, kde děti zapadají do podprůměru a nerozvíjí své možnosti.

Snahu komplikuje i bydlení řady rodin. „Pokud děti nemají prostor na přípravu do školy nebo se nemohou dobře vyspat, projevuje se to na výsledcích. Někdy mají doma vlhko, plíseň a chlad. Jsou pak častěji nemocné, mají alergie a dýchací potíže,” líčí Kristina Studená, vedoucí nízkoprahových center pro děti a mládež v IQ Roma servisu. Upozorňuje také na to, že když rodina řeší závažný problém, tlačí na děti, aby pomohly. Ty pak opouštějí školy. Brněnská organizace se proto snaží řešit s rodinami všechny problémy, které stojí vzdělávání v cestě.

Fanynku studia Marvel zachránilo u reparátu doučování

Petřina dcera Anna měla štěstí, že jí začala pomáhat terénní pracovnice Andrea z IQ Roma servisu. „Viděla, že se učím a že mi to nejde,“ vypráví. Společně zvládly distanční výuku při covidových omezeních, která dětem ze sociálně slabých rodin komplikovala vzdělávání. „Měla jsem špatný tablet. Musela jsem si chodit do školy pro papíry s úkoly a v pátek vše odevzdávat. Bylo toho na mě moc. Skoro každý týden jsme probírali něco jiného a já si nedokázala nic zapamatovat. Když mi pomáhala Andrea, víc jem toho pochopila,“ říká.

Při výuce na dálku byla navíc Anna v pokoji se čtyřletým autistickým bratrem. „Pořád mě otravoval a do výuky zasahoval,” povzdechne si.

„Přemýšlím o filmové škole. Miluju komiksové filmy studia Marvel,“ říká Anna o své budoucnosti. Je v sedmé třídě základní školy a chce jít studovat dál.Foto: IQ Roma servis

Sotva zvládla distanční výuku, musela kvůli vleklým zdravotním potížím na operaci. Zameškané hodiny naskakovaly a v závěru roku ji čekal reparát ze tří předmětů. S přípravou jí opět pomohla Andrea. „Viděla jsem, že jí matika nejde, neustále si pletla čísla. Dostala ale jedničku. Byla jsem na ni pyšná,“ říká spokojeně matka.

Až dokončí základní školu, chce jít Anna na střední. „Přemýšlím o filmové škole. Miluju komiksové filmy studia Marvel a superhrdiny, jako jsou Black Widow nebo Bucky,“ říká. „Se střední školou by byla v rodině první, vážně jedinečná,“ prohlašuje matka Petra.

Od Dračího doupěte k chemii a lékům na rakovinu

Řádová sestra, která Davidovi pomohla ze zvláštní školy, mu doporučila i IQ Roma servis. Doučování nepotřeboval, a tak tu hrával Dračí doupě, fantasy hru na hrdiny inspirovanou knihami o hobitech, elfech, trpaslících a skřetech. „Bylo fajn vědět, že se mám na koho obrátit. Často jsme tu trávili celé odpoledne,“ říká David. Po dvou letech ho pracovníci nasměrovali ke skautům. V oddíle se mu zalíbila přátelská atmosféra bez rasových předsudků.

Střední školu vybíral už od sedmé třídy, nakonec zvolil aplikovanou chemii v Otrokovicích. „Narazil jsem ale na nekvalitní učitele. Hodně si mě tam také dobírali, že jsem Rom. Po roce jsem přestoupil do Olomouce. Tady nikdo původ neřeší,“ připomíná, že má spolužáky z různých zemí.

„Rodiče dětí, které jsem doučoval, nechtěli věřit, že jsem Rom. Mysleli si, že jsem cizinec z nějaké arabské země,“ líčí David své zkušenosti. Foto: IQ Roma servis

Na předsudky občas naráží v rodinách dětí, které chemii doučuje. „Někteří rodiče si mysleli, že jsem z arabské země. Když jsem řekl, jak to je, divili se,“ popisuje. Kromě doučování věnuje dál čas i skautingu, vede oddíl v Olomouci. „Chci děti vychovat, aby byly co nejsamostatnější a dokázaly si poradit,“ říká.

Se školou po maturitě končit nechce, chystá se pokračovat na vysokou. Láká ho bioorganická chemie, aby mohl pomáhat vyvíjet léky na rakovinu. Kdyby to nevyšlo, má v záloze hydrogeologii a veterinární fyzioterapii. „Chtěl bych ukazovat, že toho můžete dokázat hodně, i když jste Rom,“ prohlašuje.

Rodiče si dávají má vysvědčení na Facebook

Až na vysokou to z romské rodiny dotáhla devatenáctiletá Marie, dnes studentka prvního ročníku práv na Masarykově univerzitě. „Jako malá jsem bydlela kousek od Íkvéčka a brácha tam chodil na doučování. Když jsem šla na střední a potřebovala pomoc s přijímačkami, navrhla máma, že se zeptáme tam. Začala jsem chodit na přípravu a už to jelo,“ vypráví.

Její matka má základní školu, otec je vyučený zedník. Jenže Marie chtěla na gymnázium. „Prostě jsem doma řekla, že jdu na gympl, a naši řekli ‚Tak jo!‘ Ve druháku se pak zeptali: ‚To je s maturitou?‘ Smála jsem se a říkala, že ano,“ vzpomíná, co se kolem dělo.

„Rodiče se všude chlubí mými výsledky, vysvědčení si fotí na Facebook,“ říká Marie, která studuje na Masarykově univerzitě práva.Foto: IQ Roma servis

Rodiče ji ale na škole podporovali, což podle expertů nebývá v romské komunitě běžné. „Mými výsledky se naši chlubí všude. Vždycky si fotili moje vysvědčení a dávali ho na Facebook. Známí se pak hádají, po kom jsem tak chytrá,“ říká Marie. Díky podpoře z programu Gendalos pro nadějné romské studenty si mohla koupit učebnice nebo jet se třídou na výlet. Na gymnáziu byla jako Romka jediná, s rasovými předsudky problémy neměla, vzpomíná ale na stereotypní představy kamarádů, že jsou Romové hloupí a nepracují.

S přijímačkami na práva jí pomohli opět v IQ servisu. Poradili, co a jak zařídit, a sehnali jí přípravné kurzy. Marie nakonec zvládla přijímací zkoušky s přehledem, byla úspěšnější než 91 procent uchazečů. „Tyhle výsledky si naši dali také na Facebook,” říká. Teď stíhá školu i brigádu v bance. „Až dostuduju, najdu si dobře placené zaměstnání. Láká mě třeba práce na kriminálce,“ plánuje.

Příběhy Marie, Davida i Anny ukazují, že brněnský recept pro romské děti funguje. Plešková z Nadace OSF upozorňuje, že s dlouhodobou podporou se výsledky dostaví. Když děti zvládnou střední školu, lépe se uplatní na pracovním trhu. „A hlavně se musí začít včas. Jinak se bude už jen hasit to, co se včas nestihlo,“ zdůrazňuje.

„Ze zkušenosti víme, že pro romské děti se vybírá povolání podle jejich aktuálních výsledků ve škole. Ne podle zájmů, nadání či silných stránek,” upozorňuje Siváková z IQ Roma servis. Místo podceňování proto radí důkladněji hledat jejich schopnosti. A podporovat je na cestě k profesi, kterou si samy vyberou, zdůrazňuje brněnská expertka.